Free People's mission

• Audio Sermons
• Video Sermons
• Literature
• Meetings
• LIVE
• Ewald Frank
• William Branham
• Links
• Bibles
• Podcasts
• Login

Language:

Tradiční křesťanství / Ewald Frank

Download PDF

28. Jeden den Boží - tisíc let

Následující pojednání má sloužit k tomu, abychom skutečně pochopili Boží časový plán s lidstvem. V Ž.90:4 je psáno: „Nebo tisíc let… jest před očima tvýma jako den včerejší, když přešel." Stejné myšlenky se chopil Petr v Novém zákoně: „Ale tato jedna věc nebuď před vámi skryta, nejmilejší, že jeden den u Pána jest jako tisíc let, a tisíc let jako jeden den." (2.Petr.3:8) Mluví-li se ve svatém Písmu o posledních dnech, musíme dbát toho, jestli se při tom jedná o dny v prorockém smyslu, nebo je-li opravdu míněna poslední generace.

Bůh stvořil svět v šesti dnech a sedmého dne odpočinul. Čteme-li zprávu o stvoření pozorně, pak je psáno: „A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, které dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, které byl dělal." (1.Moj.2:2) To má veliký význam pro průběh sedmitisíciletých dějin lidstva. Číslo 7 je číslo Božího dokonání. Osmý den by pak byl zase prvním.

biblický časový průběh může být rozdělen do následujících úseků: Přibližně dva tisíce let — dva dny u Boha — prošly od Adama až po Abrahama, další dva od Abrahama po Krista. Nyní opět stojíme před dokončením dvoutisícileté epochy. Sedmý den je den odpočinutí Páně — tisícileté království. Proroci a apoštolové o tomto „dni Páně" hovořili a psali. Jan podává zprávu o zážitku na ostrově Patmos: „A byl jsem vytržen ke dni Páně." (Zj.1:10) Tento poslední den začíná velikým střetnutím, známým jako bitva u Armagedonu (Zj.16:14-16), a končí po tisíci letech velikým bojem Goga a Magoga, když bude satan opět propuštěn poté, co byl na tisíc let svázán, a ještě jednou svede národy (Zj.20:7-10). Mezi tím leží tisíciletá říše pokoje, kde „…vlk s beránkem… levhart s kůzlátkem… tele a lvíče… kráva a medvědice spolu pásti se budou" (Iz.11:6-8). V tom čase také „…skují meče své v motyky, a oštěpy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji" (Mich.4:3; Iz.2:4).

„A bude v ten den, že na kořen Jisaj, kterýž stane za korouhev národům, pohané pilně ptáti se budou; nebo odpočívání jeho bude slavné. Ibude v ten den, že přičiní Pán po druhé ruky své, aby shledal ostatky lidu svého, což jich zanecháno bude…" (Iz.11:10-11)

Z prorockého hlediska žijeme od počátku nové smlouvy v posledních dvou dnech, nazvaných také „konec časů". O Kristu je řečeno: „Předzvěděného zajisté před ustanovením světa, zjeveného pak v časech posledních pro vás." (1.Petr.1:20) Tato epocha se nyní blíží ke svému konci. Kvůli rozdílnému propočítávání roků (biblicky 360 dní a podle slunečního roku 365) není možné, abychom udělali čas vypočitatelným. Díky Bohu za to. Opěrný bod a časová orientace je nám ale přesto zhruba dána. Z uskutečňujících se událostí — ze znamení času — můžeme vidět, že nyní žijeme na konci času konce. Tento od Boha přicházející veliký obrat, nastávající v dějinách lidstva se zjevně přiblížil už na dosah ruky.

O letnicích Petr viděl tyto dva prorocké dny, když postavil událost vylití Ducha na základ slova z Joele 2: „Ale toto jest, co jest předpověděno skrze proroka Joele: A bude v posledních dnech , (říká Bůh) vyliji z Ducha svého na všeliké tělo…" (Sk.2:16-17) Na konec těchto posledních dnů, a sice po uplynutí dvoutisíciletých spasitelných dějin, klade se vší přesností den Páně, který může přijít teprve tehdy, až den spasení skončí: „Slunce obrátí se v temnost, a měsíc v krev, prve než přijde den Páně veliký a zjevný." (Sk. 2:20) Podle Malachiáše 4 je den Páně také veliký a strašný.

