Freie Volksmission

Jesus Christus ist derselbe gestern, heute und in Ewigkeit. Heb.13.8

Sprache




Proč se v Bibli nevyskytuje ani jednou slovo „trojice“?

Proč v Bibli není ani jednou napsáno „trojjediný Bůh“? 

Proč v Bibli není ani jednou napsáno, že Bůh se skládá ze tří osob? 

Proč se v čase Starého Zákona nikdo nemodlil k nějakému „Otci v nebi?“

Proč ani jednou v Bibli nestojí psáno „Bůh ten Syn“ nýbrž „Syn Boží“?

Proč ani jednou není napsáno „Bůh ten Duch svatý“ nýbrž „Duch Boží“. Přece jistě proto, že Bůh je ten počátek. Duch svatý je Duch Boží, nebo snad ne? 

Proč se kombinace slov „Bůh ten Pán“ – „ELOHIM JAHVE“, která je ve Starém Zákoně napsána šesttisíckrát, nevyskytuje v Novém Zákoně od Matoušova evangelia až po Judovu epištolu ani jednou, – s výjimkou citátu ze Starého Zákona – pak zase až v prorocké knize, ve Zjevení? Ve Starém Zákoně je Bůh ten Pán, v Novém čteme: „Bůh pak i Pána vzkřísil, i nás také vzkřísí mocí svou.“ (1. Korintským 6:14)

Proč je v dopisech apoštolů zdůrazňován „Bůh“ jako Otec a ten „Pán“ jako Syn? Přece proto, že Bůh se stal naším Otcem skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Proč je s ohledem k narození Syna řečeno: „…a nazváno bude jméno jeho: Bůh silný, Otec věčnosti…“ (Izaiáš 9:5+6), ani jednou však „Věčný Syn“?

Proč v Bibli není ani jediné místo, kde by během Starého Zákona došlo v nebi k rozhovoru „Otce se Synem“? Určitě proto, že Bůh se ještě nezjevil jako Otec v Synu.

Proč v Písmu svatém není nic o tom, že Bůh jako Otec zplodil Syna ve věčnosti a porodil? Protože se to nestalo! Synovo narození bylo v celém Starém Zákoně předpovídáno a splnilo se to na začátku Nového Zákona. To je Boží, biblická pravda! Proto také není v Bibli nic psáno o nějaké „preexistenci“ Syna. (Preexistence – dřívější život.)

Proč se máme modlit: „Otče náš, který jsi v nebesích, posvěceno buď Tvé jméno…“? A proč se modlíme jen: „Nebeský Otče…“ a nikoli: „Nebeský Synu…“? Jistě proto, že žádný nebeský Syn není!

Proč Bůh, ten Pán přísahal vždy jen při Sobě: „Skrze sebe samého přisáhl jsem, praví Pán…“ (1. Mojžíšova 22:16; Žalm 89:36; Am.6:8; Židům 6:13 aj.)? Zřejmě proto, že vedle Něho žádné božské osoby nebyly!

Kde je v Bibli psáno, že Otec je věčný, Syn je věčný, Duch svatý je věčný? Přirozeně nikde! Jak by také ve Slově Pravdy mohlo být napsáno něco nepravdivého? To je vyloučeno!

Proč v Bibli ani jednou není psáno: „Čest buď Bohu tomu Otci, Bohu tomu Synu a Bohu tomu Duchu svatému!“? Tady to Amen záměrně nenásleduje, neboť to znamená: „Tak to je!“, ale takhle to právě není!

Proč ani jednou v Bibli nestojí „Stvořitel-Otec“? Co má Otec co dělat se stvořením nebo Stvořitel se zplozenými syny a dcerami? Vůči stvoření je Bůh Stvořitelem, Svým synům a dcerám je Bůh Otcem.

Proč žádný prorok ve Starém Zákoně nebo apoštol v Novém Zákoně to „stvořme člověka k obrazu našemu…“ z 1. Mojžíšova 1:26-28 nikdy neoznačil za více Božích osob? Protože stáli pod vedením Ducha svatého.

Proč žádný apoštol neopakoval příkaz ke křtu z Matouše 28, nýbrž všichni tomu porozuměli a věrně konali a křtili přímo na novozákonní jméno smlouvy, v němž se Bůh jako zjevil jako Otec, Syn a Duch svatý? Protože jim jméno, do něhož má být křtěno, bylo zjeveno!

Proto v původním křesťanství až do konce 2. století ti, kteří uvěřili, uposlechli misijního příkazu a byli křtěni jedině na jméno Pána Ježíše Krista (Skutky 2:38; Skutky 8:16; Skutky 10:48; Skutky 19:5; Římanům 6:3 aj.), a ani jednou v té trojiční formuli.

Mimochodem trojiční formule se používá všude, kde je zfalšované křesťanství, při věštění, čtení z ruky, posouvání stolku, zaříkávání, pro všelijaké čarodějnictví, magii a okultismus, i při přísaze členů při vstupu do řádů. Dokonce slib věrnosti v Loži svobodných zednářů vykonávají všichni, i židé, „ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“.

Fakt, že ani jediná modlitba, a vůbec žádný biblický akt se v Bibli nekonal v trojiční formuli, nesmí nikoho nechat lhostejným! Zkušujte všechno, i tuto skoro všemi křesťany prováděnou praxi! Co tedy platí? Boží Slovo nebo náboženské tradice? Má pravdu Bible nebo ty argumentace? 

Z důvodu všech těch změn, výkladů a padělků se musíme ptát: Proč kazatelé, evangelisté a učitelé Bible, kteří Boží Slovo berou do úst, káží ve slepé víře a plni nadšení nebiblické tradiční učení?

