Freie Volksmission

Jesus Christus ist derselbe gestern, heute und in Ewigkeit. Heb.13.8

Sprache

Andere Länder




Jako misionář, který přes 40 let bez ustání cestoval po všech kontinentech, vím, že lidem všech náboženství a kultur je svaté ledacos. U jedněch je to „svatá kráva“ nebo „svatá hora“, u jiných je to „svatá voda“ nebo „svatý chrám“, „svaté poutnické místo“ nebo „svatý prorok“, „svatá tradice“ nebo něco jiného. Ale co to všechno má společného s Bohem? Přirozeně vůbec nic! Pro biblicky věřící je svatý jen Bůh a všecko, co z Něho přichází, jako všichni, kteří jsou Jím v pravdě Jeho Slova posvěceni, jsou svatí skrze Něj, který řekl: „…a svatí buďte, nebo já svatý jsem…!“ (3. Mojžíšova 11:44; 3. Mojžíšova 19:2; 1. Petra 1:16) Posvěcení vůlí člověka neexistuje, neboť je psáno: „…v Jeho vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.“ (Židům 10:10) Za ty Své Spasitel prosí: „Posvěť jich ve své pravdě, slovo tvé je pravda“ a zastupuje je ve Své velekněžské modlitbě: „A já posvěcuji sebe samého za ně, aby i oni posvěceni byli v pravdě.“ (Jan 17) Je též psáno: „Pokoje následujte se všemi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána.“ (Židům 12:14) Vlastní svatost skrze vlastní spravedlivé skutky je podvádění sebe sama. 

V křesťanském světě je všem náboženským společenstvím svaté to, co za svaté pokládají, a obzvláště svaté je každému náboženskému společenství to, čemu věří a učí a jejich tradice. Proto všichni opatrují své vlastní učení, které je pro ně svaté, jako zřítelnici svého oka a chtějí je zachovat v čistotě. Kdo se dotkne jejich vyznání víry, které je jim také svaté, může se rychle stát synem smrti. Praví služebníci Páně užívali jen Boží výzbroj, jak je popsána v Ef.6, a k tomu patří meč Ducha, totiž Slovo Boží. Služebník Pána ani jednou neužil tělesného násilí, jen kázal Slovo a působení přenechal Bohu. Jenom to co od Boha přichází, opět vede k Němu. Jen to, co stojí v Bibli psáno, má Boží rukopis.

Satanu, knížeti tohoto světa, se vždy podařilo vyvolat zmatek, a aby mohl na Zemi vládnout, nabídl s úspěchem těm, kteří mají v náboženské a politické oblasti odpovědnost, království tohoto světa, která nabízel již Kristovi, což ale Spasitel odmítl (Matouš 4:1-11). Po založení státní náboženské instituce byla spása závislá na ní a na jejích služebnících a již ne na osobní víře v Ježíše Krista, v němž jediném je ta pravá spása. Více nebo méně se na spasitelném nároku shodují všechny velké státní a lidové náboženské instituce a všechny denominace ve všech zemích. Nejen římský kostel, ale i všechna ostatní společenství zaručují svým členům blahoslavenství a poskytují spásu podle svého uvážení. Římskokatolická instituce je v tomto ohledu poctivá a říká těm pozůstalým, že zesnulý si navzdory všem spásným svátostem musí pěkně odpykat svůj trest v očistci. Přirozeně Písmo svaté nezná odpustky, ani učení o svátosti, ani očistec.

V Písmu není nic o blahoslavení a svatořečení zesnulých. Jen živí, kteří byli omilostněni a přijali úplnou spásu v Kristu, budou spaseni a prohlášeni za svaté. Počínaje blahoslaveními v kázání na hoře až po poslední kapitolu Bible, Zjevení 22:7+14, budou jen živí prohlášeni za blahoslavené před Pánem a jsou to ti, kteří v Něho věří tak, jak Písmo praví (Jan 7:38). Velmi pozoruhodné je Petrovo blahoslavení: Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě, ale otec můj, který je v nebesích.“ (Matouš 16:17)

Marii bylo blahoslavení vysloveno ve spojení s vírou v zaslíbení: „A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, které jsou pověděny jí od Pána.“ (Lukáš 1:45) Oči a uši pravých Ježíšových učedníků jsou blahoslavené: „Ale oči vaše blahoslavené, že vidí, a uši vaše, že slyší.“ (Matouš 13:16) V úvodu poslední knihy je řečeno: „Blahoslavený, kdo čte, i ti, kteří slyší slova proroctví tohoto, a ostříhají toho, což napsáno jest v něm; nebo čas blízko jest.“ (Zjevení 1:3) A potom slyšíme všezahrnující blahoslavení dokonalých spravedlivých: „Blahoslavený a svatý, kdo má díl v prvním vzkříšení!“ (Zjevení 20:6) Blahoslavení, na nichž se podílejí lidé svým úsilím, nemají vůbec žádnou cenu, protože nemají biblický podklad. I tato praxe patří na lavici obžalovaných.

Inhalt 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17