Freie Volksmission

Jesus Christus ist derselbe gestern, heute und in Ewigkeit. Heb.13.8

Sprache




Pánova Boží vyvýšenost ukazuje, že se ve Své rozmanitosti vždy zjeví tak, jak to odpovídá Jeho spásnému plánu.

Ve II.Moj. 3 chce prorok vědět, jak se jmenuje Bůh jeho otců, který se mu zjevil a který jej posílá: "I řekl Mojžíš Bohu: Hle, půjdu k synům Izraelským a řeknu jim: »Bůh otců vašich poslal mne k vám.« Řeknou-li mi: »Které je jméno Jeho?« Co jim odpovím? I řekl Bůh Mojžíšovi: JÁ JSEM, KTERÝ JSEM .« Řekl dále: »Takto řekneš synům Izraelským: JSEM poslal mne k vám.« Řekl ještě Bůh Mojžíšovi: »Takto řekneš synům Izraelským: Ten Pán, Bůh otců vašich, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův poslal mne k vám; to je jméno Mé na věčnost, a ta je památka Má po všechny věky .«" (v.13-15) Kdo tedy poslal Svého služebníka? Přirozeně ten "JÁ JSEM". ON je Bohem jejich otců.

Navzdory rozdílným označením a zjevením, ať ve Starém nebo Novém zákoně, je On vždy tentýž. Před uzavřením smlouvy s lidem izraelským se Bůh zjevil ve Svém jménu smlouvy. Toto židovské jméno JHVH (JHWH) je Židům ještě dnes tak svaté, že je nevyslovují (Am. 3:10), vyslovují je s Adonai . Přesto je to Boží jméno Pána pro Izrael ve Starém zákoně. "Mluvil ještě Bůh k Mojžíšovi: »JÁ JSEM PÁN. Ukázal jsem se zajisté Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi v tom, že jsem Bůh silný všemohoucí; ale ve jménu Svém, ’Bůh Pán‘ – ’Elohim Jahweh (Jahve)‘ , nejsem poznán od nich«." (II.Moj. 6:2-3) TAK PRavÍ PÁN: "Na kterémkoli místě rozkáži slaviti památku jména Svého, přijdu k tobě a požehnám tobě." (II.Moj. 20:24b)

To Boží "JÁ JSEM" je obsaženo v každém Jeho zjevení. Je to osobní "výsostná výpověď" a zároveň k lidem se obracející příslib: "JÁ jsem tu pro tebe; JÁ tě provázím Svou přítomností!" V tom "JÁ JSEM" je uloženo Boží jméno JHVH – Jahve (JHWH – Jahweh). ON je ten "sám v sobě Existující, ten Věčný, Pramen všeho života, Původ, skrze kterého a v Něm všecko má své trvání." K Svým prorokům a Svému lidu často mluvívá v různých souvislostech jako ten "JÁ JSEM". Zcela majestátně říká: "JÁ jsem Pán, tvůj Bůh. JÁ to jsem, kdo tě vyvedl ven…" "Tak praví Pán, Král Izraele, a jeho Spasitel, ten Pán zástupů: »JÁ jsem První a Já Poslední, a kromě Mne není žádného Boha.«" (Iz. 44:6) Bůh Pán je ten všemohoucí "JÁ JSEM" a ten "JÁ budu", neboť to, čím On bude, tím již je. Jen v Něm a skrze Něho se můžeme stát tím, k čemu nás určil. Aby to neupadlo v zapomenutí, řekl ještě jednou: "Slyš Mne, Jákobe, a ty Izraeli, povolaný Můj: JÁ jsem tentýž, Já První, Já jsem i Poslední." (Iz. 48:12)

V Novém zákoně nalézáme rozmanitost toho "JÁ JSEM" zjevenou v Synu. Již mnohým bylo nápadné sedm obzvláštních "JÁ JSEM…" . Pán Ježíš řekl: "JÁ JSEM světlo světa." "JÁ JSEM ten dobrý pastýř." "JÁ JSEM ta cesta, pravda a život." "JÁ JSEM dveře." "JÁ JSEM chléb života." "JÁ JSEM vzkříšení a život." Tentýž Pán říká: "Vpravdě, vpravdě, pravím vám: Prvé, nežli byl Abraham, JÁ JSEM!" (Jan 8:58)

Ve Zjevení slyšíme Jeho svědectví slovy: "JÁ JSEM Alfa a Omega praví Pán, který je, a který byl, a který přijíti má, ten všemohoucí… JÁ JSEM ten První i Poslední, a živý, ježto jsem byl mrtvý, a aj, živý jsem na věky věků. A mám klíče pekla i smrti." (kap. 1:8+17-18)

Poznání Božího zjevení jako "JÁ JSEM" ve Spasiteli Ježíši Kristu je nutné z důvodu spásy. ON sám zdůrazňuje: "Proto jsem řekl vám, že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřit, že JÁ to JSEM, zemřete v hříších svých ." (Jan 8:24) Zde nejde o učení nebo nějaké poznání, zde se jedná o věčné bytí nebo nebytí, totiž o pravou víru ve zjeveného, spásu přinášejícího Spasitele, který zachraňuje a činí spaseným. Jen v Synu Božím máme Zachránce a záchranu.

