Mission Populaire Libre

Jésus-Christ est le même hier, aujourd'hui et éternellement" (Hèbreux 13:8)

Langue:




Je příznačné, že světští autoři píší více se svobodnou myslí a výstižněji, než ti náboženští.

Stoupenci trojičního dogmatu by museli, jako při jiných tématech, nahlédnout nejen do učebnic svých vlastních konfesí, ale také do neutrálních děl a nezávislých pramenů, když se již důsledně neradí s Biblí a upírají jí platnost. V každé encyklopedii, která se zabývá »trojjediností«, nalézáme shodné informace, že ani ve Starém ani v Novém zákoně nebyla známa. Neznali ji ani v prvních křesťanských staletích. Christologické spory naplno propukly až na sklonku posledního pronásledování křesťanů za Diocletiana (302-312). Constantinus právě kvůli tomu svolal koncil do Niceje (325), protože mu záleželo na politické jednotě říše. Jednota, či shoda již nebyla ani mezi mluvčími Athanasiem a Ariem, natož mezi více než dvěma sty padesáti přítomnými muži, zastupujícími různé směry. Následovaly další koncily, hádali se, formulovali a utvářeli božství stále více podle svých vlastních představ.

Mnozí bojovali za pravdu, také vynikající theologové; ale činili to, aniž by se odpoutali od tradičních, klamných myšlenek. Obojí ale nemůžeme nechat platit – Slovo i výklad – uznávat zároveň správné i zvrácené. Nesouhlasí-li výchozí bod, nevychází-li samotně z Bible, jak potom může být správný výsledek a vústit do Bible?

Profesor Emil Brunner se s tímto tématem střetl pod titulem "Der dreieinige Gott" (Trojjediný Bůh). Z jeho knihy, 16. kapitoly, stránek 208-244, si dovoluji citovat některé následující pasáže: "Židovství, islám a racionální theismus jsou svým charakterem unitářské. Na druhé straně ale musíme poctivě přiznat, že trojjedinost nebyla tématem ani prvotního křesťanského novozákonního zvěstování, ani centrálním obsahem prosté křesťanské víry ve sboru v kterémkoli čase. Tedy: Centrem křesťanské theologie, ale nikoli křesťanské víry? Je takový nepoměr mezi theologií a vírou možný? Nebo spočívá na mylném vývoji celkové náboženské výuky?"

"Prvotně křesťanská církev žije z toho, že mají skrze Syna Otce a s Otcem a Synem jsou spojeni skrze Ducha Svatého."

"Jak prorok zveřejňuje a uplatňuje k němu přišlé Slovo Boží, tak je tedy nyní Ježíš sám tím Přišlým."

"Je to On, kdo je sám pravým Božím obrazem, a nás v Boží obraz proměňuje."

"Syn je zjevením Otce; tím, že Ježíše vzýváme jako Pána, voláme k tomu, který je od věků a na všechny věky Pán, kterého ale poznáváme v Ježíši jen tak, jak se chce dát poznat, a máme Jej tak, jak On se nám chce dát."

"Záleží přece na tom, že v Synu, a jenom v Něm máme Otce, že skrze Syna, a jenom skrze Něho obdržíme Ducha Svatého, že tedy jen skrze Syna poznáváme Otce a stáváme se účastni Ducha."

"Pojem »trojjedinosti Boží« nepatří ke svědectví, ke zvěstování prvotního křesťanství."

"V Ježíši Kristu se s námi potkává zjevující, smiřující, spásný, svatý, milosrdný Bůh, tím že On skrze Ducha Svatého činí historické události vnitřním prožitím a nás tím k tomu takto otvírá."

"Jen je-li pravdou, že Bůh – On sám byl v Kristu, pak je pravdou, že On nás sám se Sebou smířil."

"Jen sama mluvící, jednající osobní přítomnost Boží je dokonalým zjevením a smířením, a toto se stalo v Ježíši Kristu."

