Free People's mission

Jesus Christ is the same yesterday, today and forever. Heb.13.8

Language:




"Moudří jsou ti, kdo skrze blud putují k pravdě; ti, kdo setrvávají v bludu, jsou blázni."

biblické objasnění, výzva křesťanské theologii a náboženská praxe jsou potřebné. Aktuálnost obsahu tohoto výkladu jste jistě již seznali. Ale bude to ještě mohutnější. Z mezinárodního tisku bylo možné se dozvědět, že 42 kardinálů, 500 biskupů a jiných osobností římskokatolického kostela, podpořeno více než 4,5 miliony katolíků v celém světě, adresovalo papežovi nepředstavitelnou žádost, aby do roku 2000 v nějakém dogma povýšil Marii na spoluspasitelku. To by v konečném důsledku znamenalo začlenit Marii do božství, jak to objasňuje následující citát:

"Cílem těch, kteří s tím souhlasí, jsou tři nové základní věty víry:

Že Marie byla spoluúčastnicí při spasení skrze svého Syna.

Že všechny milosti, plynoucí z utrpení a smrti Spasitele, mohou působit jen skrze Mariinu přímluvu.

Že všechny prosby a modlitby věřících se dostanou k Ježíši jen prostřednictvím Marie…

Z trojjedinosti by mohla vzniknout čtyřjedinost s Marií jako dcerou Otce, matkou Syna a nevěstou Ducha Svatého…" (Welt am Sonntag, č.35, 31. srpna 1997 aj.)

To si musí člověk umět představit: Dcera Otce, matka Syna, nevěsta Ducha Svatého! Jaká sestava! Mnozí v křesťanství, obzvláště však židé a muslimové kroutí hlavami již nad křesťanskou "trojicí". A nyní z toho má být dokonce "čtveřice"! Kdo to může ještě pochopit?

Pokud se týče všech dogmat, musí z důvodu pravdy být řečeno, že z biblickým svědectvím nemají absolutně nic společného. Ale to, co se žádá nyní, je vrcholem nadutosti, že biblickým věřícím může konečně dojít trpělivost. Z důvodu lidí, kteří ve všech náboženstvích a konfesích upřímně hledají pravdu, musí být Slovo Boží nekompromisně uvedeno do božského denního pořádku.

Ve zmíněné tiskové zprávě z 31.8.1997 je dále ujištění: "Nové dogma by nepozměnilo pouze mariologii, theologickou reflexi o významu Ježíšovy matky pro křesťanskou víru, ale veškeré hodnoty víry tak dalekosáhle, jak ještě nikdy ve dvou tisíci letech." To se může dobře říkat! Veškeré změny ze strany katolického náboženství mají namířeno daleko od Písma svatého. Před zavedením nějakého dogmatu vždy muselo být tomu odpovídající platící slovo Boží postaveno mimo sílu, aby pak bylo nahrazeno poučkou. Tím se naplňuje míra přidávání ke Slovu a přestupování Slova a bezbožnost člověkem hříchu a bezzákonnosti, který se slavnostně povyšuje nad Boha a Boží Slovo (II.Tes. 2). Odpadnutí od pravé, jedině na Písmu založené víry, které předpověděl již Pavel, by tím mohlo být ukončeno.

Již tehdy Pán musel těm zodpovědným říci: "Ale nadarmo Mne uctívají, učíce učení a ustanovení lidská… Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste svá ustanovení zachovali… rušíce slovo Boží ustanovením svým, které jste ustanovili . A mnohé těm podobné věci činíte." (Mar. 7:7-13) Jasněji to nemůže být řečeno: Kde jsou vydávána lidská přikázání a učení, tam je Boží Slovo připravováno o sílu, Bůh je v opovržení a uctívání samotného Pána je prohlášeno za marné.

Ze všech náboženských pouček a dogmat, která byla ustanovena a nemají žádný biblický základ, není ani jediné tak nepochopitelné, jako to, co se požaduje nyní. Při tom je obzvlášť nápadné, že protestanti již dávno přestali protestovat. Ve skutečnosti vůdcové ostatních křesťanských náboženství neusilují o soulad se Slovem, ale o přizpůsobení se mateřskému kostelu – o sblížení s Římem. Ta čtyři "jedině",

1) jedině z milosti

2) jedině Ježíš Kristus

3) jedině skrze víru

4) jedině Písmo svaté,

která jsou základem reformace a sloupem biblického vyznání víry a svobodného zvěstování evangelia, ale zdaleka již nenacházejí širokého užití.

