Svobodná lidová misie

Ježíš Kristus včera, dnes a naveky tentýž jest. Žid.13.8

Jazyk:




Při prvním Kristově příchodu měli učení Písma své vlastní výklady a představy. Tehdy se naplnilo 109 proroctví a předpovědí ze Starého zákona, aniž by to náboženští vůdci vůbec postřehli. Byli cele zaujati vlastními programy, které navenek vypadaly úplně jako biblické. Neopakuje se všechno, co se stran toho týče, v našem čase?

O Letnicích se naplnilo zaslíbení Otce (Sk.1:4) skrze vylití Ducha svatého. Od té doby se uskutečňují veškerá zaslíbení, která byla dána novozákonní církvi. Velkou nadějí věřících během dvou tisíců let je zaslíbený návrat Ježíše Krista (Jan.14:1-3 aj.), událost, na niž všichni novozákonně věřící toužebně čekali. Vždy bezprostředně před a také během naplňování Božích zaslíbení, se na Zemi dějí nadpřirozené věci.

Abraham je v souvislosti s Božím královstvím výjimečná osoba. Bůh k němu mluvil a zjevil se mu rozličným způsobem. To si můžeme přečíst v mnohých kapitolách, počínaje 1.Moj.12. Pán mu dal zaslíbení, že jeho potomstvo bude po čtyřech stech letech vyvedeno z cizí země, ve které bude utiskováno. Když se naplnil čas, zjevil se Bůh Pán Mojžíšovi v nadpřirozeném ohni v trnitém keři (2.Moj.3:2) a pověřil jej tím vyvedením. Nadpřirozené se děje vždy, když Bůh dělá spásné dějiny, a sice zde na Zemi, mezi námi v přirozené oblasti.

„Odpověděl pak Mojžíš, a řekl: Aj, neuvěří mi, ani neuposlechnou hlasu mého, nebo řeknou: Neukázal se tobě Pán.“ (2.Moj.4:1). Jako potvrzení obdržel dvě znamení: na příkaz Páně hodil na zemi hůl, která se změnila v hada; potom uchopil hada za ocas, a byl opět holí. Potom zasunul ruku za ňadra a zase vytáhl, byla bílá malomocenstvím. Když ji opět vsunul za ňadra, byla zase čistá, jak mu to Pán řekl. Pro kritiky to byla podezřelá záležitost, která směřovala k čarodějnictví. Ale tak Bůh zkouší smýšlení lidí. Blaze tomu, kdo se nepohoršuje na tom, co Bůh přikazuje a koná! Bůh řekl: „Jestliže ti neuvěří a nedají se přesvědčit znamením prvním, pak uvěří druhému znamení.“ (2.Moj.4:8)

Všechno Písmo je přece dáno Bohem a slouží našemu poučení, aby člověk Boží byl dokonalý (2.Tim.3:14-17). Bůh není ten “JÁ jsem byl“, ale vždy ten JÁ JSEM. I v našem čase dělá spásné dějiny, a proto můžeme hovořit o tom, co se opravdu stalo. Jestliže zmiňuji Williama Branhama, pak proto, že zmiňuji přece i Petra a Pavla, jejichž služba rovněž měla význam ve spásných dějinách. Nepatřím k těm, kteří ho odmítají, ani k těm, kteří ho oslavují. Já biblicky seřazuji to, co Bůh učinil, a to nemůže být nikým vyvráceno. Bůh má pravdu, a kdo Mu věří, neslyší na argumenty, které mají jen jediný cíl: zavrhnout, co Bůh učinil a vlastní názory ospravedlnit. Pravé děti Boží zajímá jen to, co Bůh činí na základě Svého slova, neboť na tom mají podíl.

Ve dnech našeho Pána náboženští vůdci označovali službu Ježíše jako od ďábla a přitom v bohoslužbách zpívali se vší oddaností Žalmy. Podezírali Ho z posedlosti a připisovali belzebubovi. I tohle se opakuje v našem čase. Osobně jsem spoluprožíval to, co Bůh činil, a mohu o tom podat svědectví jako Petr a Jan. Je všeobecně známo, že začátkem Nové smlouvy přišli na Zem nebeští poslové. Jeden anděl přišel k Zachariášovi (Luk.1:8-20) a k Marii (Luk.1:26-38). Při narození Božího Syna zpíval nebeský chór nad betlémskými pláněmi a jeden anděl to oznámil (Luk.2:8-15). Andělé sloužili Ježíšovi (Mat.4:11), andělé dosvědčili vzkříšení (Mat.28:1-10; Mar.16:1-8; Luk.24:1-12; Jan.20:1-18). Andělé přišli, když On vstupoval na nebesa a oznámili Jeho návrat (Sk.1:10). Celý Starý zákon je plný zpráv o andělech, kteří jsou přece služební duchové, samozřejmě poslaní jen kvůli těm, kteří mají zdědit spasení (Žid.1:14). Ti ostatní tomu tak jako tak nevěří a Bůh nemá zapotřebí, aby se Jemu kvůli tomu rouhali. Všichni, kteří jsou určeni k dědictví spasení v tomto čase, budou následující zprávě věřit.

