Svobodná lidová misie

Ježíš Kristus včera, dnes a naveky tentýž jest. Žid.13.8

Jazyk:




Od roku 1949 jsem spoluprožíval probuzení po druhé světové válce. Již v padesátých letech jsem se seznámil se všemi světoznámými americkými evangelisty a některým z nich posloužil jako tlumočník. K obzvláštnímu požehnání mi posloužil Boží muž William Branham z USA, jehož zvěstování bylo v porovnání se všemi ostatními skutečně čistě biblicko-apoštolské, jak jsem podle Písma mohl zjistit. Pomluva rovnající se vraždě je, jestliže po celém světě byla rozšířena lež, že Branham patřil k letničnímu hnutí „Only Jesus“, jíž bylo uvěřeno jen proto, že někteří kazatelé z tohoto směru víry jej pozvalo, aby u nich měl shromáždění. Je pravda, že roku 1932 byl ordinován Dr. Royem Davisem ve sboru Jižních baptistů, ve stejné denominaci, k níž patřil i Billy Graham. Boží povolání a poslání jej ale určilo k obzvláštní službě všemu lidu Božímu.

Jak tomu bylo u proroků, kteří byli „vidoucí“, tak i William Branham vídal vidění. Kupříkladu krátce po svém nebeském povolání 7. května 1946 viděl dva stromy plné zralého ovoce. Na jednom bylo napsáno „trojice“, na druhém „jednota“. Viděl se stát mezi oběma stromy, objal je rukama a silně jimi zatřásl, že s obou stromů padalo ovoce. Proto v rozmluvě s rev. Nessem, který zastupoval „Assemblies of God“ a rev. Siscemem, který zastupoval „United Pentecostal Church“ (dva největší letniční směry v USA, které si jej nárokovaly pro sebe) odkázal na to, že k žádnému z nich nemůže náležet, že je Bohem určen pro všechny sbory, ve kterých jsou děti Boží roztroušeny. Na tomto místě musí být řečeno, že žádný Boží muž není proti lidem, kteří se bez vlastního zavinění nalézají v různých náboženstvích a denominacích, nýbrž proti systémům, v nichž jsou drženi jako zajatci.

On, jenž jako jediný ze všech evangelistů mohl udat místo, den a hodinu svého Božího povolání a poslání, měl být umlčen pomluvou, aby všichni ostatní mohli nadále pokračovat ve svých programech. Všichni evangelisté, kteří vyšli z první probuzenecké vlny, která začala po druhé světové válce, vědí a vyznávají, že William Branham byl muž, kterého Bůh použil k průlomu probuzení spásy a uzdravení. Svět by sotva kdy slyšel o nějakém jiném evangelistovi, kdyby nebylo tohoto Božího poslání. Všichni bez výjimky, kteří vystoupili na konci čtyřicátých let a potom v padesátých a šedesátých letech, dospěli k rozhodnutí v některém Branhamově shromáždění, podílet se na tomto probuzení. Oral Roberts, T. L. Osborn, Gordon Lindsay, David DuPlessis, Demos Shakarian, tucty jiných až po Morrise Cerullo a Kennetha E. Hagina – ti všichni spoluprožívali to nadpřirozené působení Boží. Pochopili ale, čeho Bůh chtěl touto jedinečnou službou dosáhnout? 

Kdyby Pán Ježíš dnes putoval na Zemi, činil by totéž, co tehdy. Nejprve by vyklidil ve Svém chrámu, některé stoly s knihami převrátil a obchodníky vyhnal bičem. Na druhé straně by odkazoval na službu, která Jej v přípravě předcházela. Jako tehdy byl poslán se zvěstí před příchodem Kristovým Jan Křtitel, a připravil cestu Pánu, tak nyní Kristovu příchodu předchází cestu připravující „zvěst konečného času“. O Janovi, o tom předchůdci je psáno: „Kdo má nevěstu, ženich jest, přítel pak ženicha, kterýž stojí a slyší ho, radostí raduje se pro hlas ženicha.“ (Jan 3:29) Jan byl přítel Ženicha (Jan 3:39), muž Bohem poslaný, který slyšel Ženichův hlas. To byla zvěst, kterou přinesl lidu Božímu. Zrovna tak je to nyní. Muž poslaný Bohem je přítelem Ženicha a Nevěstě přináší Jeho zvěst. Jen to je pravá Boží zvěst Slova, které zůstává na věky. Co to znamená, jestliže se plní – a ono se plní –, že nyní na konci času milosti bylo svěřeno Williamu Branhamovi poslání těmito slovy: „Jako Jan Křtitel předcházel prvnímu příchodu Ježíše Krista, tak zvěst, která tobě byla dána, bude předcházet druhému Kristovu příchodu.“? Potom co ten muž Boží slova svého pověření zopakoval, zdůraznil, aby předešel každému špatnému porozumění: „Ne, že bych já byl tím předchůdcem, ale ta zvěst bude předcházet.“

