Misiunea Liberă

Isus Hristos este acelaşi ieri, azi şi în veci. Evrei 13:8

Limba:




Před námi se rozvíjí tajuplný spásný plán našeho Boha. V 1.Moj.1:27 stvořil Bůh člověka v duchovním těle podle Svého obrazu. V kapitole 2:7 jej Bůh Pán vytvořil ze země (z prachu země) v masitém těle. V 18. verši Bůh říká: „Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, která by při něm byla.“ Potom Bůh Pán stvořil ze země všechny živé bytosti, a sice v párech, kterým dal Adam jména. Potom se Bůh Pán rozhlížel, je-li mezi nimi vhodná pomocnice pro Adama, ale žádnou nenašel (v.20). Nakonec vzal Bůh Pán z Adama Evu a přivedl mu ji; byla masem z jeho masa a kostí z jeho kosti (vv. 21-24). Zde se skrývá veliké tajemství a sice již s ohledem na Krista a církev (Ef.5:30-32). Tak jako Eva byla vzata z Adama a k němu přivedena, tak byla církev v Kristu, je z Něho vzata a bude k Němu přivedena jako čistá panna (2.Kor.11:2; Ef.5:27). ON je Slovo-Ženich a ona Slovo-Nevěsta; On je Hlava, a ona Jeho Tělo (Kol.1:18 aj.).

Na počátku stvoření se nebe a Země nacházely v harmonii, slasti a blaženosti pro nás nepředstavitelné. Nebeské zástupy uctívaly Boha na trůnu. Pán první lidi v ráji za večerního chládku navštěvoval a měl s nimi obecenství. Po utrpení, nemoci nebo smrti nebylo ani stopy. I lucifer tam měl přístup, jak to Ezechiel tajemně popisuje v 28. kapitole: „Ty, který jsi byl obrazem dokonalosti, plný moudrosti a dokonalé krásy, v Edenu, v zahradě Boží jsi se nacházel… byl jsi pomazaným ochraňujícím cherubem…“ (vv.12-14 podle něm. př. Bible). On byl první „pomazaný“ a stal se Božím protivníkem. To má pro naše téma o pomazaných konečného času velký význam.

Knížeti andělů, jenž se stal Božím protivníkem, nestačilo, že způsobil katastrofu v nebi. On viděl, že Bůh ustanovil Adama, Svého syna, nade vším stvořením na Zemi, a to se mu vůbec nelíbilo. Adam a jeho spoluvládkyně Eva byli na Zemi suverény. Ten protivník, který se sám vymkl z nebeského pořádku, strhl první lidi na Zemi z Božího pořádku do pádu. Jako duchovní bytost se zmocnil nejznamenitějšího, nejlstivějšího druhu ze zvířecí oblasti (1.Moj.3:1), který byl člověku bezpochyby nejblíže, totiž hada, který chodil vzpřímeně a mohl mluvit.

Jeho rozmluva s Evou je popsána. Až teprve zlořečením (v.14) ztratilo toto zvíře svoji podobu a stalo se plazem. Od té doby jsou až ke Zjevení užívány pro nepřítele Božího pojmy „ďábel, satan, drak a starý had“.

Na Zemi se stala ještě horší věc než v nebi. Cherubíni a serafíni, všechny nebeské bytosti, které nepodlehly luciferovu vlivu, zůstaly v božském pořádku, totiž v určených úkolech. Avšak na Zemi se všechno lidstvo dostalo zcela pod vládu satana. Podařilo se mu přimět první lidi, aby pochybovali o tom, co Bůh řekl, že totiž nemají jíst ze stromu poznání dobrého a zlého a přestupovat svatý Boží příkaz, za což byl trest smrti. On řekl: „Otevřou se vám oči“, „zmoudříte“ a „budete jako Bůh.“ Ten nepřítel tvrdil: „Jistěže nezemřete…“ – přesný protiklad toho, co řekl Bůh Pán. Nejprve si satan podmanil hada, to zvířecí stvoření, potom se pod jeho vliv dostala Eva. Slovo Boží zpochybnil, výrok: „Ze všech stromů smíš jíst…“ překroutil v „nesmíš jíst“ (porovnejte 1.Moj.2:16 s 1.Moj.3:1), a dal tomu převrácený smysl. Nepřítel se vždy držel biblických témat, ale ne původní pravdy; Slovo nezapírá, ale pokaždé překroutí smysl řečeného, zaplétá to do nekonečných argumentů a podkopává věrohodnost Slova Božího.

