Mission Populaire Libre

Jésus-Christ est le même hier, aujourd'hui et éternellement" (Hèbreux 13:8)

Langue:




První lidé, v nichž jsme byli všichni reprezentováni, padli do hříchu, protože poslechli nepřítele, který Evě to slovo překroutil, a tak na Zemi zplodil první lež. To je všeobecně známo. My všichni prožíváme stejný osud a neobstáli jsme v pokušení. Všichni jsme se na tento svět narodili tělesným zplozením, jak se to stalo pádem do hříchu. Smrt tedy pronikla k nám všem. 

I po dokonaném spasení nepřítel těm lehkomyslným věřícím Slovo Boží stále překrucuje a své náboženské lži učinil hodnověrnými. Původní Církev setrvala v čistém Božím učení jen po krátký čas. Vyznání: „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest…“ (Efezským 4:5) padělatelé brzy odsunuli do zapomenutí. S falešnými učiteli a jejich nebiblickými učeními pocházejícími od démonů (1.Tim.4), se musel střetávat zejména Pavel. Předpověděl, že v Církvi vystoupí muži a přednesou bludná učení. To se stalo i přesto, že zvěstoval celou radu Boží a ve sborech byli pod vedením Ducha svatého ustanoveni představení (Skutky 20:24-32). On a jiní apoštolové varovali před těmi, kdo způsobují roztržky a odbočují od pravého učení.

Vrací se to do zahrady Eden. Tam to všechno začalo. Bůh ten Pán jasně řekl, ano, varoval: „…ale ze stromu poznání dobrého a zlého nesmíš jíst; neboť pokud z něho budeš jíst, smrtí umřeš.“ (1. Mojžíšova 2:17) A Bůh vždy míní, co říká a říká, co míní. Nepřítel to překrucuje a obrací v otázku a říká: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ a: „Určitě nezemřete smrtí! Otevřou se vám oči, budete moudří…“ Ano, a když se to stalo, oči se jim opravdu otevřely (1. Mojžíšova 3:1-7). Ale kvůli pádu do hříchu stáli před Bohem odděleni a nazí. Fíkový list k zakrytí jejich hanby nepostačil; fíkový list náboženství nepostačí ani dnes tomu, kdo by se snažil přikrýt hanbu nahoty Církve z pádu do hříchu.

Nepřítel vždy přichází velice nábožně jako anděl světla (2. Korintským 11) a s tím „je psáno!“ Inspirováno je obojí: to správné i to falešné. To pravé, pocházející z Ducha Božího, se vždy prokáže jako pravda, neboť: „…ale Duchem svatým puzeni byvše, mluvili svatí Boží lidé.“ (2. Petra 1:20-21)

Jako výstraha je psáno: „Duch pak světle praví, že v posledních časech odvrátí se někteří od víry poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských.“  (1.Tim.4:1)

„Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou trpěti, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele, a odvrátí uši od pravdy, a k básním se obrátí.“ (2.Tim.4:3-4)

„Bývali pak i falešní proroci v lidu, jako i mezi vámi budou falešní učitelé, kteří uvedou sekty zatracení, i toho Pána, který je vykoupil, zapírajíce, uvodíce na sebe rychlé zahynutí.“ (2. Petra 2:1)

Musíme se ptát všech zvěstovatelů, jestli káží nějakou „křesťanskou zvěst“, nebo zvěst Kristovu. Každý, lhostejno zda káže nebo píše, se musí sám zkusit a nechat se zkusit, jestli podává správné nebo falešné učení. Nestačí být upřímný, to jsou svým způsobem všichni. Musí se zjistit, kam je každý z nich zařazen Písmem svatým, „neboť všeliké písmo od Boha jest vdechnuté, a užitečné k učení…“ (2.Tim.3:16-17) Náboženské tradice a přesvědčení, kdy se sice Písmo cituje, ale jeho význam a užití se podává a užívá zvráceně, před Bohem neplatí. Při přesném přezkoušení pak zůstává jen ta vlastní nábožnost. Nyní se jedná o nesmírně vzdálený rozdíl mezi skutečným významem Slova a jeho rozličnými výklady.

