Misiunea Liberă

Isus Hristos este acelaşi ieri, azi şi în veci. Evrei 13:8

Limba:

Alte ţări




Nyní se jedná o čistou Boží zvěst, o věčně platící evangelium. Mojžíš neměl jen znamení, měl Boží zvěst pro izraelský lid: „Propusť můj lid, aby Mi sloužil!“, a vyjití nastalo. Také Jan Křtitel měl zvěst jako přítel Ženicha, který volá Nevěstu (Jan.3:28-36). Petr měl zvěst. Pavel se označil jako zvěstovatel na místě Kristově. Právě tak William Branham byl přímý zvěstovatel – muž Bohem poslaný. T. L. Osborn tuto službu podle vlastního svědectví zařadil dokonce výše než službu Mojžíšovu a Eliášovu. Totéž z počátku učinili všichni ostatní světoznámí evangelisté. Protože se ale učitelsky s jeho zvěstováním založeným na Bibli nemohli sjednotit, posléze ustoupili. Oni jím před lidem pohrdli, a po jeho odchodu domů jej pomluvili. Navzdory jedinečnému nadpřirozenému potvrzení, o němž jsou ještě dnes přesvědčeni, že to mohl být jen Bůh, kdo to činil, setrvávají učením ve zfalšovaném, tradičním křesťanství.

Co je tedy ta zvěst, zvěst konečného času ukazující cestu? Existuje v naší generaci ještě jiný muž, který mohl svědčit, že na základě božského povolání a poslání mluví na místě Kristově? Ne, nikdo jiný neexistuje, jinak bychom se to již dozvěděli. Jen v ústech toho, koho Bůh poslal, bylo opravdové Slovo Boží tak, jak vyšlo z úst Božích.

Když byl William Branham v prosinci 1965 odvolán domů, zanechal nám Boží zvěst, celé od Mojžíše až po Zjevení odhalené Slovo. Všechna skrytá tajemství v něm byla zjevena. Světoznámí evangelisté byli nadšeni bohoslužbou s uzdravením, ale nepochopili, že zazněla zvěst Slova, která všechno uspořádala, a po níž musí následovat jedině napravení. Nyní se mluví o „třetí vlně probuzení“, avšak bez toho, že by tu bylo zřetelné božské stanovení cíle. Myslí evangelisté a charismatici, kteří zastupují svá vlastní učení a směry víry, na svůj vlastní prospěch? Budují si svá vlastní milionová a miliardová království uprostřed království Božího s vlastními biblickými školami, semináři a dokonce universitou? Zdali všichni nerozprostřeli své sítě, a ti závislí nejsou zapleteni do sítí takových evangelistů-podnikatelů? Aby lidé byli nadšeni, jsou lidu předkládány stále nové senzace. Zvlášť cenná jsou uzdravení a divy. Tím lze snadněji přitáhnout trpící lidi. A všichni jsou přesvědčeni o tom, že prokazují Bohu velikou službu, ačkoli sami ve vůli Boží vůbec nejsou. Je možné Bohu dělat „Selfservice“ (samoobsluhu), aniž by člověk byl v Jeho vůli.

Všeobecně, ale obzvláště v katolickém světě se ještě dnes věří v zázračné uzdravení. Vyplývá to ze statistik o všech těch milionech, které navštěvují poutnická místa. Papež Jan Pavel II. sám pravidelně podniká pouť do Fatimy, aby děkoval Marii „že tak znamenitě vedla střelu při atentátu na něho“. Kdo však káže celé Slovo, celou radu Boží? Kdo zvěstuje v těch velkých polních taženích totéž evangelium jako Petr a Pavel? Kdo učí, co oni učili? Kdo křtí, jako oni křtili?

Těm spásu hledajícím byly první kroky víry ukázány hned v prvním kázání letničního dne. Množství lidu bylo uchopeno Duchem Božím a kázáním apoštola a posluchači měli jen jednu otázku a na ni byla jediná, zcela jasná odpověď: „To slyševše, zkormouceni jsou v srdci, a řekli Petrovi a jiným apoštolům: Co máme činit, muži, bratři? Tedy Petr řekl jim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, a přijmete dar Ducha svatého…“ (Sk.2:37-40) Oni neslyšeli příběhy, ale uchvacující, biblicky založené kázání, a byl jim dán jasný odkaz na cestu spásy, kterou ihned započali prvními kroky víry: „Tedy ti, kteří ochotně přijali slova jeho, pokřtěni jsou, a připojilo se v ten den duší okolo tří tisíců.“ (v.41)