Naději se, že čtenáři po vyložení všech odchylek uznají, že ve všech bodech má pravdu Bůh a Jeho Slovo, a musí učinit porovnání. Jinak to nejde: Všichni a všecko musí přijít před Boží soud – a sice nyní, ne až již bude pozdě; varování musí přijít nyní!

Všechny uvedené body se dají vysvětlit ve světle Slova Božího. Pro argumentace tu není vůbec žádný prostor. Ten nepřítel věřící dost dlouho obluzoval. Zbývá ještě hlavní otázka: Co je pravda o trojjedinosti/trojici? Pravda je, že ve věčnosti nikdy nebyla, v průběhu času neexistuje a na věky existovat nebude! 

Se vší naléhavostí se rovněž musíme ptát: Proč Písmo svaté nezná ani učení „Jesus Only“ (Jenom Ježíš)? Protože i ono je nebiblické! Jak by mohl Syn, který byl zplozen, být Svým vlastním Otcem, a jak by se mohl modlit sám k Sobě atd.? To vyznání z nebe zní: „Toto je Můj milovaný Syn, v kterém se Mi zalíbilo.“ (Matouš 3:17; 17:5) A jen ten, kdo Ježíše Krista dosvědčuje jako toho jednorozeného Syna Božího, má život věčný (Jan 3:36). „Toto je pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17:3) Jak je rouhavé učení o třech osobách, tak je také falešné učení „Jesus Only“. Jednou provždy platí jenom to vše zahrnující, vše pojímající svědectví Písma svatého, ve kterém se nám Bůh zjevil ve Své rozmanitosti. V Novém Zákoně jako Otec v nebi nad námi, v Synu na Zemi mezi námi a skrze Ducha svatého v nás. Pro nás to je to nepochopitelné, nevysvětlitelné Boží tajemství, o kterém píše Pavel: „A vpravdě veliké je tajemství pobožnosti, že Bůh zjeven je v těle, ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, kázán je pohanům, uvěřeno jemu na světě, vzhůru je přijat ve slávu.“ (1.Tim.3:16) Až Bůh dokoná Svůj od věčnosti připravený spásný plán se všemi Svými syny a dcerami, pomine to zjevení Syna opět v Bohu, z kterého vyšlo, aby se naplnilo: „A když poddáno bude jemu všecko, tedy i sám Syn poddá se tomu, který jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všem.“ (1. Korintským 15:28) Ó, jaká hlubina blahoslaveného tajemství: Bůh v Kristu a Kristus v nás – ta naděje slávy!

Všechna zaslíbení o příchodu Syna ve Starém Zákoně od 1. Mojžíšova 3:15 až po Malachiáše 3:1 se naplnila na počátku Nového Zákona. Nebo to chce někdo popřít?

2.Sam.7:14 se naplnila: „JÁ budu jemu otcem a on mi bude synem…“ (Židům 1:5a)

Žalm 2:7 se naplnil: „Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.“ (Židům 1:5b)

Naplnilo se: „Ano, jsi to ty, kdo mne uložil do klína matky…“ (Žalm 22:10 – podle př. něm. Bible)

Naplnil se též Žalm 89:27-28: „On volaje ke mně dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. Já také za prvorozeného vystavím jej a za vyššího králů zemských.“

Také Izaiáš 7:14 se naplnil: „Proto sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne a porodí syna a nazve jméno jeho Immanuel.“

To oznámení znělo: „Porodí pak syna a nazve jméno jeho Ježíš…“ (Matouš 1:21; Lukáš 1:31)

„Nebo narodil se vám dnes spasitel, který je Kristus Pán, v městě Davidově.“ (Lukáš 2:11) Tím se naplnil Mich.5:1-2 a Zachránce se narodil v Betlémě (Matouš 2:1).

Při prvním Kristově příchodu se naplnilo 109 proroctví. Ale ti učenci, kteří denně bádali v Božím Slově, to nepochopili. Lpěli na svých výkladech a vlastních představách. Přestože žádostivě vyhlíželi Mesiášův příchod a lid udržovali v naději, nepoznali Jej, když přišel (Jan 1), ale protivili se Mu při každé příležitosti. Všechny jejich oběti, zpívání Žalmů, slavnostní bohoslužba – všechno bylo nadarmo. Copak se nyní u většiny věřících čekajících na Ježíšův příchod neopakuje totéž? Úplně to tak vypadá. 

Pán sám nás odkazuje na zjevení, bez něhož nikdo, opravdu nikdo, ať je to kdokoliv – Bůh nedělá výjimky – , toto veliké tajemství Boží v Kristu nepozná. Proto je psáno: „Všecky věci jsou mi dány od Otce mého, a žádný nezná Syna, jedině Otec, aniž Otce kdo zná, jedině Syn a komu by chtěl Syn zjevit.“ (Matouš 11:27) ON se chce nyní ke každému sklonit jako tehdy: „A obrátiv se k učedníkům obzvláštně, řekl: Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.“ (Lukáš 10:22-23) Žádné studium nevystačí, pro tajemství Boží v Kristu a pro všechna tajemství v království Božím je nutné mít zjevení. Apoštol Pavel to, co studoval, později označil doslova za „lejna“ (Fil.3). Jednalo se mu spíše o poznání síly vzkříšení. Po nastoupení do služby mohl na základě zjevení, které mu bylo dáno, napsat: „Z čehož můžete, čtouce, porozuměti známosti mé v tajemství Kristovu.“ (Efezským 3:4)

Totéž musejí prožít všichni do služby povolaní Boží služebníci. Nemějte mi to za zlé, ale samotný pojem „studium theologie“, což znamená „studium Boha“, je hodně vedle. Kdo chce o Bohu něco studovat? Bůh se od začátku těm Svým zjevoval – a chce se zjevit i nám.

Inhalt 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17