Mission Populaire Libre

Jésus-Christ est le même hier, aujourd'hui et éternellement" (Hèbreux 13:8)

Langue:

Autres pays




Když Bůh vyřkl desatero přikázání, řekl ve stejné kapitole velmi důležitý výrok: „Na kterémkoli místě rozkáži slaviti památku jména svého , přijdu k tobě a požehnám tobě." (2.Moj.20:24b) Pouze tam, kde Bůh Pán zjevuje Své jméno, může být v Duchu a v pravdě uctíván. Odpočátku byli lidé, kterým se Pán zjevoval a kteří Jeho jméno znali. „Setovi pak také narodil se syn, a nazval jméno jeho Enos. Tehdy začalo se vzývání jména Páně ." (1.Moj.4:26)

2.Moj.33:11-23 nám podává informaci o důležitosti zjevení Božího azjevení Jeho jména. Tam, kde Pán hovoří a kde se lidem dostává Jeho milosti, tam zjevuje i Svoje jméno. S Mojžíšem hovořil Pán tváří v tvář. Mojžíš toužil vidět slávu Páně, a Pán odpověděl: „Já způsobím to, abyšlo mimo tebe před tváří tvou všecko dobré mé, a zavolám hlasitě jméno Páně před tváří tvou." (2.Moj.33:18-19) Bůh nezůstává neznámým, skrývajícím se. ON vystupuje jako sám sebe oznamující, aby zjevil Své jméno.

Zjevení Božího jména Pána ani nemůže být dostatečně zdůrazněno. Mojžíšovi přikázal Pán: „Mluv k Áronovi a synům jeho a rci: Takto budete požehnání dávati synům izraelským, mluvíce k nim: Požehnej tobě Pán (Jahve) a ostříhej tebe. Osvěť Pán (Jahve) tvář svou nad tebou, a buď milostiv tobě. Obrať Pán (Jahve) tvář svou k tobě, a dej tobě pokoj. I budou vzývati jméno mé nad syny izraelskými, a já jim žehnati budu." /podle něm. Mengeho překl. Bible: „…A jestli takto vloží jméno mé na syny izraelské, já jim žehnati budu." / (4.Moj.6:23-27)

Odjakživa nebyl Bůh oslovován tituly, ale Svým jménem. Jestliže lidé k Němu volali nebo s Ním jednali, vždy to bylo v Jeho jméně. To platí pro Starý a rovněž pro Nový zákon.

Boží „základní zákon" je, že Jej smíme hledat, nalézt a uctívat pouze na tom místě, kde On sám sebe a Své jméno zjevil. „Ale které místo by vyvolil Pán, Bůh váš ze všech pokolení vašich, aby položil jméno své tu, a bydlil na něm, hledati ho, a tam choditi budete." (5.Moj.12:5)

Při posvěcení chrámu vyjádřil Šalomoun ve své modlitbě toto: „…aby poznali všichni národové země jméno tvé , a báli se tebe jako lid tvůj izraelský, a aby věděli, že jméno tvé vzýváno jest nad domem tímto, který jsem vystavěl." (1.Král.8:43)

„Proto pozná lid můj jméno mé , proto pozná, pravím, v ten den, žejá tentýž, který mluvím, hle, přítomen budu." (Iz.52:6)

Tentýž, o kterém Mojžíš řekl: „JSEM poslal mne k vám." (2.Moj.3:14), se představuje stejnými slovy národu izraelskému na hoře Sinai: „I mluvil Bůh všecka slova tato, řka: Já jsem Pán (Jahve) Bůh (Elohim) tvůj, který jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby." (2.Moj.20:1-2) V proroku Izaiáši se toto označení zvlášť zdůrazňuje: „Já Pán (Jahve), první i poslední, já sám." (Iz.41:4) „Já jsem Pán (Jahve), to jest jméno mé, a slávy své jinému nedám, ani chvály své rytinám." (Iz.42:8) „Já, já jsem Pán (Jahve), a žádného není kromě mne spasitele… já Bůh silný jsem." (Iz.43:11-12) „Takto praví Pán, král Izraele avykupitel jeho, Pán zástupů: Já jsem první, a já poslední, akromě mne není žádného Boha." (Iz.44:6) „Já Pán činím všecko." (v.24) V kapitole 45 je řečeno: „Já jsem Pán, a není žádného více, kromě mne není žádného Boha… Já jsem Pán, a není žádného více." (v.5-6) „Já jsem tentýž, já první, já jsem i poslední. Má zajisté ruka založila zemi, a pravice má dlaní rozměřila nebesa…" (Iz.48:12-13)

Po celou dobu Starého zákona lidé znali jméno Páně a v tomto jménu Boha vzývali a slavili. Přechod do Nového zákona je také velmi zřetelně popsán: „…a nazveš jméno jeho Ježíš." (Mat.1:21) Narodil se jako Spasitel, který je Kristus, Mesiáš, Pán (Luk.2:11). Jméno ale obdržel, jak bylo zvykem, osmého dne při obřízce. (Luk.2:21)

I v Novém zákoně se nejedná pouze o způsob, jak se Bůh zjevuje, asice v nebi jako Otec, na Zemi v Synu a v církvi skrze Ducha svatého, jedná se o to jedno jméno , v Němž jedině spočívá záchrana a spasení, v tomto jediném jménu smíme Boha oslovit. Aby nás Bůh spasil, zjevil se na Zemi pouze na jednom jediném místě, a sice v Ježíši Kristu, našem Pánu. Kdo chce Boha nalézt, musí Jej hledat tam, kde se dá nalézt, a vidět Ho tam, kde je možné Jej vidět, a slyšet tam, kde je možné Jej slyšet, totiž tam, kam Svoje jméno vložil a kde Ho zjevil. Jediné osobní setkání Boha s lidstvem, a tudíž také lidstva s Bohem, je v Ježíši Kristu, našem Pánu.