Jisté události se stanou na konci tohoto dvoutisíciletého období, další na začátku sedmého dne, ve dni Páně. Neexistuje jediné místo vBibli, které by označovalo sobotu nebo neděli jako „den Páně". Tento den bude nádherným pro spasené (Fil.1:6; Fil.2:16), ale strašným pro bezbožné (Iz.13:6-12). Jako když Bůh dokonal v sedmém dni dílo stvoření a pak odpočíval, tak to bude i s dokonáním Jeho díla spasení.

Čas milosti je označován také jako „den spasení", jako „příjemný čas", jako „čas zalíbení" (Iz.49:8; 2.Kor.6:2) a jako „rok milostivý Páně" (Iz.61:2; Luk.4:19). Milostivým rokem je míněno „léto milostivé", „léto vzácné" nebo také „rok radosti", který ve Starém zákoně nastal vždy po sedm krát sedmi letech, tedy v padesátém roce. Každý zadlužený a zotročený člověk, všichni, kdo ztratili svůj majetek, dosáhli v milostivém létě zase svého původního majetku (3.Moj.25). O velikém dni smíření zazněly pozouny; všichni zadlužení byli během jediného dne tohoto milostivého léta osvobozeni. Poté, co nastal všeobecný veliký „den Božího smíření" s lidstvem, je zvěstováno zvukem pozounu evangelium a kdo ho slyší a uvěří mu, je osvobozen. Celý čas milosti je pro každého člověka, zcela jedno kde a kdy žije, Božím milostivým létem, které náš Pán označuje jako příjemný rok. Každý, kdo v této době Bohu uvěří a přijme dokonané spasení, bude osvobozen. Náš Pán tenkrát zvolal: „Dnes se naplnilo toto písmo, které jste právě slyšeli!" (Luk.4:21) Toto „dnes" je ten Bohem daný den milosti (Žid.4:7).

O posledních dvou dnech Petr dále píše: „Ano i všichni proroci od Samuele a potomních, kteříkoli mluvili, také o těchto dnech předem zvěstovali." (Sk.3:24) Udivuje nás, s jakou přesností muži Boží vNovém zákoně byli schopni na základě zjevení popsat Boží spasitelný plán. „Hle, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem izraelským a s domem judským v smlouvu novou." Tuto smlouvu Bůh uzavřel v Kristu na Golgatě a dává Izraeli zaslíbení: „Proto tato jest smlouva, v kterou vejdu s domem izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem." (Žid.8:8+10)

V souvislosti s obdobím Starého zákona, které je také v prorockém smyslu označováno jako dny, je řečeno v Žid.1: „Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého." (v.1) Konec těchto dnů otců vyústil do počátku dnů, v nichž Bůh hovořil skrze Syna a dal nám odpověď. Jedná se při tom o dobu asi dvou tisíc let pro církev, která bude dokončena na konci této epochy. Pak přijde uskutečnění Božího plánu s Izraelem; to připadá na začátek sedmého dne, přímo před začátkem tisíciletého království.

V Oz.6 je nám o tom podána zpráva: „Pojďte, a navraťme se k Pánu; nebo on uchvátil a zhojí nás, ubil a uváže rány naše. Obživí nás po dvou dnech , dne třetího vzkřísí nás, a budeme živi před obličejem jeho." (v.1-2)

Od roku 70 po Kr., když byl zbořen chrám římskou armádou pod velením Tita, byl Izrael, jak už bylo předpověděno prorokem Mojžíšem, roztroušen mezi všechny národy. Mojžíš ale zároveň oznámil i jejich návrat (5.Moj.4:27-28). Skrze proroka Jeremiáše nám Pán říká: „Ten, který rozptýlil Izraele, shromáždí jej, a ostříhati ho bude jako pastýř stáda svého… I přijdou, a prozpěvovati budou na výsosti Siona… obrátím zajisté kvílení jejich v radost, a potěším jich, a obveselím je po zármutku jejich." (Jer.31:10-13) V proroku Ezechielovi jsme o tom podrobně informováni v kapitolách 36-38: „Takto praví Panovník Pán: Hle, já vezmu syny izraelské z prostřed národů těch, kam odešli, a shromáždě je odevšad, uvedu je do země jejich." (37:21) V 38. kapitole je tato doba, v níž se to stane, popsána přesněji: „…na konci let… na konci dnů stane se." (v.8+16)

