Freie Volksmission

Jesus Christus ist derselbe gestern, heute und in Ewigkeit. Heb.13.8

Sprache




Nyní se dostáváme k otázce, proč Ježíš Jana označil také jako Eliáše, ačkoli on sám jasně řekl: „Nejsem“, a podložil tuto odpověď biblicky. Tady opět máme ten typický charakter proroctví Starého zákona; události, které jsou od sebe dělí dva tisíce let, jsou často napsány dokonce v témž verši. Skoro ve všech zaslíbeních byly události týkající se prvního a druhého Kristova příchodu jmenovány ve stejné souvislosti.

Když anděl Gabriel oznamoval narození Jana Křtitele jeho otci Zachariášovi, také se odvolal na první část zaslíbení Eliáše z Mal.4:5+6: „Neboť on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům…“ (Luk.1:16-18). Odvolávaje se na to, řekl Ježíš v Mat.11:14: „… on je Eliáš, který má přijít.“ Druhou část, „… aby obrátil srdce dětí k jejich otcům…“, anděl Gabriel ale nezmiňoval, neboť ta dochází svého naplnění nyní. Bůh mluvil k otcům rozličným způsobem skrze proroky, nyní však nastal čas obrácení srdcí starozákonních otců k novozákonním dětem. Tak to učil Pavel: „A my vám zvěstujeme zaslíbení, které se stalo otcům, že Bůh naplnil je nám, synům jejich…“ (Sk.13:32-33). Kdo myslí, že zaslíbení v Mal.4:5+6 by mělo být bráno doslovně, jak se to nyní v jistých kruzích charismatického hnutí děje, a provozuje rodinnou politiku, když se smiřují otcové se syny a synové s otci, vůbec nepoznal charakter spásných dějin tohoto zaslíbení.

Následující příklady mají ukázat, že biblické proroctví nesmí být libovolně vykládáno, ale musí být poznáno v souvislosti spásných dějin a jejich naplnění vhodně zařazeno:

Iz.35:1-7 popisuje jednotlivosti, které se staly při prvním příchodu Páně, a také ty, které se naplní při Jeho druhém příchodu. Ve 4.verši se říká: „Řekněte těm, kteří jsou zkroušeného srdce: Posilňte se, nebojte se. Aj, Bůh váš s pomstou přijde, s odplatou Bůh sám přijde, a spasí vás.“ Bůh Pán sám přišel, daroval nám spásu, a jak je oznámeno ve verších 5 a 6, jsou slepí vidoucí, hluší slyší; kulhaví chodí a němí mluví. K druhé části, o pomstě a odplatě Boží, o nichž je psáno ve stejném verši, ještě nedošlo a týká se stále ještě v budoucnosti.

V Iz.61 je jen v jediném verši zmínka o Pomazaném Božím, že vyhlásí milostivý rok Páně a den pomsty našeho Boha. Podle Luk.4 Pán Ježíš v synagoze tento verš z proroka Izaiáše četl, ale přerušil čtení uprostřed verše po slovech „… milostivé léto Páně vyhlásit…“ (Luk.4:19), a vrátil svitky Písma zpět. Druhou část o dni pomsty, která se týká budoucnosti, nečetl, neboť jinak by nemohl říci: „Že dnes se naplnilo písmo toto v uších vašich.“ (v.21).

V Joeli 2 nalézáme zaslíbení o vylití Ducha svatého v čase milosti a v témž verši je řeč také o velikém a hrozném dni Páně. „A však stane se, že kdož by vzýval jméno Páně, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jak pověděl Pán…“ (v.32). Petr citoval v kázání letničního dne: „A stane se, že každý, kdokoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.“ (Sk.2:21) I on skončil uprostřed verše, protože druhá část týkající se záchrany v Jeruzalémě a na hoře Sion již nespadá do času milosti pro národy, ale do období pro Izrael (Sk.15:13-15; Řím.11:25-29 aj.).

Starozákonní proroci vyslovili pod inspirací Ducha svatého, co se mělo podle spásného Božího plánu stát. Správné rozdělení a zařazení je, jak vidíme, vyhrazeno služebníkům Nové smlouvy, jimž bylo dáno „správně dělit“ Písmo. biblické proroctví nesmí být nikdy vykládáno, ale viděno ve svém naplnění a vhodně k tomu zařazeno.

