Výzva kresťanskej teológii
/ Ewald Frank
Langue: tchèque
Other languages
27. Výzva všem
- Předmluva
- Úvod
- Vše je pouhá náhoda?
- Čas je blízko
- Jedinečná, platná směrnice
- Odvěký spor
- Samozřejmost?
- Svědectví historiků
- Dějiny to potvrzují
- Boží vyznání
- Boží zjevení
- V nebi a na zemi
- Pán navštěvuje svého proroka
- "Já Jsem"
- Narodil se Syn v nebi?
- Duch a pravda
- Velice zvláštní
- Úcta před velkým tajemstvím
- Všichni obhajují své vlastní učení
- Skála
- Příkaz ke křtu
- Nebudeš mít jiné bohy...
- Mariologie
- Kdo věří, jak Písmo praví?
- Neuvěřitelná tragedie
- Čas konce
- Výzva všem
- Krista nemůže nikdo ignorovat
- Nové stvoření
- V Synu učiněni syny a dcerami Božími
- Dva začátky
- Průběh náboženských dějin
- Žádný lidský vliv
Prorok Eliáš se vydal na horu Karmel a svolal všechen Boží lid. Dostavilo se tam také 450 proroků Bálových a 400 proroků Astarty, aby dospěli k rozhodnutí. Prorok vysvětlil: "…Bůh, který odpoví ohněm, bude platit za Boha." A vida: Odpověděl Bůh. Také nyní musí padnout boží rozhodnutí. Jestliže je Pán Bohem, pak Mu chceme sloužit. Je-li Jeho Slovo pravdivé, zůstane pro nás všechno ostatní falešné. Přijde čas a je již zcela blízko, kdy se Bůh pozdvihne a dokoná Své započaté dílo. V rozhodujícím okamžiku musíme stát na správné straně. ON nyní všechny vyzývá prostřednictvím Svého Slova.
Lidem všech konfesí a náboženství musí být nyní adresována celosvětová výzva. Tolik směrů víry k Bohu nemůže vést a být v právu. K Němu vede jen to, co od Něho pochází. S Ním samotným se můžeme potkat jen tam, kde se s námi potkal. Existuje jen jediná cesta od Boha k nám, a to je také naše cesta k Bohu. Dodnes mohl říci jen Jeden: "JÁ jsem Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřijde k Otci, jedině skrze Mne." (Jan. 14)
Platí vůbec pro Boha v nebi pojmy "trojjedinost", "trojice", "trojjediný Bůh" apod., které On sám nikdy nevzal do úst a nikdy nezmínil? Ve skutečnosti to jsou "výplody" Bohu cizí, které se vloudily prostřednictvím gnosticko-filozofické teorie! Jaká je tedy pravda o trojici? Pravda o trojici je, že neexistovala ve věčnosti, neexistuje v průběhu času a nebude na věky!
Ve Starém zákoně je výraz pojmu "Bůh Pán" souhrnně opakován. V novozákonním textu až k Judově dopisu se pojem slova "Bůh Pán" nenalézá ani jednou, jedině v nějakém citátu ze Starého zákona. Veliké tajemství Boží, s nímž se potkáváme v Novém zákoně, spočívá v tom, že se stal člověkem, což ale nemůže nikdo vyložit a zdůvodnit. Tak je např. v I.Kor. 6:14 psáno: "Bůh pak i Pána vzkřísil…" Boží trvalé zjevení a člověkem se stalé zjevení běží současně, spolu, dohromady, až bude při lidech, v nichž má Bůh zalíbení, dosaženo dokonalosti zbožnění a spasení budou rovni Spasiteli (I.Jan. 3:1-3).
V Novém zákoně se Bůh a Pán zjevuje odděleně, právě tak Otec a Syn, až k prorocké knize v Bibli, Zjevení. Až tam opět nacházíme označení "Bůh Pán".
Náboženští vůdci tehdy Ježíše obviňovali z rouhání se Bohu (Jan 5 a 10), protože On se – to byl jejich argument – sám činil Bohem. Neměli žádné porozumění pro to, že Spasitel musel zde na Zemi trpět a umírat jako člověk a jako Pán odejmout smrti moc. Vyčítali Mu: "Pro dobrý skutek Tě nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že Ty, Člověk, se děláš Bohem." Jeho odpověď zněla: "Jak můžete Mně, kterého posvětil Otec a poslal na svět, vyčítat, že se rouhám Bohu, protože jsem řekl: Syn Boží jsem?…abyste poznali a věřili, že Otec ve Mně je, a Já v Něm." (Jan 10:33-38)
Pavel hovoří o tajemství "Krista a církve" a jeho uskutečnění, o záměru, který Bůh, Stvořitel všech věcí od věčnosti pojal a přivádí k dokonání v Ježíši Kristu našem Pánu (Ef. 2a3 aj.). Již ve věčnosti, než bylo co časného, Bůh všechno předem určil. Dávno předtím, než zde byl člověk a mohl padnout, totiž již před ustanovením světa, připravil Všemohoucí spásný plán a předurčil spasení skrze Beránka Božího, který k tomu byl v očích Božích vyhlédnut ustanovením světa (I.Petr. 1:20-21) . Již před založením světa byla také jména spasených zapsána do Knihy života Beránka. Před založením světa nás Bůh v Kristu předurčil za syny a dcery (Ef. 1:4-5). Již před ustanovením světa miloval Otec Syna a nás v Něm. Stejná věčná sláva, jíž byl oslaven Syn Boží, byla pro Něho a ty Jeho připravena před ustanovením světa: “Slávu, kterou jsi Mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jedno jsme." (Jan 17:22-24) Protože Bůh je věčný, mluvil, pokud se spásného plánu týče, formou věčnosti. Tomu časné, přirozeně smýšlející lidstvo nemůže rozumět; to je ta nouze. Pro Něho bylo všechno učiněno již před založením světa, i když to uskutečnění se naplní a stane realitou teprve v průběhu času.
Spasitel nemusel být jen Mesiášem, tedy "Pomazaným", musel také zničit toho, jenž má moc smrti, totiž ďábla a nás tak přenést do svobody. Proto se ve všech věcech stal rovným Svým bratrům (Žid. 2:14-18). Vzhledem k tomu prorok již ve Starém zákoně předvídavě řekl: "Z moci království smrti je osvobodím, od smrti spasím! Kde jsou, ó smrti, tvé trny? Kde je, ó podsvětí, tvůj osten?" (Oz. 13:14)
Pavel vítězně zvolal, jak se to při příchodu Ježíše Krista naplní: "Pohlcena je smrt ve vítězství. Smrti, kde je tvůj osten? Peklo, kde je tvé vítězství?" (I.Kor. 15:50-58) Vzkříšením Krista byla smrt poražena, ale potom bude smrt pohlcena ve vítězství, a ti dokonaní o ní na věky neuslyší a nespatří ji. "Sehltí i smrt při vítězství, a setře jim slzy Bůh Pán s tváří…Pročež se řekne v ten den: »Aj, Bůh náš tento je, očekávali jsme na Něj, a vysvobodil nás. ON je Pán, na kterého jsme očekávali; plesat a veselit se budeme ve spasení Jeho«." (Iz. 25:8-9)
"Aj, stánek Boží s lidmi, a bydliti bude s nimi, a oni budou lid Jeho, a Bůh s nimi bude, jsa Bůh jejich. A setře Bůh všelikou slzu z očí jejich, a smrti již více nebude…" (Zj. 21:3-4)