Missão Popular Livre

Jesus Cristo é o mesmo, ontem, e hoje, e eternamente. Hb. 13:8

Idioma:

Outros países




Jak je to možné, že dokonce sbory, které ještě nedávno posílaly modlitby k trůnu milosti ve jménu Ježíše Krista, nyní nabraly tradiční kostelní kurs a opustily biblický základ? Kdyby ti dnešní vůdci sborů poznali, že Bůh nyní zase všecko uvádí zpět do správného stavu, zdali by to nemuselo být přesně naopak? Copak by se Pavel nemusel opět ptát: „Kdo vás tak očaroval?“ (Galatským 3:1) Ledacos cizího bylo zavedeno obzvláště v charismatických shromážděních zasahujících do všech konfesí. Lidé jsou pod úžasným vlivem diskotékové hudby bezmocně strženi do extatického nadšení.

Na rozkaz dělají všichni, kteří se takových shromáždění účastní, vše, co je jim řečeno. Přicházejí také dopředu a jak se již předem očekává, padají v řadách na záda. Ten charismatik k tomu podá vysvětlení, že jsou sraženi Duchem svatým a vešli do Božího odpočinutí. Ale je to tak opravdu?

Kdo četl Písmo svaté, ví, že všichni bez výjimky padli v přítomnosti Boží na svou tvář: od Abrahama (1. Mojžíšova 17:3), přes Mojžíše a Árona (4. Mojžíšova 14:5), po Jozue (5:14) a celý Izrael při posvěcení chrámu (1. Královská 18:39). David zvolal: Pojďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Pánem stvořitelem naším!“ (Žalm 95:6-7) I Daniel padl na tvář (8:18). Ježíš padl v Getsemane na tvář (Matouš 26:38-42). Pavel píše v 1. Korintským 14:25, že kde Duch Boží působí skrze dar proroctví, lidé padají na tvář. Také Jan na ostrově Patmos padl na tvář (Zjevení 1:17). Ano, dokonce obyvatelé nebes padnou při modlitbě na tváře: „A všichni andělé stáli okolo trůnu a starců a čtyř zvířat. I padli před trůnem na tváře své, a klaněli se před Bohem. Řkouce: Amen. Požehnání a sláva, a moudrost, a díků činění, a čest, a moc, i síla Bohu našemu na věky věků. Amen.“ (Zjevení 7:11-12)

Někdo přece musí říci, že tu něco nesouhlasí a varovat! Ty pády na záda hrozí ve Slově Božím těm, kteří nechtěli slyšet a nevešli do Božího odpočinutí. „I bude jim slovo Pánovo naučení za naučením, naučení za naučením, zpráva za zprávou, zpráva za zprávou, troška odtud, troška od onud; k tomu aby šli a padajíce nazpět, setřeni byli, a zapleteni jsouce, aby polapeni byli.“ (Izaiáš 28:7-13) Přesně toto biblické slovo se všude plní. Když lidé padnou tak, jak to Slovo zde říká, potom se nemůže mluvit o požehnání, ale o soudu. To napomenutí „zkoušejte duchy!“ je příkazem právě této hodiny. Ale to se může dít jen při porovnávání se Slovem Božím. Nyní, v konečném čase jsou svůdní duchové pravému Božímu působení tak blízko, že kdyby to bylo možné, byli by i vyvolení svedeni (Matouš 24:24). Kdyby to byl tentýž Duch Boží, který působil na počátku, pak by muselo být všecko tak jako na počátku; stejná víra, stejný křest; musely by být zjeveny stejné služby, dary a ovoce Ducha. Znovu se zaměňuje klamné s pravým, a tak ten podvod pokračuje. Jak dlouho ještě?

Kdo nepochopí, že toto je poslední důležité časové období před Kristovým příchodem, kdy musí být všecko vráceno a zařazeno do původního biblického stavu, ten neuzná ani nutnost této učitelské opravy. To co Pavel prorocky předpověděl pro konečný čas, nyní prožíváme. To veliké odpadnutí probíhá nonstop, aby mohl vystoupit ten člověk hříchu a bude uznáván jako celosvětově vážená, duchovně-morální autorita. Ten původní protivník je synem zatracení, který se nade všecko pozdvihne a považuje sebe sama za oprávněného pro všechno, co se Boha nebo bohoslužby týče. Většině vůbec není nápadné, že mu naslouchá celý náboženský svět, ať jedním nebo dvěma ušima a sedí s ním ve stejné lodi. Bible říká, že všichni, kteří si nepřivlastnili lásku k pravdě „což je jen Boží věčně platící Slovo“, propadnou silnému podvodu a uvěří lži (2. Tes. 2).