V uvedeném textu z Ozeáše je řečeno, že se to stane po dvou dnech, tedy po dvoutisíci letech, a že třetího dne pomůže Pán Izraeli a oni obdrží život z Boha. Naděje v Mesiáše zůstala ve věřících Židech živá až do dnešního dne. Modlitba u zdi nářků končí všeobecně prosbou, abyMesiáš přišel a aby chrám byl znovu vybudován. Pak bude znít: „Tak abychom znajíce Pána, více poznávati se snažili; nebo jako jitřní svítání jest vycházení jeho, a přijde nám jako déšť jarní a podzimní na zemi." (Oz.6:3)

Jako divem Božím existuje od roku 1948 opět stát Izrael. Z hlediska spasitelných dějin se Bůh zabývá Izraelem jako celým národem ve vlastní zemi, oproti tomu z národů vyvolává jednotlivce, kteří věří. Cose týče dokončení církve z národů a záchrany Izraele, píše Pavel: „…zatvrdilost z částky přihodila se Izraeli, dokud by nevešla plnost pohanů. A tak všechen Izrael spasen bude, jakož psáno jest…" (Řím.11:25-26)

Stejnou myšlenku už vyjádřil Jakub při shromáždění sboru vJeruzalémě: „Šimon teď vypravoval, kterak Bůh nejprve popatřil na pohany, aby přijal lid jménu svému. A s tím se srovnávají i řeči prorocké, jako psáno jest: Potom se navrátím, a vzdělám zase stánek Davidův, který byl klesl…" (Sk.15:14-16) Prorok Amos to vyjádřil takto: „V ten den zdvihnu stánek Davidův…" (9:11) Odvolávaje se na národ izraelský, píše Sofoniáš: „V ten den nebudeš se hanbiti…" (3:11) „Nýbrž stane se v ten den , že položím Jeruzalém jako kámen přetěžký všem národům… Nebo stane se v ten den , že shledám všecky národy, kteří přitáhnou proti Jeruzalému, abych je zahladil. A vyliji na dům Davidův a na obyvatele jeruzalémské Ducha milosti a pokorných proseb. I obrátí zřetel ke mně, kterého jsou bodli…" (Zach.12:9-10)

Skutečnost, že se národ izraelský vrátil do své domoviny, je neomylným důkazem, že se čas milosti blíží ke konci a že se Bůh zakrátko zjeví Židům. Než nastane poslední den, musí být dílo Boží s církví dokonáno. Tak praví Pán: „Hle, já pošli vám Eliáše proroka, prve nežli přijde den Páně veliký a hrozný." (Mal.4:5) Je možné, že by se toto zaslíbení už naplnilo, aniž by to ustanovené duchovenstvo postřehlo? Na počátku času milosti to bylo s Janem Křtitelem také tak.

Protože Jan Křtitel naplnil první část 6. verše, „aby obrátil srdce otců k synům" (Luk.1:17), byl i on nazván Eliášem. Ale od té doby přešlo už skoro dva tisíce let a den Páně ještě nepřišel. Jan byl poslem podle Mal.3:1, který připravoval cestu Pánu (Mat.11:10; Mar.1:1-3).