Pavel chtěl Kristovi, tomu nebeskému Ženichovi přivést čistou Nevěstu, která se může setkat s Ženichem v nedotčeném panenském stavu bez duchovního smilstva. A hned se svěřil se svou obavou, že jak had lstivě podvedl Evu, aby se tak nestalo i s prostými věřícími, kteří věrně naslouchají, i když se zvěstuje jiný Ježíš, káže se jiné evangelium a působí cizí duch (2. Korintským 11). Kdo však přizná, že my všichni jsme se více či méně narodili do podvodného křesťanství? I ti, kteří nevědomky dále setrvávají v bludu, se musí posadit na lavici obžalovaných, neboť sama duchovní nevědomost před trestem neochrání. Na to by měli všichni zvěstovatelé myslet a na základě Božího Slova přezkoušet, jestli nekáží z nevědomosti zfalšované evangelium. Kdo například je přistižen, že dává dále do oběhu falešné bankovky, musí počítat s postihem, i když nevěděl, že to byly padělané peníze.

Nic netušící věřící se nechávají unést argumentací nepřítele, kterou šíří křesťanští učitelé Písma. Eva vůbec nepochopila, že ji nepřítel podvedl a svedl, protože on jí Slovo „osvíceně vysvětlil“, změnil je v opak, a tím ji smrtelně otrávil. A my jsme to před svým probuzením a osvícením také nepostřehli. Nepřítel začal s tím, že vyvolal pochybnost o tom, co Bůh řekl. On zůstal při tématu, ale ne v původní pravdě Slova, jak vyšlo z Božích úst. To je ještě dnes příčinou toho velikého oklamání v celém náboženském světě. Ďábel vůbec žádné vlastní téma nemá – to mnozí nechápou. Jsou to vždy náboženská témata denominací. On nemá žádné vlastní učení – elegantně se napojí na Slovo Boží a překroutí je. Jsou to biblická témata o Bohu, křtu, Večeři Páně atd., která se snaží lidem stavět hodnověrně, ale nebiblicky. Přichází s tím: „je psáno“, jak čteme v Matouši 4. Tady vytrhl napsané slovo ze souvislosti – v tom tkvělo vlastní pokušení – a to dělá ještě i dnes, aniž by to lidé postřehli, protože se stále domnívají, že on je někde jinde. Jedněm cituje Matouše 28:19, druhým zase Jana 20:23, ale bude si dávat pozor na to, aby nezmínil, že „stojí rovněž psáno“ ve Skutkcích 2:38. On vždy bude stavět jedno biblické místo proti druhému – Duch Boží ale naopak postaví každé biblické místo s druhým místem do souladu.

Satan Boha ani Boží Slovo nezapírá. Ale dnem i nocí pracuje na lidech, především na těch ze všech biblických škol a kazatelských seminářů a na duchovenstvu, aby u nich prosadil bezvýhradné přijetí svých náhledů na ty věci. V zahradě Eden byl pád do hříchu v přirozeném těle důsledkem svedení, jímž ještě dnes trpí celý svět. V Církvi je to odpadnutí od toho JEDNOHO Boha a Jeho Slova, které vede skrze neposlušnost k odchýlení, jímž ještě dnes trpí Církev.

Na prvním ekumenickém koncilu v Nicei roku 325 se o biblických tématech, především o Kristu a Božství, přelo 250 zástupců různých směrů víry. Můžeme se ptát, proč se nikdy o těchto tématech nepřeli proroci a apoštolové? 

