Svobodná lidová misie

Ježíš Kristus včera, dnes a naveky tentýž jest. Žid.13.8

Jazyk:




Duch podvodu se chystá naplnit míru svodu. Hovoří se o věcech, které se neděly ve službě Pána ani ve službě apoštolů. Taková shromáždění nabývají všeobecně zcela zarážejícího charakteru. Atmosféra je uměle vyvolávána moderní hudbou. Zjevně nejde o vylití Ducha svatého, o žádné působení Boží, nýbrž o zábavný pořad naladěný na „charismatiky“ nebo „divotvůrce“ a jejich zvláštnosti. Neslýchané je tvrzení, že lidé měli nadpřirozeným způsobem dostat dokonce zubní plomby ze čtyřiadvacetikarátového zlata. Nedávno na černou košili kazatele padal údajně dokonce zlatý prach ze zlatých ulic, rozvířený bílým koněm, cválajícím v nebi! Jezdec držel v levé ruce žezlo a v pravé meč. Toto a ještě více nebiblických věcí se káže a hovoří se o „třetí vlně probuzení“.

Při všech výstřelcích v charismatických shromážděních je nejnápadnější padání na záda při modlitbě. Je to označováno jako „slain in the Spirit“, což by se dalo přeložit jako „ubití v Duchu“, a je prezentováno jako obzvláštní prožití požehnání. Dejme také v tomto bodě slovo Písmu. Slovo, na které se odvolávají, je však v Izaiáši 28:13 míněno jako hrozba: „… aby šli a padajíce nazpět, setřeni byli, a zapleteni jsouce, aby polapeni byli.“ Protože ti unavení a obtížení do odpočinutí Božího nevcházejí, a nechtějí slyšet (12.v), byla vyslovena tato hrozba. Nejprve Bůh předkládá otevřeně tragický stav, v němž se nacházejí služebníci sboru a vznáší obžalobu: „… ale i ti od vína bloudí, a od opojného nápoje se potácejí. Kníže i prorok bloudí, přeplňujíce se nápojem opojným, pohlceni jsou od vína, potácejí se od nápoje opojného, bloudí u vidění, chybují v soudu!“ (Iz.28:7)

Tento popis se vztahuje na všechny, kteří pili ze zlatého babylonského poháru a tím ztratili svoji duchovní orientaci (Jer.51:7; Zj.17:2). TAK PRavÍ PÁN: „Neboť všechny stoly jsou plné vývratků a lejn, takže žádného místa čistého není.“ (Iz.28:8) Nejen některý stůl, nejen některý sbor, nejen některá konfese, všechny stoly jsou znečištěny falešnými slovy, která lidé vypouštějí z úst.

Vzhledem k této situaci je na místě otázka: „Koho by vyučoval poznání? A komu by posloužil, aby vyrozuměl naučení?“ (v.9). Tam, kde jsou stoly tak znečištěny, nemůže následovat biblické nalézání práva, ani skutečné zjevení. Tam se stále znovu říká: „Dělej tohle, dělej tamto! Udělej jednou toto, udělej jednou tohle!“ (10.v. podle něm. př. Bible.) Všichni jsou si jisti svou věcí a myslí si: „… učinili jsme smlouvu se smrtí, a s peklem máme srozumění…“ (15.v.), neboť: „… jsme položili svod za útočiště své a pod falší jsme se skryli.“ (15.v.) Oni nepozorují, že putují po vlastních cestách a dál předávají vlastní výklady Písma, které, aniž by si toho byli vědomi, učinili svou ochranou a přístřeškem. Ale tak praví Pán: „Vykonám soud podle pravidla, a spravedlnost podle závaží, i zamete to omylné útočiště krupobití, a skrýši povodeň zatopí.“ (17.v.)

Jestliže ten přístřešek lži bude nyní zasažen kladivem Slova pravdy, pak nechť lidé vzhlédnou a vrátí se k Bohu. Existuje směrnice, kterou nám dal Bůh na cestu. Pavel svému spolupracovníkovi Timoteovi píše: „Ty jsi ale došel mého učení, způsobu života mého, úmyslu, víry, snášenlivosti, lásky trpělivosti…“ (2.Tim.3:10) Kdo je připraven opravdu přijímat učení apoštolů jako směrnici? Ať se nikdo nemýlí: Bůh nedopustí, aby se Mu stále rouhali. V Jeho království a v Jeho církvi platí jen Jeho Slovo. Lidské slovo patří do lidských institucí, ale ne jako náhrada za Boží Slovo. To je dvojnásobný hřích, když Boží Slovo v originále je dílem odmítáno a k vlastnímu uklidnění, nahrazeno lidským slovem (Jer.2:13). Tak je to nepozorovaně v celém světě ve všech denominacích.