Vyznání malé menšiny, totiž křesťanů plného evangelia, stále ještě zní: "Písmo svaté je jediný pramen a dokonalé vodítko víry, učení a života. Člověk je spasen jedině z milosti skrze víru v Ježíše Krista."

Zda to žádané dogma bude ještě závazně zvěstováno, není rozhodující. Vysoký počet těch, kteří to žádají, hovoří sám za sebe. V základě vzato, Marie přece již tím vším ve světě víry římského kostela je, ať je to povýšeno na dogma nebo ne. Diskuse před proklamací nějaké nové poučky měly vždy velice živý průběh, a pokaždé propukly spory a ozývaly se hlasy proti. Na prvním Vatikánském koncilu roku 1869-1870, kde bylo vyhlášeno dogma o papežově neomylnosti, se proti tomu ohradili především němečtí biskupové, ti byli donuceni k odjezdu, aby hlasování a proklamace mohla proběhnout bez třenic.

Vždyť v průběhu náboženských dějin bylo zvěstováno mnoho takových pouček. Zde jsou jmenovány jen ty poslední tři:

V roce 1854 proklamoval papež Pius IX. "neposkvrněné početí matky Boží", která vůbec neexistuje – nemůže existovat – a také o ní není v Písmu svatém žádné svědectví. O "neposkvrněném srdci" Marie ve Slově Božím také není nic psáno.

Roku 1870 byla za ustanovení víry římskokatolického náboženství vyhlášena "papežova neomylnost". Již dávno předtím se papež povýšil nad Boží Slovo a ustanovil sebe sama za Kristova zástupce (Vicarius Christi). Až roku 1950 oznámil papež Pius XII., že Marie po dokonání svého pozemského životního běhu byla s tělem a duší vzata do nebeské slávy – a to v přímém rozporu s jedině neomylným, věčně platícím slovem Kristovým: "A jistě žádný nevstoupil v nebe, než ten, který sestoupil s nebe, Syn člověka, který je v nebi." (Jan 3:13)

Není snad zarážející, že v prvních staletích křesťanství nepodal zprávu o nějakém papežovi nebo jeho neomylnosti, o neposkvrněném početí, ani o tělesném nanebevstoupení Marie žádný apoštol ani otec kostela? Takové nápady dostali až teprve po staletích, vlastně skoro po dvou tisíci letech, protože se to papežskému náboženství tak hodí. Jak již bylo zmíněno, Slovo Boží bylo pokaždé vědomě přestupováno, a ti, kterým bylo Slovo Boží závazné, byli postiženi klatbou, pronásledováním, konfiskací majetku a vydáním na smrt.

Tak jako Bůh zavázal Svým Slovem církev, tak papežové zavázali na své slovo v celém světě všechny, kdo patří k římskému náboženství . Ještě stále jsou lidé stavěni před závažné rozhodnutí: Věřit Bohu nebo papežovi. Obojí nejde – jeden druhého vylučuje, jako Kristus antikrista, světlo temnotu. Jen co je v Bibli opravdu napsáno, platí před Bohem a náleží k pravé víře. Všichni by měli mít odvahu ptát se, mohlo-li by náboženské učení obstát na zkušební stolici.

V tomto čase pro církev Ježíše Krista rozhodujícím, to pro Izrael a národy Bůh Pán uspořádal tak, že každý stojí pod božským »musíš«, a musí zaujmout své stanovisko. Někdo musí lidi upozornit, aby sami zjistili, komu opravdu věří a následují: Hlavě římskokatolického náboženství, nějakému patriarchovi pravoslavného náboženství, biskupovi nebo jiné náboženské autoritě, zakladateli náboženství, předsedovi, charismatikovi – anebo Hlavě spasené církve, totiž Pánu Ježíši Kristu , odpovědnému za učení apoštolů. "Hlas volajícího: Připravte na poušti cestu Páně, přímou čiňte na pustině stezku Boha našeho." (Iz. 40:3) Musí to být jeden hlas, který zaznívá shůry na duchovní poušti, aby zde dole byla připravena cesta pro Pána. Jedině to je účelem tohoto výkladu.

Marie, od 5. století stále více nebiblickým způsobem oslavována a obdařována různými tituly a úkoly v různých oblastech příslušejících jedině Kristu, má být podle vůle milionů katolíků a skrze vliv vysokých osobností povýšena před celým světem na "předmět víry". Je přece zvláštní, že Matouš a Lukáš, kteří se zabývali výpisem rodů, ani nezmínili jejího otce ani matku. Nikdo neví s určitostí, kdo byli její rodiče, tak bezvýznamné to bylo pro Boha. Matouš začal rodokmen Abrahamem, napočítal třikrát 14 pokolení a končí zjištěním: "Jákob zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus." (Mat. 1:16) Lukáš se v rodokmenu vrací až k Adamovi, tedy otci lidského pokolení, ale opět o rodičích Marie není ani zmínka. Marie byla lidské dítě, jako my všichni a jen skrze Boží vyvolení "vyvolenou nádobou" , kterou Bůh určil pro narození Svého Syna. Tím je z náhledu spásných dějin její "jediný vysoký úkol" navždy splněn. Pro ni již absolutně žádné další závazky pro jiné úkoly neexistují. Jestliže si to přesto někdo myslí, pak to ale nemůže být podloženo Biblí.

