Misión Popular Libre Krefeld

Jesucristo es el mismo ayer, y hoy, y por los siglos. Heb.13.8

Idioma:

Otros países




V naší době není jednoduché mluvit s lidmi o Bohu a o víře. Jedni to považují za něco přežitého a úplně zastaralého, jiní hledají to božské v sobě a v přírodě, další zase existenci Boha popírají. A pak jsou ještě takoví, kteří hovoří jen o vyšší moci. Ale v případě katastrof se i ti, kteří o sobě tvrdí, že nevěří, ptají: „Proč Bůh dopouští to a ono?"

Od té doby, co se otevřeně zveřejňuje, co všechno se dělo a děje ve jménu Božím pod rouškou náboženství, stále více lidí ztrácí svou důvěru ve spravedlnost, protože Boha i náboženskou instituci staví na stejnou úroveň. V průběhu dějin již historikové v mnoha knihách zdokumentovali různé zlořády, to, co však odvážní autoři odhalili právě v poslední době, je otřesné.

Ve všech náboženstvích existují lidé, kteří si jsou vědomi toho, žeexistuje nejen pozemská, ale i nadpozemská oblast. Je zřejmé, žečlověk se nerodí proto, aby zemřel, nýbrž aby žil.

Vlastně je jen málo těch, kteří jsou skutečně přesvědčeni o tom, žesmrtí všechno končí; ale i ti zjistí, nejpozději v hodině smrti, že se mýlili.

Každý člověk se narodí v konkrétní zemi s určitým náboženstvím nebo světonázorem či ideologií, o které se pak domnívá, že je správná.

Téměř nepochopitelný pokrok, vývoj od koňského spřežení k nejmodernějším nosným raketám, od kočího ke kosmonautům, potvrzuje, coBůh o lidech před skoro šesti tisíci lety řekl: „…nyní už jim nezůstane nic neuskutečnitelným." (1.Moj.11:6) Následkem toho je, že člověk čím dál více věří sám sobě a svým schopnostem a zároveň tak stále silněji pochybuje o Bohu a Jeho Slovu a odmítá je.

Protivník Boží už v zahradě Eden vnesl pochybnost o Slově Stvořitele otázkou: „Zdali Bůh opravdu řekl…" , Jeho však přitom nezapíral. Dnes inspiruje tentýž odpůrce vzdělané lidstvo různými argumenty v jejich intelektuálním a vědeckém uvažování ke vzpouře proti Stvořiteli. Mnozí pochybují o Slově Božím, protože hledí na selhávající lidské jednání těch, kteří o sobě tvrdí, že reprezentují Boha.

Kdo je přesvědčen o tom, že celé stvoření vzniklo bez Stvořitele jakýmsi velkým třeskem, měl by si jednou dobře prohlédnout místo, kde došlo k explozi. Kdo věří tomu, že se všichni živočichové vyvinuli zjedné prvotní buňky, musí také říci, kdo dal život této prvotní buňce! Kdo zastává evoluční teorii, musí také vysvětlit, proč ještě existují všechny možné nižší čeledi živočichů, jestliže se přece všechno vyvíjelo dále. Stvořitel řekl: „Vše nechť plodí podle svého druhu!" , a tak tomu je až dodnes. Každý na svět přicházející život je denně milionkráte se opakující stvořitelský zázrak.

Všechna tvrzení, která vedou mimo stále nově dokázanou skutečnost, pocházejí ze stejného pramene a mají tentýž cíl: totiž znevěrohodnit biblický popis stvoření a prohlásit Stvořitele za zbytečného.

Pozoruhodná je také následující skutečnost: Bohem poslaní proroci nezaložili žádné náboženství, ani nevešli do dějin jako zakladatelé určitého věroučného proudu. Ani Enoch ani Noe, ani Abraham ani Mojžíš, ani Eliáš ani Izajáš — žádný prorok, kterého Bůh skutečně poslal, nezaložil žádné náboženství. Tato skutečnost má nesmírný význam. Všichni předávali dál jenom to, co obdrželi od Boha. Proto celý Starý zákon tvoří jeden harmonický celek. Mluvit a působit mohl jen Jeden, a sice Bůh – Pán, jenž svěřoval Svůj plán těm, které sám povolal. Tito muži byli Jeho hlásnou troubou, tlumočníky. Žili v různých dobách a podle míry Božího pověření přispěli svým podílem v proroctví k doplnění předpověděného spasitelného plánu. Přestože vystupovali vrůzných staletích a tisíciletích, nenalezneme v jejich písemných záznamech žádný rozpor, nýbrž dokonalý soulad.

Ani Bohem poslaní apoštolové nebyli zakladatelé náboženství. Vpokoře a jednoduchosti mocně dokázali, že se starozákonní proroctví úplně přesně vyplnila. Pokud se ale jednalo o založení a budování církve, to zcela přenechali Pánu slávy, který řekl: „Já chci budovat Svou církev…" ON to nesvěřil ani apoštolu Petrovi, ani Pavlovi nebo někomu jinému, ale ustanovil v církvi ke vzdělání různé služby (Ef.4:11; 1.Kor.14:28). biblická církev není lidmi organizovaná instituce, aleživý organismus. Ona je jediným Božím duchovním zařízením na Zemi asestává se z vykoupených a omilostněných lidí. Je nazývána také chrámem Božím (Ef.2:21), nebo domem Božím (Žid.3:6). Bůh nebydlí vchrámu postaveném lidmi, nebo v sakrální (posvátné) budově (Iz.66:1-2; Sk.7:48-49). ON přebývá jen v srdcích těch Svých. Proto je nutné, abychom se vrátili k tomu původnímu — k počátku — a abychom se skutečně dověděli, co je církev Boží (1.Tim.3:15), co věří a učí i jak křtí. Na toto dává odpověď jenom Kniha pravdy — Slovo Boží. Ana tomto základě a v odpovědnosti před Bohem je také tato kniha sepsána.

Z mnoha překladů Bible, které všechny mají své přednosti, jsem se rozhodl při uvádění biblických míst užívat téměř výhradně překlad, který zpracoval Dr. Hermann Menge.

Contenido 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32