Pozdě večer 7. května 1946 přišel nebeský posel do malé obce Greens Mill v USA, ke kazateli Williamu Branhamovi a předal mu Boží povolání a poslání. William Branham seděl ve spoře osvětlené místnosti a četl v Bibli, když náhle místnost naplnilo nadpřirozené světlo, z něhož k němu přicházel nebeský posel. Silně vylekán se zvedl. „NEBOJ SE“, byla první slova nebeského posla. „BYL JSEM POSLÁN Z PŘÍTOMNOSTI BOŽÍ, ABYCH TI ŘEKL, ŽE TVÉ NEPOCHOPENÉ CESTY JIŽ NAZNAČUJÍ, ŽE BŮH TĚ S DAREM BOŽÍHO UZDRavENÍ POSLAL K NÁRODŮM SVĚTA. JESTLIŽE BUDEŠ UPŘÍMNÝ A DOSÁHNEŠ TOHO, ŽE TI LIDÉ BUDOU VĚŘIT, NEBUDE TVÉ MODLITBĚ MOCI NIC ODOLAT, ANI RAKOVINA.“ Ten anděl řekl dále: „JAKO MOJŽÍŠOVI BYLA DÁNA DVĚ ZNAMENÍ…, TAK TAKÉ TOBĚ BUDOU DÁNA DVĚ ZNAMENÍ…“

První znamení bylo, že měl levou rukou uchopit pravou ruku nemocné osoby, která si přála modlitbu. Potom by tu nemoc, např. nádor, rakovinu atd. mohl pacient vidět na druhé straně ruky. V okamžiku uzdravení měla nemoc z jeho ruky okamžitě zase zmizet. Ten anděl přece řekl: „NIC NEBUDE ODOLÁVAT TVÉ MODLITBĚ, ANI RAKOVINA.“, a tak to bylo. Většina lidí, kteří byli uzdraveni, byli nemocní s rakovinou. Potom mu nebeský posel vysvětlil, že pokud lidé nebudou věřit prvnímu znamení, budou věřit tomu druhému. To druhé spočívalo v tom, že mu skrze dar rozeznání a zjevení budou ve vidění ukázány jednotlivosti ze života těch dotyčných. Tím se nemocným na místě dostalo mocného posilnění víry a jistoty, že Pán je skutečně přítomen, a prožili uzdravení – mezi nimi byli nesčíslní smrtelně nemocní a lékaři se jejich léčení, jako nevyléčitelně nemocných, vzdali.

Toto mocné probuzení začalo tím, že slepí viděli a ochrnutí chodili, hluší slyšeli a němí mluvili, jako tomu bylo ve službě Ježíše Krista. Ten anděl mu dokonce vysvětlil 1. a 4. kapitolu z Janova evangelia s odkazem, že se při prorockém daru jedná o stejné „znamení Mesiáše“, jako ve dnech našeho Pána. Mluvil o Filipovi a Natanaelovi, o Ondřejovi a Petrovi, o Samaritánce u Jákobovi studny, jimž Ježíš při prvním setkání řekl něco z jejich života, co nemohl vědět: jména, okolnosti, životní poměry. Několik milionů lidí bylo v druhé polovině právě uplynulého století svědky této neomylné služby, kterou Bůh v našem čase učinil zcela nový začátek. Ještě dnes máme k dispozici několik stovek originálních kázání, která byla ve shromážděních natáčena na magnetofonové pásky, takže se každý může o správnosti této výpovědi a o pravdivosti mimořádné služby přesvědčit. Tak sám Bůh vyvolal nadpřirozeným způsobem poslední probuzení a my jsme opět byli přesazeni do biblického času.

Všechno se stalo jako v Ježíšově službě. Přitom se v první řadě nejednalo o tělesné uzdravení, ale především o spásu duše. Tělesné uzdravení je dobré, vzkříšení z mrtvých ještě lepší, ale ti uzdravení a vzkříšení zase někdy znovu onemocněli a nakonec zemřeli. Co však Bůh učiní v člověku, to je učiněno pro věčnost. Vnější potvrzení mají za úkol vést srdce k tomu, aby se otevřela Božímu Slovu a působení.

Ježíš započal své kázání slovy: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží.“ (Mar.1:15) ON působil a učil (Sk.1:1). Tak se na probuzení s uzdravováním, které začalo po druhé světové válce, musí nahlížet jako na probuzení plné spásy a zároveň jako na službu s významem ve spásných dějinách. Opět se naplnil čas, a to nadpřirozené se dělo v takové plnosti jako nikdy předtím na Zemi podle stejného biblického vzoru. Ale přitom se jedná především o totální korekturu kursu, o vyvedení ze všech nebiblických učení a o definitivní navrácení se k božskému originálu. Církev byla samotným Bohem milostivě navštívena, když pověřil muže, aby Božímu lidu přinesl zvěst této hodiny. Zjevené, živé Slovo se opět stalo originálním semenem. Nadpřirozené potvrzení byla Boží věc jako již ve službě Syna člověka. Kdo si toho nyní nevšímá a nevěří, nevěřil by ani tehdy.

Obsah 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19