Mission Populaire Libre

Jésus-Christ est le même hier, aujourd'hui et éternellement" (Hèbreux 13:8)

Langue:




Protože byl člověk odsouzen, potřeboval ospravedlnění. Ospravedlnění není zproštění viny pro nedostatek důkazů, ospravedlnění znamená, že obžalovaný nebyl vůbec vinen a že žaloba proti němu byla podána neprávem. Obviněný se ve skutečnosti ničím neprovinil, proti němu pouze vystoupil žalobce, který ale nemohl ničeho dosáhnout, protože nebylo možné dokázat žádnou vinu. Žaloba byla zamítnuta, prokurátor ji musel stáhnout, neboť soudní řízení bylo zastaveno.

Na jedné straně se člověk proti Bohu provinil, a proto potřebuje odpuštění. Ospravedlnění v božském smyslu je druhá strana: Bůh vidí člověka, kterému odpustil hříchy, v Kristu tak, jako by nikdy nehřešil. Úsloví říká: „Odpuštěno, ale ne zapomenuto!" I když si navzájem ze srdce úplně odpouštíme, přesto si stále znovu připomínáme věci, které jednou byly. U Boha je to jiné: ON hříchy odpustil a již na ně nikdy nevzpomíná. Nikdo nemá právo prověřovat život člověka, kterého Bůh ospravedlnil. Kdo to činí, proviňuje se a zbavuje se božského odpuštění a ospravedlnění.

Protože se člověk do hříšného stavu narodil bez vlastního přičinění, vzal Bůh v Synu na Sebe odsouzení, které musel spravedlivě skrze Svůj zákon vynést, a způsobil tak Svým smířením úplné ospravedlnění člověka. „On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřen pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vložena, zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno." (Iz.53:5)

V listech adresovaných církvi v Římě učil Pavel obšírně o biblickém ospravedlnění a ukázal, jakým způsobem je možné ho obdržet a prožít. Odvolává se na evangelium Ježíše Krista a na učiněné ospravedlnění a píše: „Neboť se nestydím za evangelium Kristovo; moc zajisté Boží jest k spasení každému věřícímu, Židu předně, potom i Řeku. Nebo spravedlnost Boží zjevuje se skrze ně z víry u víru, jakož psáno jest: Spravedlivý pak z víry živ bude." (Řím.1:16-17)

Bůh nezachránil člověka jen před smrtí a zatracením, On ho úplně ospravedlnil a vrátil mu Boží spravedlnost. Vlastní ospravedlnění skrze skutky, které pochází ze sebeospravedlňujícího pudu, již není zapotřebí, protože nám byla dána spravedlnost Boží. Naše vlastní spravedlnost před Bohem nic neznamená a může být pro nás největší překážkou. Psáno jest: „Protož z skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před obličejem jeho." (Řím.3:20)

Člověk odsouzený k zahynutí byl suverénním jednáním Božím ztohoto stavu vyproštěn a navrácen do svého původního postavení před Bohem. To je jádro evangelia o Ježíši Kristu. Bůh nám nejenom odpustil, On nás ospravedlnil, dokonce nám daroval Svou vlastní spravedlnost Boží. „ Spravedlnost totiž Boží , skrze víru Ježíše Krista, ke všem a na všecky věřící… Všichni zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží. Spravedliví pak učiněni bývají darmo (zadarmo) , milostí jeho, skrze vykoupení, které se stalo v Kristu Ježíši." (Řím.3:22-24)

Zde není místa pro vlastní skutky, které vedou k sebeospravedlnění, zde musíme udělat místo Boží zvěsti, evangeliu Ježíše Krista. To je skutečně ta osvobozující a obšťastňující spasitelná zvěst, která musí být rozhlášena do celého světa. Lidstvo je smířeno s Bohem. „…k dokázání spravedlnosti své v nynějším času, k tomu, aby on spravedlivým byl, a ospravedlňujícím toho, kterýž jest z víry Ježíšovy." Božího ospravedlnění nedosáhneme vírou v nějakého zakladatele náboženství nebo v nějaké vyznání, nýbrž obdržíme ho skrze víru v Ježíše, ve kterém se Bůh setkal s lidstvem a navzájem se smířili. Pobožné skutky nemají žádnou cenu: „Proto za to máme, že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků zákona." (Řím.3:26+28)

Je zřejmé, že Pavel byl myšlenkou ospravedlnění tak dojat, že toto téma objasnil ze všech stran. V epištole Římanům, v kap. 3. až 8. nás obšírně uvádí do Božího spasitelného plánu. Každý může jen ve víře přijmout to, co Bůh daroval, a poděkovat Mu za to. Kdo se o to pokouší vlastními skutky, nikdy nebude moci poznat dokonané dílo Boží vjeho pravém a plném významu. Naše vlastní konání a snažení je nám překážkou v tom, abychom viděli to, co Bůh opravdu učinil. „Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, který spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost." (Řím.4:5)

Abrahamem je nám udělena životně důležitá lekce, totiž žeten, koho Bůh oslovil, a kdo obdržel Slovo zaslíbení, nehledí na sebe a na okolnosti, které jej obklopují, ale ze srdce věří tomu, co Bůh řekl. On už to vidí, i když to zde ještě není, přitom vzdává Bohu čest ažije v jistotě víry, v pevném přesvědčení, že Bůh uskuteční to, cozaslíbil.