Kázání zasáhlo srdce posluchačů jako bodnutí. Duch Boží působil lítost a pravé pokání. Tak se děje pravé obrácení ještě dnes. Lidé, kteří uvěří, se biblicky nechají pokřtít ve vodě a prožijí křest Ducha. To je biblický vzor, který stále ještě platí. Všechno ostatní jsou lidmi zavedená náhradní prožití, která způsobují hnutí mysli, ale duše zůstane nezachráněna. Ledacos je dobře míněno, ale pokud je to nebiblické, zavádí to do bludu. Jsou lidé, kteří jsou pomazaní, aniž by prožili znovuzrození. Nyní je opět odkazováno na těsnou bránu a úzkou stezku jako na počátku. Všechno křivé se napřimuje, všechno falešné je odstraňováno. Čas se naplnil, poslední volání zaznívá skrze pravé zvěstování věčně platného evangelia Ježíše Krista, našeho Pána (Mat.24:14; Zj.14:6).

Písmo se ale musí naplnit také v tom, že se proti pravdě Slova, kterou v našem čase nanovo zvěstoval muž Bohem poslaný, postaví divotvůrci jako kdysi Jannes a Jambres. Tak to Pavel, který v Duchu viděl konečný čas, předpověděl, a tak se to děje. Správná učení o Božství, křtu, Večeři Páně, pádu do hříchu a jiné, jak jsou v Bibli zapsána a v našem čase jsou nově postavena na svícen, jsou všeobecně označována za falešná, a vlastní náboženská učení jsou předkládána jako správná. Co je psáno ve vyznání víry o Božství, bylo rozhodnuto na koncilech, a není to biblicky apoštolské. Ty spoluúdy také zůstávají v náboženských falzifikátech, a tak stará tragédie zůstává věrna tradici.

Co Bůh chce církvi říci, je již napsáno v Novém zákoně, a ten je dokončen a nesmí v něm být nic měněno a také nic přidáváno (Gal.3:15). Hodina pravdy udeřila, a my se ptáme, jak je psáno u proroka Izaiáše v 21. kapitole: „Strážný, kolik zbývá z noci?“ Odpověď zní: „Přichází jitro, ale ještě je noc.“ My se již nenalézáme v čase večera ve dni spásy, ale v půlnoční hodině. Ten křik je stále hlasitější: „Aj Ženich přichází. Připravte se vyjít jemu vstříc.“ (Mat.25) O to více potřebujeme spojení s Bohem, přítok Ducha svatého a hořící lampy. Nyní církev musí být vyvolána a oddělena ode všech nebiblických slátanin a padělků, aby byla sama Nevěstou Slova, jako Ženich byl masitým tělem učiněné Slovo.

Víra Božích dětí je nyní navrácena k víře našich otců v apoštolském čase, abychom byli nalezeni ve vůli Boží a prožili poslední část spásných dějin až k dokonání při návratu Ježíše Krista. Bůh působil, ať tomu věříme nebo ne, ať to přijímáme nebo odmítáme, v našem čase nadpřirozeným způsobem. Pozornost pravých Božích dětí je nyní zaměřena na to, co On podle Svého Slova činí. Byl jeden pokorný muž s nízkým vzděláním, ale podle Eliášova vzoru. Stále znovu citoval Jan.5:19+20, a Boha snažně prosil o pomoc. Jeho příkladem byl Syn člověka v prorocké službě, který řekl: „Amen, amen, pravím vám: Nemůže Syn sám od sebe nic činit, jedině což vidí, že Otec činí. Nebo cokoli on činí, to i Syn též podobně činí.“ (v.19)

To je pravá závislost na Bohu, to je pravá prorocká služba! Mnoho by se mohlo říci a napsat, několik svazků by se dalo naplnit. Nechť všichni, kdo mají uši k slyšení, nyní slyší, co Duch praví církvím. Před soudnou Kristovou stolicí bude potvrzeno jako pravda to, co bylo Williamu Branhamovi provoláno v přítomnosti mnohých svědků při jeho prvním křtu v Jeffersonville, Indianě, USA, po evangelizaci v neděli 11. června 1933 kolem 14.00 hodiny z nadpřirozeného světelného oblaku, který všichni přítomní viděli: „JAKO JAN KŘTITEL PŘEDCHÁZEL PRVNÍMU KRISTOVU PŘÍCHODU, TAK BUDE ZVĚST, KTERÁ BYLA TOBĚ SVĚŘENA, PŘEDCHÁZET DRUHÉMU KRISTOVU PŘÍCHODU.“ Rev. T. L. Osborn o tom věděl, jak vyplývá z jeho svědectví, a všichni ostatní také.

Conţinut 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19