Výzva kresťanskej teológii
/ Ewald Frank
Sprache tschechisch
Andere Sprachen
15. Narodil se Syn v nebi?
- Předmluva
- Úvod
- Vše je pouhá náhoda?
- Čas je blízko
- Jedinečná, platná směrnice
- Odvěký spor
- Samozřejmost?
- Svědectví historiků
- Dějiny to potvrzují
- Boží vyznání
- Boží zjevení
- V nebi a na zemi
- Pán navštěvuje svého proroka
- "Já Jsem"
- Narodil se Syn v nebi?
- Duch a pravda
- Velice zvláštní
- Úcta před velkým tajemstvím
- Všichni obhajují své vlastní učení
- Skála
- Příkaz ke křtu
- Nebudeš mít jiné bohy...
- Mariologie
- Kdo věří, jak Písmo praví?
- Neuvěřitelná tragedie
- Čas konce
- Výzva všem
- Krista nemůže nikdo ignorovat
- Nové stvoření
- V Synu učiněni syny a dcerami Božími
- Dva začátky
- Průběh náboženských dějin
- Žádný lidský vliv
O Ježíši Kristu se říká ve vyznání víry z Nicee-Cařihradu: "…Božího narozeného Syna, který se z Otce narodil před všemi časy: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zplozen, nikoli stvořen, jedné bytosti s Otcem…" Kde v Bibli stojí, že Bůh zplodil jinou Boží osobu, Syna v nebi a porodil? Samozřejmě nikde! Taková myšlenka není jen zcela nebiblická, je to dokonce proti rozumovému uvažování. Až doteď rodily děti jen matky, otcové je plodili. Narození Syna, Mesiáše , který je tím Pomazaným , bylo oznamováno v celém Starém zákoně počínaje prvním zaslíbením v ráji po pádu do hříchu (I.Moj. 3:15). Uskutečnilo se to, jak to předpověděl prorok Micheáš v 5. kapitole a jak se o tom píše v evangeliích, zde na Zemi v Betlémě, což znamená "dům chleba". ON je přece ten živý Chléb, který přišel z nebe dolů (Jan 6:48-58). Také pokud se týká Syna Božího, musíme zůstat nejen při tématu, ale při pravdě Slova Božího.
Tak jak se Bůh v dobách Starého zákona projevoval ve viditelné postavě v duchovní tělesnosti jako "ten Pán", tak v Nové smlouvě vystupoval v masité tělesnosti. "Tělo jsi Mi připravil…, abych Tvoji vůli činil, ó Bože." (Ž. 40:8; Žid. 10:5-10) Až od této chvíle vidíme Syna vedle Otce. Ten JÁ JSEM je nyní také "Ty jsi", ten druhý Adam (I.Kor. 15:45-49), Počátek nového stvoření Božího (Zj. 3:14), Prvorozený mezi mnohými bratry (Řím. 8:29), jako Prvorozený z mrtvých (Kol. 1:18; Zj. 1:5) atd. To všechno se stalo kvůli nám. ON musel být Beránkem Božím, který odnáší hřích světa (Jan 1:29); musel být Veleknězem, který se Svou vlastní krví vešel do nebeské svatyně (Žid. 9:11-12); musel se stát jako člověk Prostředníkem mezi Bohem a lidmi (I.Tim. 2:5); ON musí jako Přímluvce (I.Jan. 2:1) zůstat u Otce až k dokonání spasených.
Všechno, co je s ohledem na Syna psáno ve Starém zákoně, bylo tehdy ještě v budoucnosti: "…z tebe Mi vyjde ten, kterýž má býti Panovníkem v Izraeli, a jehož původ je od pradávna ode dnů věčných. Proto, ač On je vydá v rozptýlení, až by ta, kteráž rodí, porodila…" (Mich. 5:2b-3a)
"Já Mu budu Otcem a On Mi bude Synem…" (II.Sam. 7:14; Žid. 1:5)
"…Můj Syn Ty jsi, Já dnes zplodil jsem Tebe." (Ž. 2:7; Sk. 13:33; Žid. 1:5; 5:2) Věčnost nemá žádný dnešek ani zítřek. To "dnes" je na základě Žid. 4:7 a jiných míst "dnem spásy", "časem milosti" (II.Kor. 6:2).