Proč učenci udělali z Jahve Jehovu a podobné slovní pojmy, je mnohým těžko pochopitelné. Hebrejská písmena pro jméno Páně JHVH musí být stejná ve Starém i v Novém zákoně. Nedovolují žádnou svévolně vymyšlenou formulaci. Jah je základ z Jahve — Pán, jako je El základ z Elohim — Bůh. Slovo halelu- Jah znamená chvalte Jahve . Isa- Jah znamená Jahve je spasení. Ješua znamená Jahve -Zachránce atd. atd. Pán se zjevoval jako Bůh izraelský. El-Elohej-Jisra’el = =Všemohoucí Bůh Izraele (1.Moj.33:20). Slovo Izra- El znamená Boží vítěz; Isma- El znamená Bůh vyslyší; Immanu- El znamená Bůh snámi atd. Kde se Bůh Pán opravdu zjevuje, tam zvěstuje sám sebe aSvoje jméno. Pouze v tomto jméně Jej můžeme uctívat.

Toto označení „JSEM", které se ve Starém zákoně vztahovalo na Boha, zdůraznil náš Pán zvláštním způsobem v Novém zákoně. „JáJSEM ten chléb života." (Jan.6:48) „Já JSEM světlo světa." (Jan.8:12) Dva verše z kapitoly 8 mají největší význam. Tak praví náš Pán: „Proto jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já JSEM, zemřete v hříších svých." (8:24) „Tehdy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl? Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli Abraham byl, já JSEM." (8:57-58) „Já JSEM ten dobrý pastýř." (Jan.10:14) „Já JSEM vzkříšení i život…" (Jan.11:25) „Já JSEM ten vinný kmen pravý." (Jan.15:1) atd.

Náš Pán je všechno ve všem. Proto také mohl s tímto „JSEM"

v podstatě spojit všechno, čím On byl, je a bude. Porovnáme-li zvláště ta místa z proroka Izaiáše, ve kterých se jasně mluví o Pánu, o Jahve , který se představuje jako první a poslední, a přejdeme-li do Nového zákona, pak zde hovoří vzkříšený a navracející se Spasitel: „Neboj se. Já JSEM ten první i poslední." (Zj.1:17) „Já JSEM Alfa iOmega, totiž počátek i konec, praví Pán, který jest, a který byl, a který přijíti má, ten všemohoucí." (Zj.1:8) Před Ním žádný nebyl a po Něm žádný nebude. Existuje jenom jeden Všemohoucí.

Syn hovoří: „Já JSEM přišel ve jménu Otce svého…" (Jan.5:43) ONprosil: „Otče, oslav jméno své !" (Jan.12:28) V souvislosti s těmi Svými, řekl: „Oznámil jsem jméno tvé lidem, které jsi mi dal z světa." (Jan.17:6) Jak je to i v běžném pozemském životě, tak i Pán se představuje Svým jménem viditelně jenom těm, kteří se s Ním osobně setkali a měli s Ním tedy skutečné prožití. To je zřejmé obzvláště zudálosti obrácení Pavla, který řekl: „Kdo jsi Pane? A Pán řekl: Jájsem Ježíš, jemuž ty se protivíš." (Sk. 9:5-6)

Pán prosil: „Otče svatý, ostříhej jich ve jménu svém , které jsi mi dal." (Jan.17:11) Jméno Otce je také jméno Syna. Ještě jednou zdůrazňuje: „A známé jsem jim učinil jméno tvé , a známo učiním." (v.26) To činí až dodnes. ON zjevuje jméno Ježíš . Tam, kde není znám božský význam tohoto jména, nalézají se lidé v jakési pobožné, nebiblické tradici.

„A proto vy takto se modlete: Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé …" (Mat.6:9) Jak můžeme vidět, jméno Otce je i jméno Syna, „… jméno , které dědičně obdržel" (Žid.1:4).

Věčný život je pouze v Jeho jméně (Jan.20:31). I odpuštění hříchů je jen v Jeho jméně (Sk.10:43). Zásadně všechno, co Bůh daruje a činí, se děje ve jméně Ježíšově , ve kterém se On zjevuje. Zrovna tak ani žádný služebník Boží nepoužívá tituly nebo formulace, ale vždy jméno . Podle slova Písma to platí pro všechny věřící: „A všecko, cokoli činíte v slovu neb v skutku, všecko čiňte ve jménu Pána Ježíše , díky činíce Bohu a Otci skrze něho." (Kol.3:17)

Přijde den, kdy se ve jménu Ježíše — Ješua skloní každé koleno a každý jazyk vyzná, že On je Pán — Jahve (Filip.2:10-11). Ve Zjevení 21 je řečeno: „Hle, stánek Boží s lidmi, a bydliti bude s nimi, a oni budou lid jeho, a on Bůh s nimi bude, jsa Bůh jejich. A setře Bůh všelikou slzu s očí jejich, a smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, anibolesti nebude více; nebo první věci pominuly. I řekl ten, který seděl na trůnu: Hle, nové činím všecko. I řekl mi: Piš. Nebo jsou tato slova věrná a pravá. I dí mi: Stalo se. Já JSEM Alfa i Omega, počátek ikonec. Já dám žíznivému z studnice vody živé darmo. Kdo zvítězí, obdrží dědičně všecko, a budu jemu Bohem, a on mi bude synem." (Zj.21:3-7)

Résumé 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32