Spasitel se musel narodit do padlého stvoření, jinak by nemohl lidstvo z jeho padlého stavu zachránit a omilostnit. Z lásky k mariologii byl dokonce nesprávně přeložen Luk. 1:28. V původním textu anděl pozdravuje Marii slovy: "Zdráva buď milostí obdařená…" , katolický katechismus předává tento text takto: "…milosti plná…" nebo "…plná milosti…" To je do nebe vzdálený rozdíl. Bůh sám je plný milosti jako milostivý a milosrdný, "z Jehož plnosti jsme obdrželi milost za milostí" (Jan 1:16). Marie nalezla milost u Boha, aby se naplnilo Jeho zaslíbení. Ani Mariin "milostný obraz" Bible nezná. Nezná vůbec žádný lidský kult – ani s osobami ze Starého či Nového zákona.

Efez byl městem, v němž byla jako patronka a bohyně plodnosti uctívána pohany obzvláště Diana/Artemis. Cech zlatníků, jenž díky tomuto kultu dosáhl vysoké prosperity, se dokonce obával, že svým zvěstováním by je Pavel mohl přivést na mizinu: "A proto strach je, netoliko aby se nám v živnosti přítrž nestala, ale také i veliké bohyně Diany chrám za nic nebyl vzat, a aby nepřišlo ke zkáze důstojnosti její, kterou ctí všecka Asie i světa okrsek." (Sk. 19:27) Totéž se nyní vztahuje na Marii, která je uctívána v celém pravoslavném a katolickém světě. Dokonce věřili, že obraz Diany spadl z nebe: "Muži Efezští, i kdo z lidí je, ježto by nevěděl, že město Efezské slouží veliké bohyni Dianě, a od Jupitera spadlé podobizně?" (v. 35)

Tehdy se ti nově obrácení odvraceli od uctívání nebeské královny a bohyně plodnosti skrze Pavla, který zvěstoval Ježíše Krista. Ale jak z historického vývoje můžeme jasně poznat, povýšili Marii později nikoliv náhodně na zmíněném koncilu v Efezu jako „Plodnou" na místo nebeské královny. Kult a pověra se nezměnily. Později, jak o tom informují dějiny, byl sesazen také Zeus/Jupiter a na jeho místo dosazen Petr. Toto všechno a mnoho jiného je jen pokračováním pohanských zvyků v křesťanském hávu.

Marie není matkou Boží, nemůže jí být; ale byla matkou našeho Pána. Toto je pravdivé svědectví: "...a naplněna je Duchem Svatým Alžběta, zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná mezi ženami a požehnaný plod života tvého. A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně? …Ó blahoslavená, která uvěřila, neboť dokonány budou věci, které jsou jí pověděny od Pána!" (Luk. 1:41-45) To dosvědčí všichni, kdo jsou opravdu naplněni Duchem Svatým. Oni nezůstávají jenom při tématu, oni zůstávají v pravdě.

Mariino "neposkvrněné početí" neexistovalo, jedině neposkvrněné početí Syna Božího a Marie, která byla ještě "neposkvrněná" a panenská, když do ní bylo semeno Boží skrze zplození Ducha vloženo. Že se mýlila jako všichni lidé, vychází z popsané příhody: Dvanáctiletý Ježíš zůstal v chrámě v Jeruzalémě, kde Jej nalezli až po třech dnech. Bůh dopustil, že Marie v rozčilení něco nerozvážně řekla a učinila. Reagovala v tom okamžiku zcela přirozeně jako každá starostlivá matka vyčítavě: "Dítě, proč jsi nám to učinil? Pomysli přece, tvůj otec a já jsme tě se strachem hledali!" Tady bez rozmyslu vyslovila nejhorší nepravdu a označila Josefa za Ježíšova otce. Dvanáctiletý Ježíš však nebyl v tesařské dílně, nýbrž v chrámě a výrok Své matky na místě opravil: "Co, že jste Mne hledali? Zdali jste nevěděli, že musím být v domě Svého Otce ?" Představme si, že ani Marie nepochopila, co Ježíš řekl! "Ale oni, (Marie a Josef) nerozuměli těm slovům, která jim mluvil." ( Luk. 2:48-50)