Neboť kdo Božímu Slovu v originále nevěří, je odsouzen k tomu, aby uvěřil lži překrouceného Slova. Kdo nevěří Synu Božímu, věří synu zatracení. Kdo nevěří, co Bůh řekl skrze toho pravého Proroka (5. Mojžíšova 18:15-19), skrze Mesiáše, toho Pomazaného, jak Petr zdůraznil: „…každá duše, která by neposlouchala tohoto proroka, vyhlazena bude z lidu (Skutky 3:17-26), uvěří tomu, co říká falešný prorok (Zjevení 19:20). Kdo nevěří plně a cele tomu, co řekl Kristus, věří učení antikrista. Odvolávat se na apoštoly Petra a Pavla není nic platné, jestliže s nimi v učení a biblické praxi nesouhlasíme. V sázce je věčný život! Jen jestliže lidé věří, jak Písmo praví, může Duchem působený život vzejít. Slovo je semeno (Lukáš 8:11), a Boží život, který je v tom semeni, může vzejít jen v těch, kteří jej ve víře přijali a sami sobě zemřeli s Kristem. „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka. A pole je svět, dobré pak símě jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka.“ (Matouš 13:37-38)

To množství falešných proroků a falešných Kristů, totiž ti pomazaní divotvůrci konečného času, jejichž příchod Ježíš Kristus, náš Spasitel, předpověděl pro tento čas (Matouš 24), jsou v souladu s trinitářským vyznáním víry, což Kristus a apoštolové neznali. Oni zastávají trojiční křest a stojí tak proti Kristovu a apoštolskému učení. Původní Církev ale zůstávala v učení apoštolů (Skutky 2:42). Tak jsou, navzdory vnějšímu potvrzení, po zkušení Slovem shledáni falešnými apoštoly (Zjevení 2:2).

Podle Matouši 7 od 21. verše, jsou to oni, kdo se odvolávají na to, co všechno vykonali ve jménu Ježíše. O nich je psáno, že zavrhují jméno Ježíš, které opěvují a užívají. Kategoricky odmítají nechat se jako Pavel (Římanům 6:3) biblicky pokřtít na jméno Pána Ježíše Krista. Nejsou ochotni nést potupu Kristovu, mnohem více se jim jedná o uznání od lidí (Jan 5:44). Aniž by si toho byli vědomi, zvěstují jiné evangelium a jiného Krista, a nacházejí se pod vlivem jiného ducha (2. Korintským 11:1-13). Ale na to, aby se naplnilo, co je psáno, se nyní musí dít: „Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli Otce mého, který je v nebesích. Mnozí mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdali jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu divů mnohých nečinili? A tehdy jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti (bezzákonnosti).“  (Matouš 7:21-23)

Vzdor své působivé službě jsou jako činitelé nepravosti odmítnuti a postaveni na stejný stupeň s protivníkem, s tím člověkem bezzákonnosti (2. Tes. 2:3-7). „Pošle Syn člověka anděly své, i vyberou z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteří činí nepravost, a uvrhnou je do peci ohnivé…“ (Matouš 13:41-42)

Před Bohem musí být vznesena obžaloba proti všemu náboženskému podvodu, proti všemu, co do Jeho Slova bylo přidáno. U Něho platí jen to, co skutečně říká Jeho Slovo, ke kterému nesmí být nic přidáváno (Zjevení 22:18). Boží soud musí nyní začít v domě Božím, v Církvi Ježíše Krista. Tak jak Slovo vyšlo na počátku z Jeruzaléma a poučení z hory Sion (Izaiáš 2; Skutky 2), tak nyní musí být totéž čisté učení zvěstováno. Nyní opět pro pravou Církev platí: „Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupů andělů, k slavnostnímu shromáždění a k Církvi prvorozených, kteří zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých, a k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a k pokropení krví, lépe mluvící než Abelova.“ (Židům  12:22-24)

Toto je poslední volání skrze poslední zvěst, totální vyvedení z babylonského vězení. Nežijeme v době reformace, kdy bylo mnohé reformováno a na vrata zámeckého kostela přibito 95 tezí, ani v následujících stoletích s jejich mohutnými probuzeními; žijeme v čase úplného obnovení a opětného zřízení Božího pořádku. Nyní jsou podkopávány zdánlivé základy, které jsou vlastně pískem a nikoliv skálou – tím pravým základem, a každá nebiblická budova se zřítí. Kdo poznává ten den a jeho zvěst? Kdo je připraven v poslušnosti víry následovat Pánu celou cestu? Kdo vezme to varování vážně?

Conteúdo 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17