Ti, kdo zvěstují osvobození, lapají lidi do svých sítí, a jejich nové organizace se rovnají starým vězením. V té věci všechno zůstává při starém, neboť tak praví Pán: „Lid je však oloupený a popleněný, jinoši všichni spoutáni, vsazeni do vězení. Stali se loupežnou kořistí a není, kdo by vysvobodil, jsou vydáni v plen a není, kdo by řekl: Vrať to. Kdo z vás tomu dopřeje sluchu? Kdo pozorně vyslechne, co bude následovat?“ (Iz.42:22-23) Všude jsou přece vyvolení, které věrný Pán volá z duchovních věznic ven podle slova Písma: „Proto vyjděte z prostředku jejich, a oddělte se, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte.“ (2.Kor.6:16-18; Zj.18:4 aj.).

V Boží přítomnosti při modlitbě ještě nikdy nikdo nepadl na záda, všichni padli na kolena a na tvář: Abraham (1.Moj.17:17), Eliezer (1.Moj.24:48), Mojžíš (2.Moj.34:8), Jozue (5:14), Daniel (8:17) a také Pán v Getsemane (Mat.26:39). Všichni proroci a všechen Boží lid padl na tvář: „Všichni pak synové Izraelští viděli, když sestupoval oheň a sláva Páně na dům, a padli tváří k zemi na dláždění…“ (2.Par.7:3) Totéž učinil Nabuchodonozor, pohanský král, když prožil působení Boží (Dan.2:46). Jestliže je Duch Boží v činnosti skrze dar proroctví, padají lidé na tváře (1.Kor.14:25), a ne jak se to praktikuje v pořádaných „plamenných konferencích“ – na záda. I v Novém zákoně se před Pánem všichni skláněli v uctivosti na tvář. Začátek udělali podle Mat.2:11-12 ti tři mudrci z východu, až po apoštola Jana na ostrově Patmos.

Při každém probuzení a ve všech evangelizačních shromážděních se lidé sejdou kvůli zvěstování, protože mají žádost po Bohu. Ne všichni jsou však připraveni jít s Pánem celou cestu bez kompromisu. Někteří se odvolávají na svá prožití, a pokračují svou vlastní cestou.

Jednou musíme také všechny tyto věci, které se nyní dějí, jasně nazvat jménem a vidět je ve světle Slova Božího. Protože Pán právě ty divotvůrce tak příkře odmítl, musí být tomuto tématu věnována pozornost. Mnozí Jeho jména zneužívají, prorokují, vymítají ďábly a činí divy. Nechávají se od mnohých oslavovat! Co je potom falešného na tom, co dělají? Přece to vypadá úplně biblicky! Oni sami jsou falešní, jejich proroctví a učení, protože biblickému apoštolskému učení a biblickému proroctví nevěnují žádnou pozornost.

Síla Boží, která je ve jménu Ježíše, se projevuje, ať je kazatel správný nebo falešný, neboť je vázána jedině na víru věřících nikoli na učení nebo život. Náš Pán řekl: „Těm, kteří věří, budou následovat divy a znamení…“ (Mar.16:17-18). Rovněž je psáno: „… nebo slunci svému velí vzcházeti na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.“ (Mat.5:45)

Ještě existuje také to pravé, to je také zaslíbení našeho Pána: „Proto i Moudrost Boží řekla: Pošlu k nim proroky a apoštoly…“ (Luk.11:49). K těm, které Pán sám vysílá, říká: „Posílám vás jako ovce mezi vlky…“ (Mat.10:16). „Kdo vás přijímá, mne přijímá; a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal. Kdo přijímá proroka ve jménu proroka, odplatu proroka vezme…“ (Mat.10:40-41).

To je mocné zaslíbení, neboť vychází od Boha a dává výhled na odplatu všem, kteří přijímají Bohem poslané posly. Pán ještě jednou ujišťuje: „Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, koho bych já poslal, mne přijímá; kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal.“ (Jan.13:20) „Tedy řekl jim Ježíš opět: Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak i já posílám vás.“ (Jan.20:21) Každý muž Bohem poslaný ví o tom dni i místě a zná doslovné znění Božího pověření, které obdržel při povolání a poslání.

Obsah 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19