Freie Volksmission

Jesus Christus ist derselbe gestern, heute und in Ewigkeit. Heb.13.8

Sprache

Andere Länder




Právě nyní je mimořádně důležité, aby se nám dostalo otevřeného porozumění pro celé Písmo – ne lidské výklady Písma, nýbrž uvedení do naplnění Písma. Také dnes se na mnohých místech děje, co řekl náš Pán: „Ptejte se na písma; nebo vy domníváte se v nich život věčný míti, a ta svědectví vydávají o mně. Ale nechcete přijíti ke mně, abyste život měli.“ (Jan.5:39-40) V první řadě se jedná o osobní vztah k Ježíši Kristu, z něhož jedině se vytvoří předpoklad uvedení do Slova. Jinak jen mrháme časem s theologickým filozofováním (Kol.2:8).

JEHO musíme nalézt, s Ním se musí každý nejprve potkat. Samo zkoumání nestačí. Od přirozenosti všichni lidé myšlením Boha míjejí. Bůh říká: „Nejsou zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé.“ (Iz.55:8) Proto nás vyzývá, abychom opustili vlastní myšlenky a cesty, aby nám bylo zjeveno Boží Slovo a mohl nám oznámit Své cesty.

Nepřítel až dodnes skutečně každé Boží slovo v hlavách a ústech lidí překrucuje. Petr píše, že Pavlovy dopisy a svatá Písma byla již tehdy těmi nepovolanými k jejich vlastní záhubě překrucována (2.Petr.3:16). Ten protivník nic nezanechal tak, jak tomu bylo na počátku v církvi Páně. Každé učení a jednání bylo pozměněno. Vznikla bezbožná smíšenina, přikrytá babylonským pláštěm. Říšské náboženství se zformovalo v první křesťanskou organizaci, ve které již nic nesouhlasí s původním křesťanstvím. Vzniklo z toho úplně jiné náboženské společenství, které není totožné s novozákonní církví založenou na Kristu. Tak jako na počátku přirozeného stvoření, dal nepřítel slovu jiný význam také hned na počátku novozákonní církve, a křesťanský svět až dodnes strhává do duchovního pádu. Všichni jsme se narodili do těch největších falzifikátů. Podvod nenastal v náboženstvích Dálného východu, ta přece osobní zjevení Boží v Kristu vůbec nepřijala, nemají žádnou Bibli. Podvod je třeba hledat a najít v náboženství západních zemí a zemí blízkých západu.

Proto je to vždycky pociťováno přímo jako rušení, jestliže Bůh něco činí podle Svého Slova. Služba Páně byla tím největším vyrušením pro duchovní vedení tehdy zřízeného náboženství. Právě tak to bylo se službou apoštolů v původním křesťanství. Také reformátoři a všichni probuzenečtí kazatelé byli ve své době „původci nepokojů“, „nábožensky nepoučitelní kacíři“, kterým zlořečili a pronásledovali je.

Co se týče starozákonních proroků, Bůh promlouval k otcům skrze ně a potom skrze Krista Ježíše a v Něm dal tu odpověď (Žid.1:1-3). „Zákon a proroci byli až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne.“ (Luk.16:16)

Pán dal zaslíbení: „Proto posílám k vám proroky a moudré a učitele Písma…“ (Mat.23:34) Pavel viděl, že se to opravdu stalo: „A některé zajisté postavil Bůh v církvi apoštoly, proroky, učitele…“ (1.Kor.12:28; Ef.4:11 aj.). Skutky apoštolů a novozákonní listy informují o apoštolské a prorocké službě jako pevné součásti novozákonní církve. I to obstojí, že Bůh chtěl poslat proroka podle vzoru Eliášova se zvláštním pověřením (Mal.4:5). To musíme přijmout v našem smýšlení a věřit tomu z celého srdce, neboť je to jedno z hlavních zaslíbení církvi v tomto čase. Nemá smysl přemýšlet o Bohu, kázat a zpívat, jak se to dělo tehdy v těch založených židovských sborech, když Bůh dělal dějiny; tehdy vystoupil Jan Křtitel a představil Mesiáše. Musíme věřit jak Písmo praví a respektovat každé zaslíbení, abychom mohli mít podíl na jejich požehnaném naplnění. Pravé děti Boží jsou dětmi zaslíbení (Gal.4:28), přijímají slovo zaslíbení (Řím.9:8-9) a jsou naplněni Duchem zaslíbení (Sk.2:33). Až poté, co přijali Slovo pravdy, následuje zapečetění Duchem zaslíbení (Ef.1:13; 2.Kor.1:20-22).

