Free People's mission

Jesus Christ is the same yesterday, today and forever. Heb.13.8

Language:




Apoštolové měli výsadu, že byli několik let poučováni Pánem a Mistrem, dokonce ještě čtyřicet dní po Jeho vzkříšení. Pavel Jej viděl po Jeho nanebevzetí jako nadpřirozené světlo a slyšel Jeho hlas ve své mateřské řeči – v hebrejštině: „… nebo proto jsem se tobě ukázal, abych tebe učinil služebníkem a svědkem i těch věcí, které jsi viděl, i těch, ve kterých se budu ukazovati tobě, vysvobozuje tebe z lidu tohoto, i z pohanů, k nimž tě nyní posílám, otvírat oči jejich, aby se obrátili od temnosti k světlu, a z moci ďábelské k Bohu…“ (Sk.26:12-23). Tak přesné je božské povolání a poslání, které má význam ve spásných dějinách. Ten apoštol je neadresuje jen církvi, ale také prorokům a Duchem obdařeným a ujišťuje, že nezvěstuje vlastní mínění, ale to, co mu Pán přikázal. „Jestliže se někdo považuje za proroka nebo duchovního, pak musí poznat, že to, co vám píši, jsou přikázání Páně. Jestliže to ale někdo nechce uznat, nebude Bohem uznán.“ (1.Kor.14:37-38).

Celá Bible, Starý a Nový zákon, je Boží Slovo. Skrze proroky a apoštoly mluvil sám Bůh; oni jednali v Jeho přímém pověření. Pavel mohl napsat: „To vám říkáme na základě slov Páně…“ (1.Tess.4:15). Jen kdo předává dále, co tito muži v pověření Božím řekli, říká ve skutečnosti, co řekl Bůh. Jen v takovém případě mohou i posluchači dosvědčit: „Již jsem poznala, že jsi muž Boží, a že řeč Páně v ústech tvých je pravá.“ (1.Král.17:24) O kom ve všech konfesích může být dnes řečeno, že slovo Boží je opravdu ryzí pravdou v ústech těch, kteří je zvěstují? Jen kdo učí a křtí jako apoštolové, učí a křtí správně. Boží pořádek pro církev byl na počátku ustanoven a vyšel jako Slovo Boží z Jeruzaléma do celého světa. V pravé církvi nyní musí být přesně totéž učení a praxe jako tehdy.

Pavel, ten Boží muž, tři roky po svém obrácení podnikl první cestu do Jeruzaléma, aby mluvil s Petrem. Během svého patnáctidenního pobytu se dozvěděl z povolaných úst všechno o začátcích. Setkal se také s Jakubem, bratrem Páně. Tentýž Pavel se o čtrnáct let později vydal společně s Barnabášem a Titem na Boží pokyn ještě jednou do Jeruzaléma. Tentokrát nikoliv proto, aby se informoval, ale aby porovnal, zda se svým zvěstováním může obstát nebo zda je jeho práce marná (Gal.1:18; 2:2).

Tímto jsou všichni kazatelé, evangelisté, učitelé, proroci, všichni dělníci v království Božím vyzváni, podniknout v Duchu tutéž cestu do Jeruzaléma a reálně porovnat, jestli jejich zvěstování a praxe souhlasí s psaným Slovem. Porovnávat se musí vždy s originálem. Co a jak bylo na počátku, tak to musí být i na konci – úplný soulad s Bohem a Jeho Slovem je stanovený cíl církve-Nevěsty před příchodem Ježíše Krista. Totální návrat k biblickému učení a apoštolské praxi je příkazem a zvěstí této hodiny.

Falšování a překrucování, které začalo již záhy, se odrazilo ve velkém odpadnutí a svého prvního organizovaného vrcholu dosáhlo v roce 325 po Kr. na koncilu v Nicei. Následovaly další koncily a začal středověk – temné období – v němž světlo Slova skoro vyhaslo. Konečně nastal nový průlom skrze reformaci, následovala probuzení uplynulých staletí, v nichž Pán biblické pravdy více a více stavěl nově na svícen. Staré tradice bohužel pokračovaly i v těch probuzeních, která od počátku dvacátého století pod mocným působením Ducha vznikala. Tak se nepříteli podařilo i tam, kde Duch Boží působil, prohlásit to správné za zvrácené a zvrácené za správné. Starý kvas všechno nové vždy znovu zkazil. Vznikla organizovaná společenství víry a pokračovala ve staré tragédii!

To, co náš Pán v Markově evangeliu v 7. kapitole řekl Židům, platí od toho času pro odpadlé křesťanství: „Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko je ode mne. Ale nadarmo mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská. Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská… Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení svá zachovali.“ (Vv.6-9)

Mohlo by se stát, že všechno uctívání, také chvála v charismatických shromážděních je marná, protože věří lidskému učení a přikázáním místo Slova Božího? Ježíš, náš Pán stanovil podmínku a říká: „Kdo ve mne věří, jak Písmo praví…“ (Jan.7:38). Pán vyžaduje uctívání Boží v Duchu a v pravdě (Jan.4:24). Slovo Boží je pravda, do které Duch svatý uvádí ty opravdově věřící a posvěcuje je v ní.

Nyní, tak blízko před příchodem Ježíše Krista, se jedná také o prorockou část, jak to již tehdy zdůraznil a vyjádřil nádherným způsobem Petr, když psal: „Nebo ne nějakých vtipně složených básní následujíce, známu učinili jsme vám Pána našeho Ježíše Krista moc a příchod, ale jako ti, kteří jsme očima svýma viděli jeho velebnost.“ (2.Petr.1:16) Ten apoštol byl očitým svědkem nádherného prožití na hoře Proměnění. Mohl s jistotou napsat: „… a máme přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce v temném místě svítící, dobře činíte, až by se den rozednil, a denice vzešla v srdcích vašich.“ (v.19)

Kdo dnes případně může říci, že vlastní prorocké Slovo – ne výklad, ale naplnění, které mu svítí jako jasné světlo? Nejsou snad všude zaujati svými vlastními proroctvími a nepřednášejí stále něco nového, že vůbec nepociťují tah k psanému prorockému Slovu? Žádné proroctví Písma nedovoluje svévolný výklad a nemůže být těmi mnohými vlastními proroctvími připraveno o sílu. Naopak: proroctví lidmi produkovaná jsou zbavena síly autoritou Slova Božího. Ta proroctví Písma jsou vždy napojena na zaslíbení, která svým naplněním získávají legitimitu.

Kdyby v tomto čase nedošlo k výkonu božské soudní pravomoci, pak by tento výklad minul svůj cíl. „Pojďte, a vstupme na horu Páně, do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Páně z Jeruzaléma.“ (Iz.2:3) Pravé Slovo vyšlo z Jeruzaléma. Tam vystoupili proroci našeho Pána a apoštolové, tam je položen základ pro novozákonní církev, tam byla povolána do života.

Content 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19