Nezůstalo jen u jedení ovoce; tím to začalo. Nezůstalo jen při žádostivých pohledech, ty až dodnes vedou k žádosti těla. Nezmátl Evu pouhými argumenty, on ji opravdu svedl, a sice ještě než rozmnožování začalo tak, jak to Pán mínil, když lidem řekl: „Ploďte se a rozmnožujte se…!“ Co to znamená, jestliže je žena svedená, ví každý. Všichni také víme, co je míněno, když se říká: „Upadl do hříchu.“ Písmo říká: „Jestliže by někdo svedl pannu, která ještě není zasnoubena, a spal by s ní…“ (2.Moj.22:16 aj.). Poté, co Evu svedl had, vydala se Adamovi, který ji předtím ještě nepoznal. Had má semeno, to znamená, že zanechal potomstvo. Kain byl jeho přirozený plod, jako Abel byl plodem Adamovým. Po tom, co se stalo v 3. kapitole, stojí v kapitole 4:1-2: „Adam pak poznal Evu, ženu svou, která počala, porodila Kaina… a opět porodila bratra jeho Abele“ – na svět přišli dva od základů rozdílní synové. Třetí kapitolu a první díl čtvrté kapitoly musíme číst dohromady. V těch svitcích Písma rozdělení na verše a kapitoly ještě nebylo.

Pro nás je nepochopitelné, že k tomu došlo ve stejný den, a sice než Bůh Pán přišel za večerního chládku do zahrady Eden. Lidé se skryli a Bůh volal: „Adame, kde jsi?“ Adam a Eva hned potom přikryli nahotu své hanby zástěrami z fíkových listů. Bůh Pán se na to, co se stalo, následovně odvolal a trest položil na odpovídající místo – to trvá dodnes – když Evě řekl: „S bolestí budeš rodit děti.“ Z jedení ovoce ještě žádná žena dítě neporodila, ani ta první ne. Bůh Pán vydáním zákona nevydal přísné nařízení bezdůvodně: „A s žádným hovadem nebudeš obcovati, poškvrňuje se s ním; ani žena nepoddá se hovadu, aby s ním obývala; nebo mrzkost jest.“ (3.Moj.18:23)

Protože se Adam podřídil Evině vlivu, došlo k přestoupení a k pádu do hříchu. Proto mu byla dána výtka: „Protože jsi uposlechl hlasu ženy své…“ (1.Moj.3:17). Adam nesl hlavní vinu, protože přestoupil přikázání Boží, které dal Bůh jemu, a proto je psáno: „Nebo v Adamovi všichni umírají…“ (1.Kor.15:22). Dějiny spásy a zkázy se dostaly do pohybu hned od začátku. Od toho okamžiku bylo společenství lidí s Bohem zničeno. Ten první pár musel opustit ráj oddělen od Boha. Ale přímo s „odchodem do ztracení“ dal Bůh zaslíbení spásy skrze semeno ženy (1.Moj.3:15).

Když Bůh uzavřel smlouvu s Abrahamem, požadoval obřízku na mužském údu. Bylo to myšleno jako připomenutí „porušení slova-přikázání“ na pád do hříchu? „Tato je smlouva má mezi mnou a mezi vámi, i mezi semenem tvým po tobě, které ostříhati budete: Aby byl obřezán mezi vámi každý pohlaví mužského.“ (1.Moj.17:10) Obřízku na těle prohlašuje Bůh za znamení smlouvy: „Konečně ať je obřezán narozený v domě tvém, i koupený za peníze tvé; a bude smlouva má na těle vašem za smlouvu věčnou. Neobřezaný pak pacholík, (v něm. př. Bible: muž) který by neobřezal těla neobřízky své, vyhlazena zajisté bude duše ta z lidu svého; nebo smlouvu zrušil.“ (1.Moj.17:13-14). Obřízka byla Bohu důležitá natolik, že Mojžíše napadl a chtěl ho zabít, protože neobřezal svého syna (2.Moj.4:24-26). Za Jozue Bůh rovněž nařídil obřízku pro všechny narozené během vyjití (k.5). Také Spasitel byl osmého dne obřezán a tím se podřídil Božímu požadavku (Luk.2:21-24). Každé nařízení v Bibli má svůj význam a smysl.

Pavel, Bohem vyučený apoštol a učitel, psal s ohledem na Abrahama a obřízku: „A znamení obřízku přijal na znamení spravedlnosti víry, která byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost…“ (Řím.4:11).

V Novém zákoně, po napravení pádu do hříchu, pro nás již přikázání tělesné obřízky neplatí. Nyní má být obřezána předkožka našeho srdce. Kristus zemřel za obřezané i neobřezané. Nyní platí, co píše Pavel: „Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka nic neprospívá, ani neobřízka, ale víra skrze lásku dělající.“ (Gal.5:6) „V němž i obřezáni jste obřezáním ne rukou učiněným, svlékše těla hříchů skrze obřezání Kristovo, pohřbeni jsouce s ním skrze křest, skrze nějž i spolu s ním z mrtvých vstali jste skrze víru, která je mocné dílo Boží, který vzkřísil jej z mrtvých.“ (Kol.2:11-12)

Strom života stál uprostřed zahrady a hned vedle strom poznání. Poslušnost a neposlušnost, život a smrt jsou těsně vedle sebe, ale vzájemně se vylučují. Nepřítomnost života je smrt a nepřítomnost světla je temnota; nepřítomnost víry je nevíra a absence poslušnosti je neposlušnost.

Conţinut 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19