Mission Populaire Libre

Jésus-Christ est le même hier, aujourd'hui et éternellement" (Hèbreux 13:8)

Langue:




Ve věčnosti byl Bůh sám ve Své plnosti Ducha, světla a života. Původním počátkem vešel do viditelné postavy, která je označována jako „Jeho obraz“. V jaké duchovní tělesnosti se On zjevil nejprve, v takové duchovní tělesnosti jsou stvořeni i andělé, a ve stejné podobě i Adam.

Nejprve stvořil „Bůh ten Pán“ nebe a všechno, co v něm je, potom Zemi a moře a všecko, co je v nich. Andělé Jej obklopují v nebi a na Zemi. Vlastně nám stačí sledovat jen stopy Božích zjevení, abychom poznali, jak On se ve Starém a Novém Zákoně zjevoval.

V celém Starém Zákoně se „Bůh ten Pán“ zjevoval stále znovu ve viditelné postavě. Tak Jej viděl Adam, tak Jej viděl Abraham, tak se zjevil Mojžíšovi, tak s Ním zápasil Jákob. Tak Jej viděli proroci na Jeho trůnu. Tak o Něm svědčí Písmo svaté.

Kdo se chce například dozvědět, ke komu Bůh mluvil v zahradě Eden, když řekl: „Učiňme člověka (něm. př. Bible: lidi), k obrazu našemu, podle podobenství našeho…“ (1. Mojžíšova 1:26-27), musí si přečíst odpovídající biblická místa, která mluví o „Božím obrazu – podobenství“, a kde Bůh ten Pán rovněž užil to „my“, protože mluvil k přítomným, kteří byli v Jeho obraze.

V 1. Mojžíšově 3:22 říká Bůh ten Pán: „Aj, člověk učiněn je jako jeden z nás…“

V 1. Mojžíšově 11:7 mluvil Bůh ten Pán: „Proto sestupme a …“

Rovněž v Izaiáši 6:8 stojí: „…a kdo nám půjde?“

Jako se ptal Pavel: „Co říká Písmo?“ (Římanům 4:3), tak se musíme v každém případě ptát i my: „Co k tomu tématu říká Písmo?“ Musíme chodit ve stopách apoštolů, věřit, jako oni věřili; učit, co oni učili; křtít, jak oni křtili atd. Každá biblická otázka je bez výjimky zodpovězena přesně jedině Biblí.

V Jobovi 38:4-7 se dozvídáme, ke komu skutečně Bůh v 1. Mojžíšově  mluvil. ON se ptal svého služebníka: „Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi?… když prozpěvovaly spolu jitřní hvězdy a plesali všichni synové Boží?“ (něm př. Bible: andělé) Při stvoření byli přítomní andělé a nebeské zástupy. Při vydání Zákona byli rovněž přítomni andělé. Písmo svaté všude hovoří jen o jediném Dárci Zákona: „Neboť Pán je náš soudce, Pán je ustanovitel práv našich.“ (Izaiáš 33:22) a přesto se říká: „Co pak zákon? Pro přestupování ustanoven jest, dokud by nepřišlo to símě, jemuž se stalo zaslíbení, způsobený skrze anděly v ruce prostředníka.“ (Galatským 3:19) „Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné…“ (Židům 2:2) Skutečností je, že Pán jako Anděl smlouvy sestoupil v doprovodu andělů na horu a vydal Zákon. „On to je (Mojžíš), který byl mezi lidem na poušti s andělem, který mluvil k němu na hoře Sinaj, i s otci našimi, který přijal slova živá, aby nám je vydal.“ (Skutky 7:38)

Nejen na počátku stvoření a při vydání Zákona, také na počátku při spasení byli andělé přítomni. V Lukáši 1 oznámil Gabriel nejprve narození Jana Křtitele. Od 26. verše je psáno: „V měsíci pak šestém poslán je anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, které se jmenovalo Nazarét.“ Oznámil též narození Spasitele. Potom jeden anděl volal na pastýře: „…neboť narodil se vám dnes spasitel, který je Kristus ten Pán! …a hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha, a řkoucích: Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.“ (Lukáš 2:8-14)

Když Syn Boží obstál ve zkoušce pokušení, je psáno: „Tedy opustil ho ďábel, a aj, andělé přistoupili a sloužili jemu.“ (Matouš 4:11) V Jan 20:12 stáli v prázdném hrobě dva andělé, jeden u hlavy, druhý u nohou a oznamovali zvěst o vzkříšení Ukřižovaného. Celý Starý a Nový Zákon podává zprávy o andělech, kteří jsou přítomni, kdekoliv Pán něco dělá.