To se vztahuje ještě dnes na Mariiny ctitele: Nechápou, co Ježíš řekl. Ježíš Marii ani jednou nenazval "matkou", oslovoval ji "ženo" (Jan 2:4), protože On byl Semenem, které mělo přijít skrze "ženu" (I.Moj. 3:15), jak to bylo oznámeno v prvním zaslíbení. Na svatbě v Káně ji dokonce ostře pokáral: "Co se staráš o Mé záležitosti, ženo?" Slova, která řekla dozorcům platí dodnes všem biblicky věřícím: "Co On vám řekne, to čiňte!" Udělali, co řekl a stal se div: Na Jeho slovo se voda proměnila ve víno.

Marie musela být naplněna Duchem Svatým, aby byla spasena jako všichni ostatní, kteří uvěřili. Mimo evangelií je o ní zmínka ještě jen ve Sk. 1:14, ve spojení se sto dvaceti shromážděnými, čekajícími na vylití Ducha Svatého: "Všichni trvali jednomyslně na modlitbě a pokorné prosbě s ženami a s Marií, matkou Ježíšovou, i s Jeho bratry."

Také pro ni, jako "omilostněnou" a "blahoslaveně chválenou" neexistovala výjimka, žádné výjimečné postavení – i ona byla částí padlého stvoření a potřebovala spasení. Tak jako ona, je každý, kdo kdy věřil Božím zaslíbením, omilostněn a Pánem v kázání na hoře a na jiných místech blahoslaven. Duchem zplozený, z ní narozený Syn, je přece zmrtvýchvstalý a nanebevzatý Pán, který skrze Ducha zaujímá ve spasených příbytek. V Mat. 13 chválí Pán oči a uši Svých blahoslavených učedníků, protože vidí a slyší. Až ke Zjevení, té poslední knize a kapitole v Bibli, je blahoslavenství zaslíbeno všem, kdo jako přemožitelé vejdou do města Božího.

Ode dne založení novozákonní církve není Marie ani jednou jmenována. Ani Petr nebo Pavel, ani Jan nebo Jakub ani nikdo jiný se o ní ve svých listech nezmiňuje. "Panna Marie" existovala, aby se naplnilo, co je napsáno v proroku Izaiáši 7:14: "Aj, panna počne a porodí Syna…" (Mengeho něm. př. Bible: Panna bude dobré naděje a matkou Syna). Jak Bible říká, Marie byla zasnoubena s Josefem, jenž se s ní chtěl rozejít, protože byla doslova z jasného nebe těhotná. Anděl Páně mu přikázal, aby ji neopouštěl: "Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii za manželku svou; nebo co je v ní počato, je z Ducha Svatého… učinil, jak mu přikázal anděl Páně, a přijal manželku svou. Ale nežil s ní manželsky (Kral. Bible: …nepoznal ji), dokud neporodila Syna svého prvorozeného, a nazval jméno Jeho Ježíš." (Mat. 1:20-25)

Bible jasně vypovídá, že potom měla s Josefem syny a dcery (Mat. 13:55-56). Od té doby již nebyla "pannou Marií". Jména dcer nejsou napsána, ale víme, že synové Jakub, Josef, Šimon a Judas sloužili Pánu. V Jan 2:12 čteme: "Potom sestoupil do Kafarnaum, On i matka Jeho, i bratři Jeho, i učedníci Jeho…" V kapitole 7:5 je podotknuto, že Jeho bratři v Něho nejprve nevěřili. Apoštol Pavel píše: "Zdali nemáme právo, jednu sestru jako manželku mít při sobě, jako jiní apoštolové a bratři Páně a Petr?" (I.Kor. 9:5) Také svědčí: "Jiného pak z apoštolů žádného jsem neviděl než Jakuba, bratra Páně. " (Gal. 1:19) Apoštol Juda se představil jako služebník Ježíše Krista a jako bratr Jakubův, který byl také bratrem Pána (v.1).

Bůh dal lidem od samého začátku dary a úkoly odpovídající Jeho spásnému plánu. Uctívání a klanění si vymínil pro Sebe. TAK PRavÍ PÁN: "JÁ jsem Jahweh (Jahve). To je Mé jméno. Svou slávu nikomu nedám. Svou chválu modlám nepostoupím." (Iz. 42:8) Celá "mariologie" se nachází mimo Slovo a království Boží. Je to typicky pravoslavně-katolické, ale ne biblicky křesťanské.

Content 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33