Jak muselo celé nebe plakat a celé peklo jásat, když se knížeti tohoto světa podařilo Slovo Boží zbavit platnosti a na jeho místo zavedl ustanovení a poučky sestavené lidmi, kteří vůbec Boha neznali! Náboženští otcové byli zcela očividně ovládáni řeckým, pohansko-filozofickým myšlením. Žádný z nich neuměl aramejsky nebo hebrejsky, aby si mohli přečíst původní text, neznali charakter spásných dějin Starého Zákona a žádný z nich neznal toho Boha Izraele. Všichni přijali křesťanství jako náboženství, ale nikoliv Krista jako Spasitele a Pána. Žádný z nich nemohl podat zprávu o Božím povolání. Pročítáme-li sepsané náboženské dějiny od proslulých náboženských historiků, pak všichni otcové katolického kostela, a to bez výjimky, svými zlomyslnými prohlášeními rozsévali nenávist vůči židům. Začal s tím Ignacius z Antiochie a všichni následovali jeho příkladu: Justinian, Hipolyt, Cyprianus, Gregor z Nisy, Origenes rovněž i Tertulián a Atanasius, Chrysostomos a Hieronymus atd. atd. Lev I., z všeobecného protestantského hlediska převzal jako první papež od roku 441 moc, a všechny ještě předčil. Pod vlivem katolických vládců se nedělo nic jiného než proklínání, zlomyslná obviňování, pronásledování židů. První konkrétní výsledek vlivu „otců koncilu“, jak se jim později říkalo, se prokázal již v roce 321, když císař Konstantin vydáním dekretu zakázal židům pod hrozbou trestu slavit sabat a nařídil povinně dodržovat neděli a přebudoval mnoho synagog na kostely. Satan těm slavným náboženským otcům citáty Nového Zákona překroutil a ovlivnil je, aby židům spílali jako zavrženým „vrahům Krista“ a proklínali je. Kdo Izraeli zlořečí, je Bohem zlořečen (1. Mojžíšova 12:3).

Potom co císař Theodosius (347-395) 28. února 380 prohlásil trojiční víru za jediné státní náboženství, a v květnu 381 ji koncil v Konstantinopoli (Cařihrad – dnešní Istanbul) potvrdil, mohli k tomu být všichni donuceni. Samotně při těch sedmi křižáckých taženích v letech 1095 a 1291, tedy během necelých 200 let, zahynulo 22 milionů lidí mučednickou smrtí z vůle státního kostela. „Deus lo vult“ – „Bůh si to žádá“, to byla výzva Gottfrieda von Bouillon k zabíjení jako na jatkách. K prvnímu křižáckému tažení vydal rozkaz ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého papež Urban II. S krucifixem v jedné a mečem v druhé ruce křižáčtí rytíři vraždili. Až do středověku mělo podstoupit mučednickou smrt 50 až 60 milionů lidí, a to přičiněním „státního trojičního kostela“, který v Římské svaté říši představoval zároveň státní moc.

Je odpovědný rovněž za každé pronásledování židů během křesťanské éry. Mnozí autoři hledají viníky 6 milionů obětí během holocaustu. Za vlády pruských protestantských panovníků nedošlo po celá staletí k žádnému pronásledování židů. Kdo četl knihy od Daniele Goldhagena a jiných autorů, ví, jakou roli sehrál římský kostel. Antižidovská setba otců římského kostela ze 4. století stále znovu vyrážela i v Martinovi Lutherovi, protestantech, pravoslavných a v celém křesťanství. Krev nevinných zavražděných židovských mučedníků volá po pomstě (Zjevení 6:9-11).

Jak dokazuje historie, měly války často politické pozadí, ale pronásledování mělo vždy náboženské pozadí. Všechny hořící hranice, kde ani děti ani staří lidé nebyli ušetřeni, „svatá inkvizice“, která obzvláště ve Španělsku krutě běsnila, ano, celé dějiny mučedníků jdou na konto římského „trojičního státního kostela“ a jejich zástupců. Ve středověku za absolutní vlády římského kostela neexistovala žádná lidská práva, nebyla svoboda svědomí, víry, slova a písma. Upalování čarodějnic od r. 1430 padlo za oběť odhadem 60. 000 lidí. Při vyvražďování protestantských hugenotů ve Francii v bartolomějské noci z 22. na 23. srpna 1572 jich zahynulo 20-30 000. Bible, jediná Kniha nepodplatitelné pravdy na Zemi, nepřipisuje mučedníky žádnému národu. Nikde není řečeno: „Španělský národ je odpovědný za inkvizici.“ Rovněž nemůže nikdo říci: „Francouzi jsou odpovědní za vyhlazení hugenotů.“, a jistě ne: „Němci jsou odpovědní za 6 milionů obětí holocaustu.“ Nikdo by také neměl tvrdit: „Rakušané mají spoluvinu, protože Hitler a Eichmann (Eichmann byl Rakušan narozený v Německu) byli Rakušané.“ Písmo svaté prostě přímo odkazuje, že za krev mučedníků je odpovědná římskokatolická instituce: „Babylon veliký, mátě smilstva a ohavností země. A viděl jsem ženu tu opilou krví svatých, a krví mučedníků Ježíšových“ (Zjevení 17:5-6) „Ale v něm nalezena jest krev proroků a svatých i všech zmordovaných na zemi“ (Zjevení 18:24 aj.)

