Oběžný dopis Október 2013
/ Ewald Frank
Sprache tschechisch
Andere Sprachen
9. Cenné porovnání
- Úvod
- Přesně tak se to stane
- Požehnaný, kdo věří, jak Písmo praví!
- Ó, jaký to bude den!
- Když se Syn člověka zjeví a když On přijde
- Všechno se opakuje, neboť dary milosti a povolání Boží jsou neodvolatelné (Řím.11:29)
- S tím je spojena velká odpovědnost
- Co se nyní děje?
- Cenné porovnání
- Dvojnásobné naplnění biblického proroctví
- Jen Duch Svatý vede do pravdy
- Zjevení oblaku
- Kritici se hlásí o slovo
- Bohoslužba nebo modloslužba?
- Dnes, jestliže uslyšíte Jeho hlas …
- Nejdůležitější období spásných dějin je nyní
- Dění konečného času na Blízkém Východě ve světle biblického proroctví
V Iz.40:3 je popsána služba Jana Křtitele: „Hlas volajícího: Připravte na poušti cestu Pánovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho.“ To bylo teprve zaslíbení. K tomu patří také následující slovo: „Hle, já posílám anděla svého, který připraví cestu před tváří mou …“ (Mal.3:1a). A když přišel čas naplnění, zaslíbení se stalo viditelné, slyšitelné a prožitou realitou: „Byl člověk poslaný od Boha, jehož jméno bylo Jan. Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom Světle, aby všichni uvěřili skrze něho“ (Jan.1:6-7).
Na vrcholu jeho služby přišli poslové z Jeruzaléma, kteří se ho měli ptát, kým tedy je. On vysvětlil: „Já nejsem Kristus.“ „I otázali se ho: Což pak? Eliáš jsi ty? I řekl: Nejsem“, neboť podle zaslíbení v Mal.4:5 měl Eliáš přijít až před hrozným dnem Páně. Poslové se ho ptali dále: „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Nejsem.“ Otázka nebyla: „Jsi prorok?“, nýbrž zcela cílevědomě zaměřena na zaslíbení v 5.Moj.18:15-19: „Jsi ten Prorok?“ (Jan.1:19-27).
Zaslíbení ohledně Mesiáše jako proroka znělo: „Jednoho Proroka vzbudím jim z prostředku bratří jejich, jako jsi ty, a položím slova má v ústa jeho, a bude jim mluvit všecko, co mu přikáži. I bude, že kdo by neposlouchal slov mých, která mluvit bude ve jménu mém, já vyhledávat budu na něm“ (ten se z toho bude odpovídat. V něm. př. Bible). (5.Moj.18:18-19).
Jan byl prorok, ale nebyl ten Prorok. Byl více než proroci Starého Zákona, kteří Spasitele oznamovali, neboť Jej směl představit. Ale nebyl více než člověk, a ten nejmenší v království Božím byl více než on (Mat.11:9-11). Jeho jedinečnou službou byl sbit most od Starého k Novému Zákonu; proto je napsáno: „Zákon a Proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne“ (Luk.16:16). Vylitím Ducha Svatého si království Boží razilo s mocí cestu, založení novozákonní církve nastalo a ti první pronikli dovnitř.
O Ježíšovi, Mesiáši je psáno: „Tedy mnozí z zástupu uslyševše tu řeč, pravili: Tento jest právě ten prorok. Jiní pravili: Tento jest Kristus …“ (Jan.7:40-41).
Mesiáš nebyl jako Syn člověka jen nějakým prorokem, On byl »ten Prorok«. ON byl »ten Prorok«, zaslíbený Spasitel - Ježíš Kristus, náš Pán. Petr věděl, že zaslíbení ve Starém Zákoně odkazovalo na Něho: „Mojžíš zajisté otcům řekl, že Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich jako mne, jeho poslouchat budete ve všem, cokoli bude mluvit vám“ (Sk. 3:22).
Také Štěpán se na to odvolával: „Mojžíš zajisté otcům řekl, že Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich jako mne“ (Sk.7:37).
V 5.Moj.18 je v protikladu k „tomu Prorokovi“, řeč také o prorokovi, kterého Bůh pošle (20-22). Abychom ukázali rozdíl mezi „tím Prorokem“, je ukázána omylnost nějakého proroka v protikladu k neomylnosti Boha-Proroka: „Prorok pak, který by pyšně se vystavoval, mluvě slovo ve jménu mém, kterého jsem mluvit jemu nepřikázal, a který by mluvil ve jménu bohů cizích, takový prorok ať umře. Jestliže pak řekneš v srdci svém: Kterak poznáme slovo to, jehož by nemluvil Pán? Když by mluvil prorok ve jménu Pánovu, a však by se toho nestalo, aniž by přišlo, to jest to slovo, jehož nemluvil Pán; z pýchy to mluvil prorok ten, neboj se ho“ (5.Moj.18:20-22).
Pravý prorok zůstává pravým prorokem, i když jako člověk řekne něco, k čemu neobdržel přímé pověření od Boha. Je naprosto zřetelně řečeno, kdy Pán mluvil skrze toho proroka a kdy ten prorok mluvil sám od sebe. „Jestliže to, co prorok ve jménu Pána zvěstuje, nepřijde a nenaplní se, tak je to slovo, které nemluvil Pán.“ Také toto slovo musíme tak přijmout a nechat platit, jak je napsáno.
Bratr Branham řekl 18. ledna 1963: „Já jsem jen smrtelný člověk, dělám chyby. ON je nesmrtelný, neomylný! ON musí Své slovo dodržet, já své dodržet nemusím.“ Jako Jan Křtitel, byl i bratr Branham zaslíbený prorok, ale také člověk, který rád rybařil a obzvlášť mnoho času věnoval lovu. Ta zvěst, kterou měl nést lidu Božímu, proto není tím, co řekl jako člověk, ale to, co Bůh řekl skrze něho.