Úkolem připravovatele cesty bylo vytvořit most mezi Starým a Novým zákonem a naplnit první část Eliášova zaslíbení. Když se Pán Ježíš vydal s třemi učedníky na horu Proměnění, zjevil se tam Mojžíš s Eliášem (Mat.17:1-12; Mar.9:2-13; Luk.9:28-36). Ačkoli byli přítomni dva velcí proroci, ptali se učedníci jen na jednoho z nich, totiž na Eliáše (Mat.17:10). Proč asi? Abychom se dozvěděli odpověď samotně z úst Pána: „Ježíš pak odpovídaje, řekl jim: Eliáš zajisté přijde prvé, a napraví všecky věci.“ Tohle se vztahovalo jednoznačně na budoucnost. Co se týkalo Jana Křtitele, Pán pokračoval: „Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a však nepoznali ho, ale učinili mu, co chtěli.“

Srdce dětí Božích mají být nyní zavedena zpět k víře otců – k začátku. Nejde o nějaké náboženské otce, ani o soukromé smiřování rodin, ale o apoštolské otce víry v Kristu, v učení a v praxi. Tehdy jim dal odpověď sám Pán – nyní ji dává nám. Neplatí argumenty, rozumové námitky, ale to, co náš Pán řekl a co je napsáno. Nyní jde opravdu o to, aby bylo všechno uvedeno zpět do originálního stavu shodně se spásným plánem. To je zaslíbení pro církev před příchodem Ježíše Krista a příkaz této hodiny. Tak je to napsáno, a tak se to děje.

Nyní, před druhým Kristovým příchodem, všechno muselo opět být prorockou službou zařazeno podle Písma. Bůh nyní dělá spásné dějiny a zaslíbení, které dal - že pošle Eliáše - je „Ano“ a „Amen“ a naplnilo se. Ale jako tehdy s Janem, i s tímhle učinili, co chtěli. Blaze těm, kteří Bohu opravdu věří, totiž „jak Písmo praví“, neboť jen jim to bude zjeveno. Kdo nevěří, co Bůh řekl a zaslíbil, k tomu On vůbec mluvit nemůže. Kdo se Bohu v mysli nepřiblíží, ten se Mu nepřiblíží ani při mluvení a kázání. Podle toho, co Pán řekl v Mar.12:29-30, máme Boha milovat také svou myslí. Kdo opravdu věří tomu, co Bůh řekl, také shodně s tím smýšlí.

Před příchodem Ježíše Krista chce Bůh ve Své církvi všechno nahradit a přivést do původního stavu. To je „TAK PRavÍ PÁN“. Neboť tak je to o našem Spasiteli psáno: „Kterého zajisté musí přijmouti nebesa, až do času napravení všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa Svých svatých proroků od věků.“ (Sk.3:21) Ve verši 19 je řečeno: „… když by přišli časové rozvlažení od tváře Páně, a poslal by toho, který vám kázán jest, Ježíše Krista.“ Nyní je zcela jasné: nejprve bude navrácení a rozvlažení a potom se Ježíš vrátí. Amen. Tak nechť to je. To je zvěstování celé rady Boží v našem čase (Sk.20:27). To je vysvětlení toho velikého tajemství s Kristem a církví (Ef.3)! Mnozí mluví o konečném čase a druhém příchodu, aniž by tomuto zaslíbení věřili, opravdu očekávali a prožívali to napravení, ty čeká veliké zklamání. Je to jedno z nejdůležitějších zaslíbení, které se nyní v církvi naplňuje. V Iz. 28:11 je psáno: „Avšak jakoby neznámou řečí a cizím jazykem mluvil lidu tomuto.“ Ve verši 12 je řečeno: „… způsobte odpočinutí unavenému, to je, pravím, odpočinutí. Ale nechtěli slyšet.“ Pavel, odvolávaje se na toto místo, zmínil jen to mluvení jazyky (1.Kor.14:21), což se plní již od Letnic. Druhou část, to duchovní rozvlažení, uvedl Petr v prorockém výhledu v souvislosti s obnovením přímo před příchodem Ježíše Krista (Sk.3:20-21). Toto se děje nyní. Blahoslavení jsou všichni, kdo na tom mají podíl! Poslední duchovní obživení a rozvlažení musí být a přijde s plným napravením. Boží Slovo je prostě dokonalé, jen se musí správně seřadit.

Inhalt 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19