Protože všichni panovníci římského kostela Starý Zákon úplně zavrhli, nemohli porozumět ani tomu Novému. Nepochopili, že pisatelé Nového Zákona důležitost Starého Zákona zdůraznili a použili z něho 845 citátů. Též vztah židů a pohanů, a zákona a milosti je v něm uspořádán podle Božího spásného plánu. Podle úsudku Písma nebyli otcové koncilu nic jiného, než slepí vůdcové slepých. Oni i všichni, kteří kráčejí v jejich stopách, patří na lavici obžalovaných před Božím soudem. V tom jimi vymyšleném, krví poskvrněném, zfalšovaném „trojičním vyznání víry“, které bylo důsledkem odmítnutí a zavržení židů, žije křesťanství ještě dnes. Ó Bože, smiluj se!

Ani jediný bod víry, ani jediné učení si nežádalo nějakou novou formulaci. Nový Zákon se skutečným apoštolsko-prorockým vyznáním víry byl již v novozákonním kánonu, který zůstane navždy platnou směrnicí.

Novozákonní Církev byla založena na společném základě apoštolů a proroků, přičemž Ježíš Kristus je sám tím Úhelným Kamenem (Efezským 2:20). Pavel jako moudrý, Pánem pověřený stavitel, položil základ. Avšak jak na něm staví ostatní dále, to je otázka (1. Korintským 3:10-15). Podle 1.Tim.3:15 je pravá Církev Ježíše Krista domem Božím, sloupem a základem pravdy – a ne nějaká nábožná budova plná lži (Izaiáš 28:17). V Novém a ve Starém Zákoně neexistuje ani jediný případ, kde by se vedly spory o to, kdo Bůh je a jak se zjevuje. Boží služebníci Boha, toho Pána znali a žádného z Jeho zjevení se nedotýkali. Žádného Božího muže také nikdy ani nenapadlo, Boha kvůli Jeho rozličným zjevením rozdělit a z toho JEDNOHO, o němž vydává svědectví celá Bible v 66 knihách, udělat vícero osob.

Se vší vážností se musíme ptát: Jakým právem učitelé Bible, profesoři theologie, kazatelé, protestantští evangelisté ze všech náboženských institucí, které vznikly po reformaci, obhajují ty poučky zavedené říšským kostelem Říma. Nezaměňují tím Boží právo s právem náboženské instituce? Co má pravý Kristův vyslanec – ať apoštol, prorok, evangelista, pastor – co dělat s vyznáním víry, které bylo sestaveno po několika stoletích později na různých koncilech? Jakým právem je to pak ještě nazýváno „apoštolským vyznáním víry“?

Vyznání a učení apoštolů je jen, opravdu jen ve Skutcích apoštolů a v dopisech apoštolů. Všechno ostatní jsou padělky, které vznikly svévolnými výklady biblických míst. Nepřítel začal s výklady Slova Božího opravdu přímo v původním křesťanství a ještě s tím neskončil. Celý náboženský svět je duchovně slepý a bloudí, aniž by o tom věděl, jedině, že by nám bylo darováno zjevení. I protestantské učitelské výplody jsou nebiblické, přestože jsou bohatě dekorovány biblickými místy a ve sborech „plného evangelia“ přikrývány babylonským pláštěm. Původní význam Slova všude pozbyl kvůli vlastním výkladům moci.

Résumé 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17