Mimo jiné se Jana ptali: „Jsi ty Eliáš?" Na to jim odpověděl: „Nejsem." (Jan.1:21) Než skončí den milosti a nastane den soudu a hněvu, chtěl Bůh poslat muže jako proroka Eliáše. Tento muž má za úkol navrátit srdce dětí Božích k srdcím apoštolských otců (Mal.4:6b). Tak jako Eliáš svolal národ izraelský na horu Karmel, opět vybudoval oltář Páně tím, že vzal přesně dvanáct kamenů, jejichž počet odpovídal dvanácti pokolením izraelským, aby mohl Bůh z nebe odpovědět a učinit rozhodnutí, musí Eliáš tohoto času znovu postavit církev na základ učení dvanácti apoštolů, aby se živý Bůh mohl přiznat ke Svému Slovu a zjevit Svou moc ve Své církvi. Tento muž nemůže být zástupcem nějaké denominace; musí to být muž Bohem poslaný s přímou božskou zvěstí k Božímu lidu.

V Mat.17:11 potvrzuje Kristus tuto službu, která se tenkrát týkala budoucnosti: „Ježíš pak odpovídaje, řekl jim: Eliáš zajisté přijde prve, a napraví všecky věci." Dr. Scofield o tom ve svém překladu Bible píše v poznámce k Mat.17:10 (jak to činí i jiní znalci biblického proroctví): „Kristus potvrzuje to zvláštní a ještě nenaplněné proroctví v Mal.4:5-6: »Eliáš přijde prve a vše napraví.« Zde, právě jako i v Malachiáši, se rozlišuje předpověď, která se naplnila v Janu Křtiteli, a ta, která se ještě musí naplnit v Eliáši. Ale Jan Křtitel už přišel, a jeho služba byla tak dokonale v duchu a síle budoucí služby Eliáše (Luk.1:17), že se v typickém smyslu zřejmě mohlo říci: »Eliáš užpřišel.«"

Ten, který připravil cestu při prvním příchodu Krista, vystoupil vduchu a síle Eliáše. Avšak muž Boží před druhým příchodem Krista musí znovu všechno biblicky uspořádat a přivést zpět do správného stavu, jak tomu bylo v raném křesťanství. To se musí stát podle Písma svatého před návratem Ježíše Krista, neboť o Ježíši Kristu je řečeno: „Kterého zajisté musejí přijíti nebesa, až do času napravení všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa všech svých svatých proroků od věků." (Sk.3:21)

Co se týká dne Páně, píše Pavel Tesalonicenským: „Nebo vy sami výborně víte, že ten den Páně jako zloděj v noci, tak přijde." To znamená, že to veliké překvapení přijde bez zvláštního ohlášení. Odvolávaje se na tento den, píše Pavel dále: „Nebo když dějí: Pokoj a bezpečnost, tedy rychle přijde na ně zahynutí, jako bolest ženě těhotné, a neujdou." V žádné jiné době nehrály pojmy „pokoj - mír" a „bezpečnost" takovou roli jako právě nyní. Politikům jde o to, aby přinesli utlačeným národům mír a bezpečnost. Avšak právě v té době, kdy se slova „mír" a „bezpečnost" budou zdůrazňovat, se to stane. Tento čas nyní nastal. Na Východě i na Západě se prosazuje myšlenka odzbrojování a bezpečnosti v celé Evropě, a tím i v celém světě. Pro znalce Písma svatého nepřijde tento den neočekávaně, neboť oni na základě znamení času vidí, jak dalece vývoj pokročil. „Ale vy, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den jako zloděj zachvátil." (1.Tes.5:2-4)

Apoštol Pavel navazuje na téma návratu Pána Ježíše Krista a našeho sloučení s Ním a napomíná nás v této souvislosti, abychom se nenechali zneklidňovat: „…jako by nastával den Kristův." (2.Tes.2:2b) Vtéto kapitole a na jiných místech jsou popisovány duchovní znaky této poslední epochy, která se také nazývá konečným časem: „…v posledním času budou posměvači, podle svých bezbožných žádostí chodící." (Juda18)

Téměř stejná slova nalézáme v 2.Petr.3:3: „Toto nejprve vědouce, žepřijdou v posledních dnech posměvači, podle svých vlastních žádostí chodící."

V dalším verši popisuje apoštol znaky těchto posměvačů, kteří se neposmívají všeobecným způsobem, ale dělají si posměch ze zaslíbeného návratu Krista a říkají: „Kde jest ten jeho zaslíbený příchod?"