Od toho okamžiku, kdy ten zaslíbený prorok vystoupil, razilo si království Boží násilně cestu (Lukáš 16:16). Totéž se opakuje službou zaslíbeného proroka pro náš čas. Jako Jan Křtitel viděl své místo v Písmu, tak to bylo i s Williamem Branhamem, mužem Bohem poslaným. Byl to on, skrze něhož Pán zjevil původní učení o Božství, křtu, Večeři Páně a všechna ostatní tajemství – co se opravdu stalo v zahradě Eden, která byla v celém Písmu skryta. Biblický pořádek a původní křesťanskou praxi v Církvi nanovo postavil na svícen. Já jsem byl až do jeho odchodu 1965 očitým svědkem toho, co Bůh v našem čase v Evropě a v USA skrze Svého služebníka činil, což zde nemůžeme dále rozvádět. Viděl jsem biblické dny na vlastní oči, mohu dosvědčit, že Židům 13:8 a Jan 14:12 se potvrdilo. Byl on tím zaslíbeným prorokem, který měl vystoupit před dnem Páně? Zvěst Slova, kterou přinesl a byla potvrzena nadpřirozeným působením, to dosvědčuje. 

Tento výklad je věnován především všem Božím služebníkům na celé Zemi, kteří mají odpovědnost ve sborech, biblických školách a při misijní práci, z nichž jsem mnohé osobně poznal, a přirozeně také těm, kteří skrze Boží vedení budou toto aktuální pojednání číst.

Nyní musí všichni dospět k rozhodnutí, jestli budou věřit pravému svědkovi nebo falešnému. V Izaiáši 43:10 se říká: „Vy svědkové moji jste, praví Pán…“ Pán Ježíš řekl apoštolům: „…a budete mi svědkové“ (Skutky 1:8) Ze Starého a Nového Zákona jsme slyšeli pravé Boží svědky, svědky našeho Pána. Je proto vyloučeno, aby pravé Boží dítě nadále věřilo, co učí falešní svědci – otcové kostela a jejich zástupci – v protikladu k pravému svědectví. Stojí psáno: „Kdo Bohu nevěří, lhářem jej učinil…“ (1. Jana 5:10) Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, před Bohem nikdo nemůže na oboje nahlížet jako na správné. Tak, a nyní již nemá nikdo výmluvu a já mohu jako Pavel říci: „Protož osvědčuji vám v dnešní den, že jsem čist od krve všech. Nebo jsem neobmeškal zvěstovati vám všeliké rady Boží.“ (Skutky 20:26-27)

Následující svědectví zmiňuji jen proto, aby všichni porozuměli mé odpovědnosti, která mi byla dána skrze povolání. Já, Ewald Frank, jsem slyšel 2. dubna 1962 při rozednění v Krefeldu, Luisenstr. č. 160, všemocný, pronikavý, velitelský hlas Pána na vlastní uši. Po ranní modlitbě jsem stál asi uprostřed místnosti a hleděl k oknu, na východní stranu. Když doslova z čistého nebe zprava zazněla slova: „Můj služebníku, tvůj čas pro toto město brzy pomine. JÁ tě pošlu do jiných měst zvěstovat Mé Slovo.“ Pod mocí tohoto Hlasu jsem se bezmocně zhroutil vlevo, tváří k zemi na koberec. Celé prožití a úplné znění slov mého povolání nebudu opakovat, to jsem učinil již v jiných publikacích. Jen ujišťuji, že mé svědectví je právě tak pravdivé jako Pavlovo svědectví v Bibli o jeho povolání a vyslání. Věren nebeskému povolání jsem v mnohých letech své služby nic jiného nezvěstoval, než Slovo Boží v originále. Kázal jsem vždy jen to, co mi bylo z Písma skrze Ducha zjeveno. Přirozeně, i já jsem prošel duchovním vzrůstem a prožil, že jsem byl veden od zjevení ke zjevení, od jasnosti k jasnosti.

Nadpřirozené prožití zmiňuji jen proto, aby všichni pochopili, že jsem obdržel jako Pavel přímé nebeské povolání a tím stejnou odpovědnost před Bohem, jako tehdy ten apoštol. Co Pavel o sobě řekl, se vztahuje i na mne: „Nebo lidské-li věci, čili Boží předkládám? Zdali lidem se líbiti hledám? Kdybych se zajisté lidem ještě zaliboval, služebník Kristův bych nebyl.“ (Galatským 1:10) Protože na Zemi panuje tolik lži a podvodu, musí do náboženské pouště zaznít pravdivý nekompromisní Hlas Božího Slova. Ještě žijeme v čase milosti, ještě je možná korektura. Mohu na závěr jen ještě jednou zdůraznit, že znamení času jasně oznamují zaslíbený Kristův příchod a volání k probuzení musí proto mocně zaznívat: „Aj, ženich přichází, vyjděte mu vstříc!“ Ten věrný Pán svůj slib o brzkém příchodu naplní, a sice ještě v našem čase. Nechť v těch opravdu věřících zní hlasitě: „Maranatha! Ano, přijď, PANE JEŽÍŠI!“

Milost a pokoj Boží nechť je s každým, kdo toto pojednání čte, ve jménu našeho PÁNA JEŽÍŠE KRISTA. Amen.

Obsah 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17