Missão Popular Livre

Jesus Cristo é o mesmo, ontem, e hoje, e eternamente. Hb. 13:8

Idioma:

Outros países




Jedině Bůh a Boží Slovo je hodnověrné. Abraham uvěřil Bohu, a to mu bylo počítáno za spravedlnost (Římanům 4). Všichni opravdově věřící jsou duchovní semeno Abrahamovo (Galatským 3). Oni putují ve stopách takové víry, jak Písmo praví. Boží svědectví je jasné, proroků a apoštolů také. Nyní se jedná o naše svědectví, to musí být v souladu s tím, co je psáno. 

Křesťanství odpadlé od pravé víry si vytvořilo vlastní náboženství. JEDEN Bůh byl rozdělen do osob, které jsou také ještě jednotlivě uctívány. Potom následovalo povýšení Marie do stavu matky Boží – „bohorodičky“ (431 n.l.). Tak, a zde to bude nyní velmi vážné. Tady se dělí ti duchové, neboť tak je to napsáno: „Po tomto znejte Ducha Božího: Každý duch, který vyznává Ježíše Krista v masitém těle přišlého, z Boha jest. Ale každý duch, který nevyznává Ježíše Krista v těle přišlého, není z Boha; nýbrž je to duch antikristův…“ (1. Jana 4:2-3) Protože otcové kostela Syna jako „Boha z Boha a Světlo ze Světla“, jak oni to formulují, postavili vedle JEDNOHO Boha, a udělali z něho druhou osobu, prohlásili Marii za matku Boží. To je přímo antikristovské vyznání. Bible nezná Boha, který má matku. Bůh je od věčnosti na věčnost. Když byla Alžběta naplněna Duchem svatým, vyslovila to, co platí navždy. Neřekla přece: „Matka Boží ke mně přichází“, nýbrž jak je psáno v knize Pravdy: „Ale odkud se mi dostává cti, že matka mého Pána ke mně přichází?“ (Lukáš 1:43) Ten anděl také neoznámil narození Boha, ale narození Syna Božího, který je Pán (Lukáš 2:11).

Syn byl zplozen a je „ten Kristus“, ten v masitém těle zjevený „Mesiáš“, „Pomazaný Boží“. Věčný Syn se nestal masem – člověkem, nýbrž On, který byl na počátku Slovo, ten Logos, se zjevil jako Syn v masitém těle. To je Boží pravda. Kostelní vyznání víry není vyznáním Ježíše Krista; je to totálně nebiblické a tedy antikristovské. Proto je ohledně biblického vyznání Syna psáno: Každý, kdo zapírá Syna, nemá ani Otce; kdo vyznává Syna, (jak o Něm svědčí Písmo svaté), ten má také Otce (1. Jana 2:23) Předtím apoštol Jan varoval před antikristem, který nevyznává Ježíše jako v mase zjeveného Krista. Zdůraznil „pomazání Ducha“, které nás biblicky vyučuje, totiž: „…že žádná lež (i ta o věčném Synu) nemá svůj původ v pravdě.“ (1. Jana 2:18-27) Svaté Písmo nikde nevydává svědectví o narození Syna v nebi, ale jak bylo ve Starém Zákoně předpověděno a naplněno v Novém, jenom zde na Zemi! Amen! V nebi byl vedle Boha pouze „syn ranních červánků“ Lucifer. Ale ten se povýšil, padl a stal se protivníkem (Izaiáš 14:12-14; Ezechiel 28:11-17), a bohem tohoto světa (2. Korintským 4:4).

Právě tak antikristovské je povýšení Marie na prostřednici a přímluvkyni, ano, dokonce na královnu nebes, následované dogmatem neposkvrněného početí, jejího tělesného nanebevzetí atd. atd. Kdyby se to opravdu stalo, pak by to apoštolové dosvědčili, jako zdokumentovali panenské početí a nanebevzetí Krista. Všecky tyto poučky nemají biblický základ, nepocházejí tedy od Krista, Hlavy Církve, a jsou proto antikristovské. Protože o nich Písmo svaté nesvědčí, je třeba je zavrhnout. Bible zná a nazývá Prostředníkem a Přímluvcem jen Ježíše Krista, jinak nikoho. ON sám je Král králů – královnu nebes nepotřebujeme ani v nebi ani na Zemi. Je také psáno: „A jistě žádný nevstoupil v nebe, než ten, který sestoupil s nebe, Syn člověka, který je v nebi.“ (Jan 3:13) Co je důvěryhodné: to, co říká Boží Slovo, nebo to, co vymysleli kostelní kněží a papežové v průběhu času? Také „historie papežské posloupnosti po Petrovi“ je nábožná legenda. Ani Bible, ani dějiny náboženství se nezmiňují, že by Petr vůbec byl v Římě.