Bůh ve všech dobách používá ve Svém království lidi ke kázání pravdy. Je všeobecně známé, že během náboženských dějin stále znovu působili Boží muži. Také jednotlivá probuzení po reformaci jsou dostatečně zdokumentována, včetně letničního probuzení, které prožilo svůj průlom v roce 1906. V první polovině dvacátého století to byla mizivě malá odmítaná menšina – skupina na periferii zájmu, která u zemských náboženských skupin žádné uznání nenašla. Až po druhé světové válce se letniční hnutí stalo nejrychleji rostoucím věřícím sborem. Od Druhého Vatikánského koncilu (1962-1965), jehož se zúčastnil jako pozorovatel i jejich světový prezident David DuPlessis, zvaný „Mr. Pentecost“ (pan Letnice), je uznáno také římským náboženstvím a jinými křesťanskými společenstvími.

Nyní stojíme před otázkou: Koho Bůh použil jako nástroj, aby zahájil nejmocnější spásné probuzení, jaké kdy bylo na Zemi? Mnozí vědí jen o těch, kteří byli známi později. Ale jaký byl začátek v roce 1946, a jaký byl původní stanovený cíl? I když nyní, po tom nádherném začátku, šlo mnohé špatným směrem, přesto to pravé obstojí navzdory všemu podvodnému. Co Bůh na počátku ustanovil, to vykonává. Čtyři evangelisté a ti apoštolové důrazně odkazovali na začátek, na to, co sami ze Slova života viděli a slyšeli, čeho byli očitými svědky (Sk.1:1-3; 2.Petr.1:16-21; 1.Jan.1:1-4 aj.). Kdo byl v našem čase očitým svědkem toho, co Bůh na přímém počátku tohoto posledního probuzení učinil? Do čích úst vložil Své Slovo? Koho On sám vyslal? Všichni ostatní, kteří vystoupili později, mohli již odbočit od původní zvěsti nebo jednoduše pokračovali ve svém tradičním učení.

Naskýtá se důležitá otázka: Co říká Písmo a co je v něm zaslíbeno? Uskutečňování spásných dějin započalo službou v Písmu zaslíbeného připravovatele cesty (Mal.3:1 a Iz.40:3). Na obě tato biblická místa odkazují všechna evangelia, Marek již v prvních třech verších. Ti Boží muži v Novém zákoně šli vždy zpět ke slovu proroků a všechno podle Písma zařadili. V Novém zákoně je celkem osm set čtyřicet pět odkazů na Starý zákon. Je velice důležité, abychom i to, co se děje v království Božím, postavili na biblický základ, neboť Bůh činí všechno podle Svého Slova. Pravá víra je zakotvena jen v zaslíbeních, která se naplňují.

V Am.3:7 je psáno: „Nečiní Bůh Pán ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům.“ Vždycky, když se mělo stát něco významného pro Jeho lid, poslal Bůh pravého proroka se zvěstí. Pověřil Noema, Abrahama, Mojžíše, Eliáše a jiné. Na počátku Nového zákona poslal Jana Křtitele jako připravovatele cesty zaslíbenému Mesiáši. ON vyvolil Petra jako muže první hodiny, kterému dal klíče nebeského království – vyzbrojil jej tedy plnou božskou mocí. Určil Pavla s obzvláštním učitelským pověřením pro novozákonní církev. Apoštol Jan směl zase na ostrově Patmos ve vidění vidět celé Zjevení a konečný čas, jak to zanechal v těch 22 kapitolách. Bůh vždy všechno seřadil a nepřítel vynaložil všechny síly na to, aby Boží pořádek zničil.

Inhalt 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19