Ten "Pán", který měl Boží podobu, "Sebe sama zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn, a byl ve Svém tělesném stavu nalezen jako člověk." (Fil. 2:7) Z důvodu lidských dětí se stal člověkem: Narodil se jako Syn, byl zavinut do plenek a položen do kolébky. Lidštěji a přirozeněji to již nešlo. Tak se stalo Slovo masem a bydlelo mezi námi. Stalo se to kvůli nám, aby se mohlo naplnit: "Jako oběť za hřích poslal Svého vlastního Syna v těle, jaké má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích." (Řím. 8:3)

Při narození Syna je dosvědčeno, kdo On je: "…neboť vám se dnes narodil Spasitel, který je Kristus Pán v městě Davidově." (Luk. 2:11)

Pavel, který byl vyvoleným nástrojem a prožil nadpřirozené povolání a tím se mu dostalo zvláštní odpovědnosti, píše o tajemství Božím v Kristu: "Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus, v Něm leží skryté všechny poklady moudrosti a poznání… neboť v Něm přebývá všechna plnost Božství tělesně, v Něm jste i vy dosáhli plnosti. ON je hlavou všelikého panství a mocností. " (Kol. 2:2+9-10) Proroci a apoštolové nespekulovali, jim se Bůh Pán zjevoval rozličným způsobem.

Ve Starém zákoně je Bůh Pán Spasitelem, Zachráncem, Králem, Pastýřem. V Novém zákoně je toto všechno k naší spáse uskutečněno v Synu, jenž se stává stěžejním bodem spásného plánu: "Nikdo nemůže přijít k Otci, než skrze Mne!" , a "Kdo vidí Mne, vidí Otce!" Kdo nevidí Boha v Kristu, ten hledí mimo a nepoznal Jej. Poté, co Ježíš tolik hovořil o Otci, tehdy řekl: "Kdybyste Mně poznali, znali byste také Mého Otce; od této chvíle Jej znáte a viděli jste Jej. I řekl Mu Filip: »Pane, ukaž nám Otce a to nám postačí.« Tedy mu Ježíš odpověděl: »Tak dlouho jsem již s vámi, a přesto jsi Mne nepoznal, Filipe? Kdo viděl Mne, viděl Otce; jak můžeš říkat: Ukaž nám Otce!« " (Jan 14:7-9) To je jasná odpověď z úst Pána.

Ve Starém zákoně dal PÁN/JAHVE (Jahweh) Svému lidu zaslíbení: "Hlasitě jásej, dcero Sionská! Propukni v hlahol, dcero Jeruzalémská! Hleď, tvůj Král přijde k tobě; je spravedlivý a Zachránce, pokorný, jede na oslu, totiž oslátku mladém." (Zach. 9:9) V Novém zákoně je tím Králem Ježíš, který o palmové neděli za velikého jásání na oslátku vjížděl do Jeruzaléma. To si můžeme přečíst v Mat. 21 a jiných souběžných místech. Pro Izrael byl Zachránce a Král sám "Pán", přesto Jej při Jeho prvním příchodu, kdy se stal člověkem, neviděli z náhledu spásného plánu a proto již tehdy očekávali to království, zřízení říše. Sami učedníci se Jej ptali: "Pane, nezřídíš znovu v tomto čase království v Izraeli?" (Sk. 1:6) Že předtím muselo dojít ke spasení skrze utrpení a umírání (Iz. 53) a přemožení smrti (Oz. 13:14), tehdy nejprve nepoznali.

Ze Starého zákona Jej známe v Jeho židovském "tetragramu" JHVH (JHWH), ze kterého vzniklo jméno Jahve (Jahweh). V Novém zákoně zní jméno Pána, jak je archanděl Gabriel oznámil, skutečně Ješua (Jahschua), což znamená "Jahve (Jahweh)-Zachránce". Aby to mohl vidět celý svět a vzít to na vědomí, nalézal se ten "tetragram", z něhož vyplývá jméno starozákonní smlouvy v židovské formě také jako nadpis, který byl tehdy pověšen ve třech světových jazycích nad ukřižovaným Ježíšem Kristem. Je třeba porovnat s hebrejským textem z Jan 19:19:

" J ešua H anozri V umelech H ajehudim."

"Ježíš Nazaretský, král Židů."

Ta počáteční písmena JHVH (JHWH v němčině - W umelech) zde přesně vytváří ten "tetragram", jak jej Bůh Pán zjevil Mojžíšovi. Bůh Starého zákona je také Bohem Nového zákona! Je to tak dokonalé, jak jen může být. Kdo má uši k slyšení, slyš, a kdo má oči k hledění, hleď! Blahoslavené uši a oči, které toho zjeveného Boha slyší a vidí!

Království Boží je věčné království bez smrti (Iz. 25:8; Zj. 21:4 aj.), a proto musí všichni, kdo v něm budou, mít věčný život. Podle předpovědi se On musel při Svém prvním příchodu narodit jako Syn a stát se člověkem, aby mohl zemřít. Nastolení Jeho panování je teprve nyní blízko před námi. "Pán (Jahve) pak bude králem na celé zemi; v ten den bude Pán samojediný a Jeho jméno »Jediný«." (Zach. 14:9)

"…i staly se hlasy veliké v nebi řkoucí: »Učiněna jsou království světa Pána našeho a Pomazaného Jeho a On kralovati bude na věky věků«." (Zj. 11:15) Jak nádherné! ON se nám zjevil jako Pán v tom Pomazaném, a Jahve (Jahweh) Starého zákona je Ježíš Nového zákona – tentýž včera, dnes a až na věky.

Inhalt 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33