Svobodná lidová misie

Ježíš Kristus včera, dnes a naveky tentýž jest. Žid.13.8

Jazyk:

Jiné krajiny




Kristus má jen jednu Církev, kterou sám spasil a volá ji ze všech národů, kmenů a jazyků a sjednocuje se Sebou. Spasitel říká: „JÁ vzdělám Církev svou…“ (Matouš 16:16-18) Své vlastnictví-Církev dokoná k blahoslavenému dni Svého příchodu (Fil.1:6 aj.), „…aby ji sobě postavil slavnou Církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá, a bez úhony.“ (Efezským 5:27)

Toto je jedno z nejdůležitějších období v dějinách lidstva. Nyní je kázáno to věčně platné evangelium na svědectví všem národům (Matouš 24:14; Zjevení 14:6). Zároveň probíhá vyvolávání těch, kteří patří k pravé Církvi Pána, při čemž On sám volá na ty Své: „Vyjděte z prostředku jejich, a oddělte se, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás.“ (2. Korintským 6:14-18; Zjevení 18:4) Tuto výzvu přirozeně uposlechnou jen ti, kteří opravdu chtějí prožít svoji přípravu a počítat se k Církvi-Nevěstě. Do Církve byly ustanoveny k obzvláštním úkolům služby, jak stojí psáno:A zajisté postavil Bůh v Církvi nejprve apoštoly, druhé proroky, třetí učitele…“ (1. Korintským 12:28; Efezským 4:11-16 aj.) Tyto služby se nevzdělávají v biblických školách nebo v seminářích kazatelů, nýbrž jsou to povolání od samotného Boha. 

Apoštol píše o těch, kteří na základě síly Božího povolání jsou určeni k zvěstování tajemství nebeského království: „Tak o nás smýšlej člověk, jako o služebnících Kristových a šafářích tajemství Božích. Dále pak vyhledává se při šafářích, aby každý věrný nalezen byl.“ (1. Korintským 4:1-2) Proto musí být vznesena obžaloba proti všemu nebiblickému, co se ještě rozšiřuje. To musí být odhaleno a konfrontováno s Božím Slovem.

Během náboženských dějin nebyla spásná Boží rada tak jasná a dokonale zjevená jako nyní. Jak to bylo na počátku, při prvním Kristově příchodu, je to také nyní před Jeho návratem. Nejprve vystoupil zaslíbený prorok (Izaiáš 40:3; Malachiáš 3:1), jak to vidíme potvrzené v těch čtyřech evangeliích, jako muž poslaný Bohem, aby připravil cestu Páně a vydal svědectví o Světle, které lidem svítí. Potom přišel zaslíbený Zachránce a Spasitel, kterého Jan Křtitel představil.

Pán nyní mluví s těmi Svými jako tehdy, zahrnuje do toho celé Slovo, počínaje Mojžíšem, Žalmy a proroky a pokračuje Novým Zákonem. Kdo věří tomu, co ve Svém Slově říká, tomu to bude zjeveno, ten bude rozumět (Lukáš 24:27-49). Kdo tomu nevěří, nemůže mu to být zjeveno. Jen víra vede ke zjevení skrze Ducha. Pán se ptal Svých učedníků potom, co jim zjevil význam podobenství: „Porozuměli jste tomu všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane. ON pak řekl jim: Proto každý učitel Písma v království nebeském podobný je člověku hospodáři, který vynáší z pokladu svého nové i staré věci.“ (Matouš 13:51-52)

Služebník, který byl Pánem ustanoven, nezvěstuje částečné pravdy, nýbrž v pravém smyslu slova, celou radu Boží. V ústech všech povolaných Božích služebníků Jeho Slovo zůstává tak, jak vyšlo z Jeho úst, čistá pravda (1. Královská 17:24). Nyní je zase pokrm, vůle a dílo Boží, které se dokonává v Církvi-Nevěstě, opět jako tehdy spojováno s Ženichem: Dí jim Ježíš: Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mne poslal a dokonal dílo jeho.“  (Jan 4:34)

Výrok našeho Pána musíme nyní v plném smyslu pochopit a prožít: „Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím z úst Božích (Matouš 4:4), neboť stojí psáno: „Aj, dnové jdou, dí Panovník ten Pán, že pošlu hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Pána.“ (Amos 8:11) Právě tak si musíme být vědomi toho, že v každém výkladu Slova je podáván hadí jed – duchovní smrt. Jedná se o význam Slova, ve kterém je zjevena vůle Boží. Je také velice důležité vědět, co Pán předpověděl, že bude předcházet Jeho příchodu jako Ženicha, a jaká služba nyní musí být vykonávána. Jedná se v první řadě o zaslíbenou službu proroka Eliáše, skrze něhož bylo zjeveno plné Slovo a Boží vůle pro poslední období před ukončením času milosti. Ježíš odpovídaje řekl jim: Eliáš zajisté přijde prvé, a napraví všecky věci.“ (Matouš 17:11) A jedná se také o učitelskou službu k tomu náležející, kterou Pán popsal: „Kdo tedy je ten služebník věrný a opatrný, kterého ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim rozdával pokrm v pravý čas?…Amen, pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej.“ (Matouš 24:45-47) Tak vypadá to navrácení v uskutečnění. Jedna služba je spojena s druhou, tím bude vše uvedeno opět do původního stavu. 

Prázdná slova nejsou nic platná ani mluvčím ani posluchačům. Pavel varoval: „Žádný vás nesvoď marnými řečmi…“ (Efezským  5:6) Náš Spasitel řekl: „Aj, jdu, (jakož psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou.“  (Židům 10:7-10) O spasených je řečeno: „A vztáhna ruku svou na učedníky své, řekl: Aj, matka má a bratři moji. Nebo kdo by činil vůli Otce mého nebeského, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka má.“ (Matouš 12:49-50) A rovněž: „Než potřebí je vám trpělivosti, abyste Boží vůli činíce, dosáhli zaslíbení.“ (Židům 10:36-39) Nyní nám musí duchovní pokrm posloužit k posílení, abychom mohli vůli Boží činit. Jenom se modlit: „Tvá vůle se staň…“ nikomu nepomůže. Jak při Hlavě, tak i při údech Těla Kristova se musí v dokonání dít vůle Boží.

Obsah 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17