"Ano, Ty to jsi, kdo Mne uložil do klína matky…" (Ž. 22:10; Luk. 1:26-38)
"Proto sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne a porodí Syna, a nazve Jej Immanuel." (Iz. 7:14; Mat. 1:18-25)
"Nebo dítě narodilo se nám, Syn dán je nám, i bude knížetství na rameni Jeho, a nazváno bude jméno Jeho: Předivný Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje." (Iz. 9:6; Luk. 1:31-35)
"ON volaje ke Mně dí: »TY jsi Otec Můj, Bůh silný Můj a skála spasení Mého.« JÁ také za prvorozeného vystavím Jej a za vyššího králů zemských." (Ž. 89:27-28 aj.)
Naplnění všech těchto biblických míst, týkajících se narození Syna Božího, se lze přesně dočíst v evangeliích. Lukáš se rozepisuje o tom, jak Marie, když slyšela oznámení o narození Syna z úst anděla Gabriela, byla nesmírně překvapená a řekla: "Jak by to mohlo být, poněvadž já muže nepoznávám. A odpověděl jí anděl, řekl jí: »Duch Svatý sestoupí v tě, a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i to, co se z tebe narodí, bude Synem Božím nazváno« ." (Luk. 1:34-35)
Syna neporodil nějaký otec v nebi, nýbrž panna zde na Zemi. To je čistá pravda. Otec je ten plodící, Syn je zplozen v klíně matky; proto to zdůraznění víry v "jednorozeného, jediného, zplozeného Syna Božího" (Jan 3:16-18 aj.).
Zaslíbený Syn byl zplozen jen jednou a narodil se zde na Zemi. Neexistují dvě synovství, a také existuje jen jedno otcovství. Předtím On byl "Pán", který nyní přijal podobu služebníka. "Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna Svého , kterého ustanovil dědicem všeho, skrze Něhož i věky učinil." (Žid. 1:1-2)
Učitelé náboženství pocházející z pohanství zůstávali při tématu, ale ne při jedině v Písmu dosvědčené pravdě. Svými babylonskými, egyptskými a řeckými božstvy a božskými představami se dopustili nenapravitelné deformace myšlení, později je jako pravidla převzaly náboženské instituce a svobodné sbory a ty se jimi řídí dodnes. Stanovili totálně nebiblickou , ano paradoxní tezi, že Syn jako samostatná Boží osoba existoval již v nebi a že ten Syn, který existoval již dříve, se potom na Zemi narodil jako Syn. Kde je toto v Bibli? Ovšemže nikde! Z toho potom vyplynulo to označení "matka Boží" pro Marii, pocházející z orientálsko-mezopotámské mytologie, jak to bylo proklamováno na koncilu v Efezu roku 431, které ale ani jednou nenajdeme v Bibli.
Argumentuje se posláním Syna, aniž by pochopili, že předtím Syn byl to Slovo, Logos. Nestojí psáno: "Na počátku byl Syn…", ale: "Na počátku bylo Slovo… a to Slovo se stalo masitým tělem."
V celém Starém zákoně posílal Bůh Své služebníky a proroky. Mojžíš byl muž poslaný Bohem: "…Pán, Bůh Hebrejský, poslal mne k tobě, abych ti řekl: Propusť Můj lid!…" (II.Moj. 7:16)
Jan Křtitel, jak již bylo zmíněno, byl jako připravovatel cesty Pánu poslán Bohem: "Aj, Já posílám Svého posla před Tebou…" (Mar. 1:2)
Také dvanáct apoštolů bylo posláno (Mat. 10:5), rovněž těch sedmdesát (Luk. 10:1); Pavel byl poslaný, když mu bylo řečeno: "…vydej se na cestu, neboť tě chci vyslat daleko k pohanům!" (Sk. 22:21)
Sám Pán řekl: "Vpravdě, vpravdě, pravím vám: přijme-li někdo toho, koho Já pošlu, ten přijímá Mne; kdo ale Mne přijímá, přijímá toho, který Mne poslal." (Jan 13:20)
TAK PRavÍ PÁN: "Jako Otec poslal Mne, tak posílám Já vás!" (Jan 20:21)
"Proto hleďte: Já posílám k vám proroky a moudré a učitele…" (Mat. 23:34)
"Jeruzaléme, Jeruzaléme, který morduješ proroky, a ty k tobě poslané kamenuješ!" (Mat. 23:37) Ale všichni tito poslaní se narodili zde na zemi, jako Syn Boží. Proto i On mohl říci: "Otec, který Mne poslal , je se Mnou." (Jan 8:16)