Freie Volksmission

Jesus Christus ist derselbe gestern, heute und in Ewigkeit. Heb.13.8

Sprache

Andere Länder




Na počátku – ne ve věčnosti, která nemá začátek ani konec – „bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha…“ (Jan 1:1) To se vztahuje na počátek času a na celý Starý Zákon. Následující text mluví o Novém Zákonu: A Slovo to se stalo masitým tělem, a přebývalo mezi námi…“ (Jan 1:14) V dokončení se shoduje: „…a to Slovo byl Bůh“. Klíč pro správné porozumění spočívá v souladu Starého a Nového Zákona. Jedno odkazuje do budoucnosti a svědčí o tom, co přijde, to další je neustálá přítomnost až do doby, kdy se všechno naplní.

V celém Starém Zákoně Jej vidíme jako Pána; v Novém Zákoně, když se stal Člověkem, jako Syna – jako prvorozeného mezi mnohými bratry. Jeho svědectví jako Syna určené znalcům Písma tehdy i dnes zní: „Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha vyšel…“ (Jan 8:42) Svým tehdejším a dnešním učedníkům adresuje: „Nebo sám Otec miluje vás, protože vy jste mne milovali, a uvěřili, že jsem já od Boha vyšel. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět.“ Tehdy oni odpověděli – a dnes odpovídáme my: „Nyní víme, že víš všecko, a nepotřebuješ, aby se kdo tebe tázal. Skrze to věříme, že jsi od Boha přišel.“ (Jan 16:26-33) Ve velekněžské modlitbě Syn říká: „Nebo slova, která jsi mi dal, dal jsem jim; a oni přijali, a poznali právě, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi ty mne poslal.“ (Jan 17:6-8)

Syn, který od Otce vyšel, oznámil v Jan 14-16 příchod Ducha svatého, který také vychází od Otce. „Když pak přijde ten Utěšitel, kterého já pošlu vám od Otce, Duch pravdy, který od Otce pochází, ten svědectví vydávati bude o mně.“ (Jan 15:26) Ve Starém Zákoně Bůh řekl: „I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké masité tělo“ (Joel 2:28) – v Novém se to stalo. Všechna proroctví, která oznamovala narození Syna a vylití Ducha svatého, se naplnila. Začalo to tím, že Duch svatý zastínil Marii a Otec tak zplodil Syna, který nebyl nazván Synem Ducha svatého, nýbrž Božím Synem (Lukáš 1:35). Duchem zplozený Boží Syn byl po Svém křtu naplněn Duchem svatým (Matouš 3:13-17), a tak v Něm přebývala plnost Božství mezi námi, jak je psáno: Nebo v něm přebývá všecka plnost Božství tělesně (Koloským 2:9), aby se mohlo splnit: V něm jste i vy dosáhli plnosti, který je hlavou všech mocností a knížat (v. 10) Ten předchůdce předpověděl, co se také stalo: „Já vás křtím vodou k pokání, ten pak, který po mně přichází, je mocnější nežli já, jehož nejsem hoden obuvi nositi. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm (Matouš 3:11)

Ve spojitosti s vylitím Ducha ve Skutcích 2:33 je to dosvědčeno. Tak to mohl říci Petr o těch, kteří uvěřili, nechali se pokřtít a obdrželi dar Ducha svatého (Skutky 10:44-48). V 11. kapitole zdůrazňuje ještě jednou, aby to všichni pochopili: „Když jsem pak já mluviti začal, sestoupil Duch svatý na ně jako i na nás na počátku. I rozpomenul jsem se na slovo Páně, který pověděl: Jan zajisté křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým.“ (Skutky 11:14-18) Všichni synové a dcery Boží na tom mají stejný podíl: Slyší Slovo, přijímají je jako semeno do svých srdcí a skrze zplození z Ducha (Jak.1:18; 1. Petra 1:23) jsou znovuzrozeni k živé naději a prožívají naplnění Duchem svatým.