Všeobecný stav, jaký bude v posledních dnech nebo v konečném čase, je nám vylíčen ve 2.Tim.3:1-9: „…že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční. Nebo nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, zlolejní, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní, nelítostiví, smluv nezdrželiví, utrhači, nestřídmí, plaší, kterým nic dobrého milo není, zrádci, přívažčiví, nadutí, rozkoší milovníci více nežli milovníci Boha…"

Pán všeobecně vyjádřil to, v jakém morálním a duchovním rozkladu bude lidstvo v této době: jako ve dnech Noeho a v době Sodomy aGomory (Luk.17). V době Noeho nastalo veliké smíšení obou linií (Seta a Kaina), kvůli kterému se Bůh rozhodl učinit konec všemu tělu (1.Moj.6). Stejným způsobem nastává nyní to největší náboženské smíšení, které kdy bylo.

Ve 2.Tim.4:1-5 jsme varováni před zvěstováním, které se uchyluje od Slova pravdy: „Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou trpěti… A odvrátí uši od pravdy, a k básním obrátí." V 1.Tim.4:1-3 nepředpověděl duchovní vývoj apoštol, ale Duch Boží: „Duch pak světle praví, žev posledních časech odvrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských… zbraňujících ženiti se (prohlásili celibát za povinnost) , přikazujících zdržovati se od pokrmů (např. nejíst maso v pátek) , které Bůh stvořil k užívání s díkčiněním věřícím a těm, kteří poznali pravdu." Co je lidem předkládáno jako obzvlášť hodné usilování, označuje Písmo svaté jako „ďábelská učení".

I apoštol Petr psal o dni Páně, který také nazývá „dnem Božím": „Přijde pak ten den Páně, jako zloděj v noci, v kterém nebesa jako vprudkosti vichru pominou, a živly pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, které jsou na ní, vypáleny budou… očekávajíce a chvátajíce ku příští dne Božího." (2.Petr.3:10-12)

Prorok Daniel se opakovaně odvolával na konečný čas. V kap. 2:28 je řečeno: „Ale však jest Bůh na nebi, který zjevuje tajné věci, a on ukázal králi Nabuchodonozorovi, co se díti bude v potomních dnech . (dleněm. Mengeho překl. Bible: „…v konečném čase " ) V 8. kapitole, ve verších 17, 19 a 26 mu bylo řečeno: „Pozoruj, synu člověčí, nebo včasu uloženém vidění toto se naplní. (dle něm. Mengeho překl. Bible: „…neboť na čas konečný toto vidění vztahuje se." ) …Hle, já oznámím tobě to, co se díti bude až do vykonání hněvu toho; nebo v uloženém času konec bude. (dle něm. Mengeho překl. Bible: „Aj, oznámím tobě, cov posledním čase hněvu nastane; neboť vidění toto se vztahuje na ustanovený konečný čas. " ) …ty zavři to vidění, nebo jest mnohých dnů ." (dle něm. Mengeho překl. Bible: „…ty ale zapečeť toto vidění, neboť se vztahuje na vzdálený čas ." ) Téměř stejná slova byla zvolána k prorokovi v poslední kapitole: „Ty pak Danieli, zavři slova tato, azapečeť knihu tuto až do času jistého ( času konečného ) … Odejdi, Danieli, nebo zavřena jsou a zapečetěna slova ta až do času jistého ( času konečného )." (12:4+9)

Dosud nebylo možné, abychom prorockou část dějin zařadili podle Písma svatého tak, jak je tomu právě nyní na základě politického vývoje. V současnosti vznikající politická a náboženská Evropa je obnovením „Římské říše" na základě Římských smluv z 25. března 1957. Neodvratný vývoj ve střední Evropě a všeobecná světová situace ukazují zřetelně, že žijeme velmi blízko před návratem Ježíše Krista a po něm následujícím dnem Páně. Čas není pouze blízko, on je zde. Dnes se biblická proroctví už nemusí vykládat, vidíme je sami uskutečněná. Čas milosti, den spasení se blíží ke konci; countdown již začal. Jedno časové období se ukončuje a druhé, poslední den, nastává. Po sedmém dni, posledním tisíciletí, vplyne pak čas do věčnosti.