"Syn tedy existuje teprve od inkarnace. Tento je ale pravý Bůh. Tím se Kristus stává druhem theofanie, a Bůh sám, Otec, podstupuje utrpení smrti…" Profesor Brunner jistě znal Pavlovo svědectví: "Bůh byl v Kristu a smířil svět sám se Sebou." Takováto výstižná, nádherná argumentace pochází od profesora theologie, který patřil do trojičního tábora!

Dovolte citovat ještě některá historická díla, která se zabývají tímto tématem. Každému pomohou rozjímat, možná, také mnohé trochu zviklají z vlastní sebejistoty. V dějepisném díle "The paganism in our Christianity" stojí památná věta: "Pojem »trojice« je výhradně pohanského původu."

V Encyclopaedia of Religion se říká: "Dnešní theologové souhlasí s tím, že učení o trojici se v hebrejské Bibli nenachází." Dále je tam tento výrok: "Theologové jsou zajedno v tom, že ani Nový zákon neobsahuje žádné jasné učení o trojjedinosti."

Jezuita Fortmann píše ve své knize "The Triune God": "Pisatelé Nového zákona neříkají nic o formálním anebo formulovaném učení o trojici, o žádném jasném učení, že v jednom Bohu jsou tři stejně veliké osoby… nic nenasvědčuje tomu, že by se některý z pisatelů Bible o trojnosti v Bohu i jen něco domníval."

V New Encyclopaedia Britannica je poznamenáno: "Slovo »trojice«, ani učení jako takové nelze v Novém zákoně nalézt."

V Encyclopaedia of Religion and Ethics stojí: "Počáteční křesťanská víra nebyla trinitářská… To nebyla ani v apoštolském ani v poapoštolském čase, jak to vyplývá z Nového zákona a jiných spisů prvotních křesťanů."

V New Catholic Encyclopaedia čteme: "Formulace »jeden Bůh ve třech osobách« se prosadila až koncem 4. století; do té doby se v křesťanském životě nevyskytovala, a do křesťanského vyznání víry nebyla přijata."

V Encyclopaedia Americana nalézáme jadrný výrok: "Učení trojjedinosti 4. století neodráželo správně učení prvotních křesťanů o Boží povaze; naopak od učení prvotních křesťanů odbočovalo."

Ve Starobabylonské říši a Assýrii již mnoho staletí před Kristem existovaly triády neboli trojice. O jedné takové triádě v Mezopotamské oblasti informuje Larousse Encyclopaedia of Mythology : "Kosmos byl rozdělen na tři díly, každá část se stala panstvím jednoho boha… triáda velkých božstev."

Historik Will Durand poznamenává: "Pohanství nebylo křesťanstvím zničeno: Křesťanství je vstřebalo do sebe. Představy o božské trojjedinosti pocházejí z Egypta."

V knize "The Symbolism of Hindhu Gods and Rituals" je řečeno o hinduistické trojici, která existovala již stovky let před Kristem: "Jeden z bohů trojice je Šiva; to je ničitel. Druzí dva bohové jsou Brahma – stvořitel, Višnu – zachovatel."

Dílo “The Church of the First Three Centuries” shrnuje: "… že učení o trojici vzniklo postupně a poměrně pozdě; pochází z pramene, který je židovským a křesťanským spisům úplně cizí; pomalu nabíralo formu a bylo do křesťanství začleněno náboženskými otci ovlivněnými Platonem."

New Schaff-Herzog Encyclopaedia of Religious Knowledge potvrzuje: "Učení o Logu a trojici bylo formulováno řeckými náboženskými otci, kteří… přímo nebo nepřímo byli ovlivněni platonskou filozofií."

Jak přemáhající je toto svědectví z tak rozdílných pramenů! Nechť tyto jednoznačné výpovědi přimějí každého k zamyšlení.

Résumé 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33