Při uctívání Marie, všech svatých a jejich obrazů se musíme ptát, zda je to bohoslužba nebo modloslužba, když se vzývají zesnulí. Mariologie a všecko uctívání svatých je Bibli zcela neznámé. O Marii není od onoho Letničního dne, kdy prožila s těmi sto dvaceti naplnění Duchem svatým, které je bezpodmínečně nutné ke spasení, až do konce Nového Zákona již ani jediná zmínka. Jako vyvolená nádoba, panna, kterou Bůh k tomu vyvolil, měla porodit Syna (Izaiáš 7:14), a svůj tehdejší vysoký úkol splnila. Marie byla – musela být částí padlého, hříšného lidstva, do něhož se Spasitel narodil, aby nás mohl spasit z pádu do hříchu. Proto také vyznala Krista jako svého Zachránce (Lukáš 1:47). 

Římský kostel skutečně všechno původní učení pozměnil, a z části přenesl z Krista na Marii. Satan jako kníže tohoto světa skrze knížata kostela všecko zpustošil. Nejprve zničil Boží stvoření a potom spásný Boží pořádek, takže uctívání se namísto Bohu, tomu Pánovi, Stvořiteli a Spasiteli, dostává pod náboženskou záminkou jemu. Všechno nebiblické v odpadlém křesťanství musí na zkušební stolici – na lavici obžalovaných.

Otcové kostela, kteří nebyli ani apoštoly, ani proroky, vyvinuli spekulativní teorie o Bohu a jiných tématech, které později povýšili jednotlivými poučkami na vyznání víry a dogmata. Zcela zjevně neměli žádné porozumění pro uskutečnění Božího spásného plánu, jak to ve Starém Zákoně bylo oznámeno a v Novém se naplňuje, totiž že Bůh lidstvo pádem do hříchu od Něho oddělené spasil od smrti, sám se Sebou smířil a daroval věčný život. Tak jako Adam byl stvořen na počátku přirozeného stvoření jako syn Boží, tak je Kristus Synem Božím zplozeným z Ducha, Počátkem nového Božího stvoření (Zjevení 3:14). Který je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření.  (Koloským 1:15-16) „Nebo které předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby on byl prvorozený mezi mnohými bratřími. (Římanům 8:29) „Nebo poněvadž skrze člověka smrt, skrze člověka i vzkříšení z mrtvých. Nebo jak v Adamovi všichni umírají, tak i skrze Krista všichni obživeni budou.“ (1. Korintským 15:21-22)

Na všechny syny a dcery Boží se vztahují následující místa: „Proto jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest“ (2. Korintským 5:17) „Obnoviti se pak duchem mysli své. A obléci toho nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.“ (Efezským 4:23-24) „Ano i vás, mrtvé v hříších a v neobřízce těla vašeho, spolu s ním obživil, odpustiv vám všecky hříchy. (Koloským 2:13) „On proto, že chtěl zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho. (Jak.1:18) „Znovuzrozeni jsouce ne z porušitelného semene, ale z neporušitelného, skrze živé slovo Boží a zůstávající na věky.  (1:Petr.1:23)

A jako jsme nesli obraz zemského, tak poneseme obraz nebeského. (1. Korintským 15:49) „My pak všichni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.“ (2. Korintským 3:17-18) Spasitel se musel zjevit v masitém těle a zde na Zemi vykonat spasitelné dílo. Na kříži zvolal: Je dokonáno!“ „…Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hříchu, a příčinou hříchu potupil hřích na těle (Římanům 8:3)

Jak Bůh předtím všechny proroky pověřil – i Jana Křtitele, který působil jako muž Bohem poslaný – všichni se ale narodili na Zemi, tak to bylo s posláním Syna, když se narodil na Zemi a byl poslán. Osudná chyba v myšlení theologů tkví v tom, že Syna již od věčnosti postavili vedle Boha, ačkoliv Pavel v Galatským 4:4 jasně píše: „Ale když přišla plnost časů, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod zákonem.“ A tak On musel být: „…ve všem připodobněn bratřím, aby milosrdný byl, a věrný nejvyšší kněz v tom, co se u Boha k očištění hříchů lidu díti mělo.“ (Židům 2:17) „Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještě se neokázalo, co budeme. Víme pak, že když se ukáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jak je.“ (1. Jana 3:2)

Conteúdo 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17