Kdo četl Bibli až ke Zjevení, ví o mnohých zprávách svědčících o tom, že Bůh má posly v nebi a na Zemi, a že tam, kde uskutečňuje spásné dějiny, se děje to nadpřirozené. Jan na ostrově Patmos tuto myšlenku připojuje a říká: „Slova tato jsou věrná a pravá, a Pán, ten Bůh svatých proroků poslal anděla svého, aby ukázal služebníkům svým, co se díti musí brzo.“ (Zjevení 22:6)

My vidíme i z této stránky dokonalý soulad Starého a Nového Zákona. „Bůh ten Pán“ Abrahama navštívil u terebintů (druh řečíku – strom poskytující z poraněného kmene pryskyřici) v Mamre v doprovodu dvou andělů. (1. Moj.18). I tímto místem se falešně dokládá to učení o třech osobách. Protože Abraham náhle spatřil tři muže, (v. 2) měla to být podle toho tvrzení ta „svatá trojjedinost“. Ale to nebyla ani „svatá“, ani „nesvatá“ trojjedinost, – byl to Pán s dvěma anděly, jak to dosvědčuje Písmo svaté.

Abraham své hosty obsluhoval „zatímco jedli“ (v. 8).

Dále je řečeno: „A řekl Pán: Zdali já zatajím před Abrahamem, co dělati budu?…A obrátivše se odtud ti dva muži, šli do Sodomy; Abraham pak ještě stál před Pánem.“ (vv. 9,10,13, 16-17 a 22)

V 19. kapitole jsou ti dva muži označeni jako andělé: „Přišli pak ti dva andělé do Sodomy večer, a Lot seděl v bráně Sodomské, kteréžto když uzřel, vstav, šel jim v cestu a sklonil se tváří až k zemi.“ (v. 1) Slovo „anděl“ znamená v naší řeči „posel zvěstovatel“.

Ti dva andělé jsou potom zase „dva muži“. Celé město se shromáždilo před Lotovým domem a ptali se jej: „Kde jsou ti muži, kteří přišli k tobě v noci? Vyveď je k nám, ať je poznáme.“ (V něm. př. Bible: „Abychom se do nich pustili“) (v. 5) Lot prosil, aby se na hostech nedopouštěli žádného násilí a dokonce nabídl těm homosexuálním násilníkům své dcery. Prosil: „Jen těmto mužům nečiňte nic zlého…“ (v.  8)

Jedná se očividně o to, že Bůh byl od počátku obklopen anděly, kteří měli podobu mužů. „Bůh ten Pán“ sám se zjevil ca. 70 krát jako „Anděl Páně“, jako „Anděl Boží“, jako „Anděl Smlouvy“ (2. Mojžíšova 6; Malachiáš 3:1; Skutky 7:30-38) a jako „Anděl stojící před Svou tváří“ (Izaiáš 63:9). 

V 1. Mojžíšově 28 je zpráva o Jákobově nadpřirozeném prožití s Bohem. Viděl žebřík sahající od země do nebe. „A aj, Pán stál nad ním, a řekl: JÁ jsem Pán, ten Bůh tvého otce Abrahama, a Bůh Izákův; zemi tu, na které spíš, tobě dám a semeni tvému.“ (v. 13)

V 1. Moj. 32 již Pán nebyl nahoře na žebříku, nýbrž na zemi. Tak jsme o tom informováni: „…a tu s ním zápasil muž až do svítání… I dal mu tu požehnání. Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; nebo jsem viděl Boha tváří v tvář, a zachována jest duše má.“ (Vv.24-31)

Slovo Fanuel (Peníel) v naší řeči znamená „tvář Boží“. Bůh byl v postavě anděla tak reálně přítomen, že Jej Jákob objal a zápasil s Ním jako s mužem, byl Jím udeřen do boku. Prožil Boha osobně, vzešlo mu slunce, a ze starého Jákoba, z toho podvodníka se stal nový „Izrael“ „Bojovník Boží“.

Prorok Ozeáš o Jákobově prožití píše: „…jako kníže se potýkal s Bohem; jako kníže, pravím, potýkal se s andělem, a přemohl; plakal a pokorně ho prosil; v Betel jej nalezl a tam s ním mluvil. To je Pán ten Bůh zástupů, jehož jméno jest Pán – Jahve.“ (12:3b-6)

Jak nádherný popis! On zápasil s Andělem, který ale byl zároveň Pán, ten Bůh zástupů, jehož jméno je Jahve – ten Věčný.

