Na počátku bylo Slovo - ne výklad
/ Ewald Frank
Kieli TÅ¡ekin
Muut kielet
- In the beginning was the Word - not the interpretation
- Au commencement était la Parole - pas l'interprétation
- Am Anfang war das Wort - nich die Deutung
- U POČETKU BEŠE REČ, NE TUMAĆENJE - Optužnica – Upozorenje - Razjašnjenje
- No principio era a palavra - não interpretarão
- IN DIE BEGIN WAS DIE WOORD – NIE DIE INTERPRETASIE NIE
4. Co je opravdu svaté?
Jako misionář, který přes 40 let bez ustání cestoval po všech kontinentech, vím, že lidem všech náboženství a kultur je svaté ledacos. U jedněch je to „svatá kráva“ nebo „svatá hora“, u jiných je to „svatá voda“ nebo „svatý chrám“, „svaté poutnické místo“ nebo „svatý prorok“, „svatá tradice“ nebo něco jiného. Ale co to všechno má společného s Bohem? Přirozeně vůbec nic! Pro biblicky věřící je svatý jen Bůh a všecko, co z Něho přichází, jako všichni, kteří jsou Jím v pravdě Jeho Slova posvěceni, jsou svatí skrze Něj, který řekl: „…a svatí buďte, nebo já svatý jsem…!“ (3. Mojžíšova 11:44; 3. Mojžíšova 19:2; 1. Petra 1:16) Posvěcení vůlí člověka neexistuje, neboť je psáno: „…v Jeho vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.“ (Židům 10:10) Za ty Své Spasitel prosí: „Posvěť jich ve své pravdě, slovo tvé je pravda“ a zastupuje je ve Své velekněžské modlitbě: „A já posvěcuji sebe samého za ně, aby i oni posvěceni byli v pravdě.“ (Jan 17) Je též psáno: „Pokoje následujte se všemi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána.“ (Židům 12:14) Vlastní svatost skrze vlastní spravedlivé skutky je podvádění sebe sama.
V křesťanském světě je všem náboženským společenstvím svaté to, co za svaté pokládají, a obzvláště svaté je každému náboženskému společenství to, čemu věří a učí a jejich tradice. Proto všichni opatrují své vlastní učení, které je pro ně svaté, jako zřítelnici svého oka a chtějí je zachovat v čistotě. Kdo se dotkne jejich vyznání víry, které je jim také svaté, může se rychle stát synem smrti. Praví služebníci Páně užívali jen Boží výzbroj, jak je popsána v Ef.6, a k tomu patří meč Ducha, totiž Slovo Boží. Služebník Pána ani jednou neužil tělesného násilí, jen kázal Slovo a působení přenechal Bohu. Jenom to co od Boha přichází, opět vede k Němu. Jen to, co stojí v Bibli psáno, má Boží rukopis.
Satanu, knížeti tohoto světa, se vždy podařilo vyvolat zmatek, a aby mohl na Zemi vládnout, nabídl s úspěchem těm, kteří mají v náboženské a politické oblasti odpovědnost, království tohoto světa, která nabízel již Kristovi, což ale Spasitel odmítl (Matouš 4:1-11). Po založení státní náboženské instituce byla spása závislá na ní a na jejích služebnících a již ne na osobní víře v Ježíše Krista, v němž jediném je ta pravá spása. Více nebo méně se na spasitelném nároku shodují všechny velké státní a lidové náboženské instituce a všechny denominace ve všech zemích. Nejen římský kostel, ale i všechna ostatní společenství zaručují svým členům blahoslavenství a poskytují spásu podle svého uvážení. Římskokatolická instituce je v tomto ohledu poctivá a říká těm pozůstalým, že zesnulý si navzdory všem spásným svátostem musí pěkně odpykat svůj trest v očistci. Přirozeně Písmo svaté nezná odpustky, ani učení o svátosti, ani očistec.
V Písmu není nic o blahoslavení a svatořečení zesnulých. Jen živí, kteří byli omilostněni a přijali úplnou spásu v Kristu, budou spaseni a prohlášeni za svaté. Počínaje blahoslaveními v kázání na hoře až po poslední kapitolu Bible, Zjevení 22:7+14, budou jen živí prohlášeni za blahoslavené před Pánem a jsou to ti, kteří v Něho věří tak, jak Písmo praví (Jan 7:38). Velmi pozoruhodné je Petrovo blahoslavení: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě, ale otec můj, který je v nebesích.“ (Matouš 16:17)
Marii bylo blahoslavení vysloveno ve spojení s vírou v zaslíbení: „A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, které jsou pověděny jí od Pána.“ (Lukáš 1:45) Oči a uši pravých Ježíšových učedníků jsou blahoslavené: „Ale oči vaše blahoslavené, že vidí, a uši vaše, že slyší.“ (Matouš 13:16) V úvodu poslední knihy je řečeno: „Blahoslavený, kdo čte, i ti, kteří slyší slova proroctví tohoto, a ostříhají toho, což napsáno jest v něm; nebo čas blízko jest.“ (Zjevení 1:3) A potom slyšíme všezahrnující blahoslavení dokonalých spravedlivých: „Blahoslavený a svatý, kdo má díl v prvním vzkříšení!“ (Zjevení 20:6) Blahoslavení, na nichž se podílejí lidé svým úsilím, nemají vůbec žádnou cenu, protože nemají biblický podklad. I tato praxe patří na lavici obžalovaných.