Výzva kresťanskej teológii
/ Ewald Frank
Kieli TÅ¡ekin
Muut kielet
9. Dějiny to potvrzují
- Předmluva
- Úvod
- Vše je pouhá náhoda?
- Čas je blízko
- Jedinečná, platná směrnice
- Odvěký spor
- Samozřejmost?
- Svědectví historiků
- Dějiny to potvrzují
- Boží vyznání
- Boží zjevení
- V nebi a na zemi
- Pán navštěvuje svého proroka
- "Já Jsem"
- Narodil se Syn v nebi?
- Duch a pravda
- Velice zvláštní
- Úcta před velkým tajemstvím
- Všichni obhajují své vlastní učení
- Skála
- Příkaz ke křtu
- Nebudeš mít jiné bohy...
- Mariologie
- Kdo věří, jak Písmo praví?
- Neuvěřitelná tragedie
- Čas konce
- Výzva všem
- Krista nemůže nikdo ignorovat
- Nové stvoření
- V Synu učiněni syny a dcerami Božími
- Dva začátky
- Průběh náboženských dějin
- Žádný lidský vliv
Člověk to může sotva pochopit, ale prožité dějiny a světští badatelé dávají za pravdu Bibli, a ne theologickým interpretacím.
Tyto uvedené citace o sporném tématu se shodují a potvrzují pravdivost Bible. Jen tak ledabyle kolem toho nikdo nemůže přejít. Musíme si nechat líbit otázku, co jako křesťané máme vůbec společného s "vytvářením božství" a s myšlenkami, které pocházejí z antického pohanství, kde nespasí oběť, ale vědění. V mitraismu, kde se také učí trojiční myšlenky, existuje následující poučka: "V druhém stvoření stvořil »veliký Otec« živého ducha. »Veliký Otec« vyslal »třetího posla«, který přemohl démony." (Kronika lidstva) Kdo si prohlédne mnohá trojiční zobrazení z knihy "Die dreiköpfige Gottheit" (Tříhlavé božství) od Willibalda Kirfela, postřehne velikou podobnost se zobrazováním "křesťanských" trojic. Z katolicky orientovaného Herderova lexikonu reprodukujeme jen jednu stránku. Jako názorná ukázka mohou tato zobrazení vyvolat šok. (Viz obrázky na konci knížky) Ze skutečného vývoje vidíme, že Bůh do lidských rukou nenechal padnout jen Sebe jako Immanuele, ale že do nich padlo také Jeho Slovo.
Ruce pryč od Boha! My neutváříme Jeho; On utváří nás! ON není takový, jak si Jej představujeme; On je takový, jak se nám ve Své rozmanitosti představil!
Nejen theologové a historikové, ale také jiné významné osobnosti se k trojičnímu tématu vyjádřili. V naší zemi jsou to jména prominentů počínaje Mosesem Mendelssohnem až po spolkového kancléře Helmuta Schmidta. M. Mendelssohn píše: "Nemohu důvěřovat žádnému svědectví, které odporuje mému přesvědčení, jisté, nezvratitelné pravdě. Podle učení Nového zákona (alespoň jak se vysvětluje ve veřejných učebnicích) musím věřit:
1) v trojjedinost Boží bytosti,
2) polidštění božství,
3) utrpení jedné osoby božství, která se vzdala svého božího majestátu,
4) zadostiučinění a uspokojení první osoby božství skrze utrpení a smrt ponížené druhé osoby a ještě mnohému jinému podobnému tomu, co vyplývá z těchto vět, při ztrátě mé věčné blaženosti… Kdybych našel tato učení ve Starém zákoně, musel bych zavrhnout i Starý zákon, a jestliže by divotvorce k jejich obhajobě před mými zraky probudil všechny mrtvé, kteří jsou po staletí pohřbeni, pak bych řekl: Divotvorce probudil ty mrtvé, ale jeho učení nemohu přijmout." (H.-J. Gamm, Židovství).
Helmut Schmidt řekl v jednom interwiev: "Věřím, že Bůh je Pánem dějin, ale proč má být trojjediný, to mi není jasné." (ACP Magazin 4/1997)
Jasné může být jen to, co je pravda. Všechno nepravdivé zůstává nejasné. Bůh odporuje všem, kteří o Něm učí jako o trojjediném velice drsným způsobem slovy apoštola: »Prostředník ale nezastupuje jednoho jediného; ale Bůh je jeden.« (Gal. 3:20) V Bibli skutečně není ani jednou psáno, že On je troj-jediný. To může mnohé šokovat, neboť dosud jsme to nikdy jinak neslýchali. "Trojjedinost" je přece "hlavním základem" – tím "nejsvětějším" theologie. Ale v Božím slovníku se to vůbec nevyskytuje!
Při tématu o božství si musíme být vědomi toho, že vstupujeme na svatou půdu zjevení, která není přístupná rozumu a zůstává uzavřena. Na Bibli se odvolávají všechny křesťanské theologické systémy. Odvolávání se na Slovo Boží je velice důležité; děje-li se tak ale s úmyslem vytrhávat biblická místa ze souvislosti a umisťovat do vlastního konceptu, pak je to srovnatelné s činností nepřítele již v zahradě Eden s tím, co Bůh řekl.
Slova Páně: "…ze všech stromů smíš jíst!" nepřítel přednesl obráceně, když k tomu přidal "ne": "Neřekl Bůh, že nesmíte jíst ze všech stromů v zahradě!?" Nepřítel vždy zůstává při tématu, ale nikdy v pravdě. Vzpomeňte si také na to, jak satan při pokušení našeho Pána přišel s tím: "…stojí psáno!" , aby Jej špatně užitými, z původního textu vytrženými biblickými místy přivedl k pádu. Ježíš se s ním utkal se slovy: "Ale je také psáno…!" To je to důležité: Nejedná se samotně o biblická místa, jimiž se všichni dekorují a každý si je pro sebe nárokuje a přednáší, jde obzvláště o ta místa, která se vypouštějí a obcházejí.
Žádné slovo, žádný výrok z Bible nesmí být zaměněn nebo vyjmut z daného spojení. Všechno patří tam, kde to je. Musí to zůstat, jak to je. Jestliže je např. psáno "Bůh", nesmí být na jeho místě uveden "Pán". Kde stojí psáno "Otec", tam náleží "Otec" a nemůže být nahrazen "Synem" nebo naopak. Nezemřel Otec, ale Syn, který je Pánem.
My však nejsme dětmi Pána nebo Syna, nýbrž dětmi Božími a smíme říkat Bohu "Abba"–"Otče". Totéž se vztahuje na "Syna člověka", "Syna Božího", "Syna Davidova" a všechna ostatní označení: Tam, kde jsou napsána, tam mají svůj význam. Kdo to nerespektuje, nepochopil, že Bůh všechno v Písmu seřadil, a v každém případě zapříčiní žalostný zmatek.
Otázky o Bohu se dříve či později dotknou mysli asi každého člověka. Především theologové se pokoušejí o to, vysvětlit Jej podle svého vlastního poznání. Ale theologové nejsou žádní proroci a apologeti žádnými apoštoly. Pokusili se literu Slova zvládnout inteligencí. Ale provždy platí, co napsal Pavel: "Nám pak to Bůh zjevil skrze Ducha Svatého. Nebo Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské." (I.Kor. 2:10)