Jako dalšího pravého svědka vezměme Mojžíše, jehož nadpřirozené prožití s Bohem je zaznamenáno v 2. Mojžíšově 3: „Tedy zjevil se mu Anděl Páně v plameni ohně… Vida pak Pán, že jde, aby pohleděl, zavolal naň Bůh z prostředku keře a řekl: Mojžíši, Mojžíši! Kterýžto odpověděl: Zde jsem! I řekl: Nepřistupuj sem, zuj obuv svou s nohou svých; nebo místo, na kterém stojíš, je země svatá. A řekl: Já jsem Bůh otce tvého, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, a Bůh Jákobův. I zakryl Mojžíš tvář svou, nebo se bál, aby nehleděl na Boha.“ 

Všechna tři označení platí jedné a téže Osobě: Andělu Páně, neboť On přinesl zvěst; Pánu, protože On je jediný velitel – Pán; Bohu, neboť On jediný je hoden uctívání; Jemu Jedinému náleží všechna čest na věky.

Mojžíš chtěl také znát jméno Boha, který se zjevil jeho otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. „I řekl Bůh Mojžíšovi: JÁ jsem ten, který jsem. Řekl dále: Takto řekneš synům Izraelským: Ten Já jsem poslal mne k vám. Řekl ještě Bůh Mojžíšovi: Takto díš synům Izraelským: Pán, ten Bůh otců vašich, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův poslal mne k vám; to je mé jméno na věky, a to je mé nazvání (památka) od pokolení k pokolení.“ (2. Mojžíšova 3:14-15)

V 2. Mojžíšově 6 se píše: „Mluvil ještě Bůh k Mojžíšovi a řekl jemu: Já jsem ten Pán. Ukázal jsem se zajisté Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi v tom, že jsem Bůh silný všemohoucí, ale v jménu svém ‚Bůh ten Pán‘, nejsem poznán od nich“ (v.2-3) Před uzavřením smlouvy s Izraelem zjevil Bůh Své jméno smlouvy. Ten „JÁ JSEM“ je „Já jsem JHWH“, tak je napsáno jméno toho Všemohoucího v hebrejském textu jako tetragram. Z toho vzešlo jméno Jahve. V biblických překladech do různých řečí jedni zvolili jako označení jména PÁN, jiní TEN VĚČNÝ, a opět jiní JAHVE. Ale vždy je míněn Jeden a Tentýž, při čemž musí být řečeno, že JAHVE je správný název jména. To je také vidět ze všech jmen, která začínají nebo končí tím „Jah“. Pán se vždy představoval jako ten, kým On je pro ty Své, od JAHVE-Jireh = „Pán se postará“ (1. Mojžíšova 22:13-14), až po JAHVE-Šama = „Pán je přítomen“ (Ezechiel 48:35). Pro Bůh – ELOHIM stačí již El: El Eljon – Bůh Nejvyšší (1. Mojžíšova 14:18), El-Šadaj – „Bůh Všemohoucí“ (1. Mojžíšova 17), El-Olam – „Věčný Bůh“ (1. Mojžíšova 21:33), až po El-Gibor – „Mocný Bůh“ (Izaiáš 9:6). Jako El Šadaj se Bůh zjevoval hlavně až do vydání Zákona. Od toho času jméno Jeho smlouvy JAHVE hraje hlavní roli. Emanu-el znamená „Bůh s námi“ a Halelu-jah „chvalte Pána“. Izaiáš (Jesa-jah) znamená JAHVE je spása“, Dani-el „Bůh je soudce“! Vždy je „El“ spojeno s Bohem a „Jah“ s Pánem.

Je dobré vědět, že každé Boží zjevení od samého počátku mělo význam ve spásných dějinách. Tak bez námahy sledujeme přechod od Starého k Novému Zákonu. Novozákonní jméno smlouvy Ježíš v hebrejské řeči znamená JAH-ŠUA, které přímo vyjadřuje, kdo to je, který přijde, totiž „Jahve-Zachránce“. „On zajisté vysvobodí lid svůj od hříchů jejich.“ (Matouš 1:21) Je hluboce politováníhodné a neuctivé vůči Bohu, že bibličtí překladatelé nezachovali původní význam jmen. Byli to znalci jazyků, ale jak vidíme, to nestačí. Musí nám to být darováno skrze zjevení. Duch Boží sám zpytuje hlubiny Božství (1. Korintským 2:10-16) a uvádí nás do vší pravdy (Jan 16:7-15 aj.) – do skrytých tajemství Boží spásné rady (Efezským 3:1-5 aj.)

Résumé 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17