Ještě jednou se ptáme, jakým právem otcové koncilu zbavili jasné a pravé svědectví Písma moci a svá lidská učení povýšili na přikázání. A musíme se dále ptát, proč protestantské kostely trvají na nebiblickém vyznání víry a tradičním učení. A ještě se musíme ptát, jestli se od samého počátku neplní a neopakuje, že ti stavitelé Úhelný Kámen, který je přece také Závěrečným Kamenem, totiž Alfa a Omega, zavrhli. O těch, kteří staví podle vlastních plánů, je předpověděno v prorockém Slově: Kámen, který zavrhli stavitelé, učiněn je v hlavu úhelní (Žalm 118:22) A přesto pro některé: „bude i svatyní“ pro jiné: „kamenem pak urážky a skálou pádu“ (Izaiáš 8:14) „Z té příčiny takto praví Bůh ten Pán: Aj, já zakládám na Sionu kámen, kámen zkušený, úhelný drahý, základ pevný; kdo věří, nebude zahanben (Izaiáš 28:16)

Bůh všecko postavil na základ víry a zjevení. Tak praví Pán Ježíš: „Nikdy jste nečetli v písmech: Kámen, který zavrhli dělníci, ten učiněn je v hlavu úhlovou? Od Pána se toto stalo…“. To se stalo proto, aby On sám mohl budovat Svoji Církev (Matouš 16:16-18), „a je to divné před očima našima“ (Matouš 21:42). Apoštol Petr se o tomto tématu obšírně rozepsal v 1. Petra 2:1-10. 

Platnost jednou provždy platného Božího Slova je přímým vlivem nepřítele bez milosti zpochybňována, a ten „Úhelný Kámen“ přehazován sem a tam. Ale nyní musíme skrze autoritu Božího Slova biblická učení nekompromisně zase uvést v platnost. Veškerá nebiblická učení a kostelní dogmata musí být sražena z piedestalu. „Závěrečný Kámen“ bude během posledního mocného působení Ducha s jásotem dosazen zpět na Své místo (Zach.4:7+10). Všecky učební plány, mínění a výklady pominou, jen Boží Slovo zůstane na věky (Izaiáš 40:8; 1. Petra 1:25; Lukáš 21:33). Tak praví Pán: „Při počátku oznamuji dokončení, a hned zdaleka to, co se ještě nestalo; řeknu-li co, rada má se koná, a vše, co se mi líbí, činím.“ (Izaiáš 46:10)

Všichni dělníci v království Božím mají velikou odpovědnost za duše, které jim byly svěřeny a žádnému z nich by nemělo být lhostejné, kde budou trávit věčnost. Každý zvěstovatel se musí ptát, od koho pochází učení, které zastupuje. Svědectví Spasitele je jasné: „Odpověděl jim Ježíš a řekl: Mé učení není mé, ale toho, který mne poslal. Bude-li kdo chtíti vůli Jeho činiti, ten bude umět rozeznati, jestli to učení z Boha, nebo mluvím já sám od sebe.(Jan 7:16-17)

Může někdo dnes tohle říci o kazatelích, evangelistech, pastorech, učitelích atd.? Zde se naskýtá otázka, zda od Pána vyšlo nějaké přímé povolání a poslání, na které se vztahuje: Amen, amen, pravím vám: Kdo přijímá toho, koho bych já poslal, mne přijímá; a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal.  (Jan 13:20) Jen potom může být vpravdě řečeno: Kdo vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdo pak mnou pohrdá, pohrdá tím, který mne poslal.“ (Lukáš 10:16) Na koho se dnes opravdu vztahuje: „Jako Otec mne poslal, tak i já posílám vás“ (Jan 20:21b)? Proroci a apoštolové byli poslaní služebníci Pána.

Z Božího zjeveného Slova byla zřízena filozoficko-theologická fakulta; Boží povolání bylo nahrazeno zaměstnáním. To „všichni budou vyučeni Bohem“ se již neplní. Víra byla změněna ve filozofii, přestože Pavel již tehdy varoval: „Hleďte, aby vás někdo neobloupil moudrostí světa, a marným zklamáním, uče podle ustanovení lidských, podle živlů světa, a ne podle Krista.“ (Koloským 2:8)

Ještě dnes platí pro každého Božího služebníka výzva: „Kaž slovo Boží, ponoukej v čas neb ne v čas, trestej, žehrej, napomínej, ve vší tichosti a učení.“ (2.Tim.4:1-5) Tak Pavel zapřísahal svého spolupracovníka Timotea. Služebník není tou autoritou, nýbrž Slovo Boží je absolutem a jedinou Boží autoritou.

Inhalt 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17