V Řím. 5. kap. apoštol dále rozvádí: „Ospravedlněni tedy jsouce zvíry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista." (v.1) Ukazuje nám, že jenom víra nám otevřela cestu k našemu nynějšímu postavení milosti, že se můžeme radovat z naděje na slávu Boží, dokonce i v nouzi a zármutku. Pak se zase vrací k jádru ospravedlnění: „Čím tedy více nyní ospravedlněni jsouce krví jeho, spaseni budeme skrze něho od hněvu." (v.9) Stále je zdůrazňováno, o co jde: ne jen ovíru v ledaco, ale o víru v ukřižovaného Ježíše Krista a ve spasení, které bylo vykonáno skrze Jeho drahou a svatou krev.

Souhrnně apoštol píše: „A tak tedy, jak skrze pád jeden na všecky lidi přišla vina ku potupení, tak i skrze jediné ospravedlnění na všecky lidi přišla milost k ospravedlnění života . Nebo jako skrze neposlušnost jednoho člověka učiněno jest mnoho hříšných, tak i skrze poslušenství jednoho spravedliví učiněni budou mnozí." (Řím.5:18-19) Na jedné straně vidíme, že od dob Adama byli všichni lidé odsouzeni ksmrti, na druhé straně smíme věřit, že tento rozsudek byl zrušen, žejsme Bohem omilostněni a úplně ospravedlněni .

V 6. kapitole je nám ukázáno, že jsme s Kristem sjednoceni, protože máme účast na Jeho smrti, a proto jsme s Ním ukřižováni, pohřbeni a s Ním jsme vstali z mrtvých k novému, božskému životu.

Řím. 7. kap. ukazuje člověka v jeho úplné bezmocnosti. Apoštol Pavel vidí, že byl hříchem podveden, a cítí tvrdost božského zákona. Jenom tam, kde je zákon, může nastat přestupek. Bez ustanovení zákona se všemi příkazy a zákazy na hoře Sinaj by lidstvo nevědělo, coje správné. Zákon byl dán k tomu, aby si člověk uvědomil svá přestoupení. Spravedlivý soudce odsoudil podle Svého zákona, ale jako Spasitel udělil milost a milosrdenství. „…ale chlubí se milosrdenství proti odsudku." (Jak.2:13)

Člověk si uvědomí vlastní nevolnictví a to, že je zotročen zvyklostmi, vášněmi atd. až tehdy, kdy dojde k výkřiku duše: „Nebo toho, cočiním, neoblibuji; nebo ne, co chci, to činím, ale, co v nenávisti mám, to činím… nepřebývá ve mně (to jest v těle mém) dobré . Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, toho nenalézám… Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?" (Řím.7:15-24) Každý člověk, jestliže se obrátí k Pánu, musí prodělat tento vnitřní proces, protože bez něho není obrácení možné.

Teprve potom následuje to, co je popsáno v 8. kapitole, jako prožitá božská skutečnost. Člověk, který je skrze víru v Krista a Jeho dokonané dílo spasení ospravedlněný , smí zvolat: „A proto už není žádného potupení těm, kteří jsou v Kristu Ježíši," (v.1) neboť nalezli pokoj sBohem a vešli do Jeho odpočinutí.

Satan, žalobník bratří (Zj.12:10), a ti, kteří mu jsou k dispozici, stále znovu žalují na ty, kteří uvěřili a kteří jsou ospravedlněni. Pavel si všímá i této skutečnosti: „Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, který ospravedlňuje ." (v.33)

Skutečné ospravedlnění není vyčerpáno jenom poučením a projednáváním, ono se musí stát prožitou zkušeností. Ospravedlnění je druhou částí odpuštění. Bůh musel člověka odsoudit, protože se provinil. Mocí spasení skrze krev Beránka byl však dluh vyrovnán. Další žaloby už nejsou možné, i když se satan o to stále pokouší. Tak to činil isMartinem Lutherem, který ale nabyl jistotu víry, načež zvolal: „Spravedlivý bude žít skrze víru!" Božské ospravedlnění přichází pouze skrze víru v dokonané spasení skrze Ježíše Krista.

Jakmile člověk při svém obrácení přichází k Bohu, prožívá konec vlastního života a skrze znovuzrození prožije začátek nového, božského života; tak je to i s odpuštěním, které je spojeno s utrpením a umíráním Krista, a s ospravedlněním, které je spojeno se vzkříšením asživotem Božím. „Který vydán jest pro hříchy naše, a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše." (Řím.4:25) Jak jisté je, že Ježíš zemřel, rovněž tak jistě jsou hříchy odpuštěny. Jako je jisté, že vstal z mrtvých, tak také zcela jistě jsme jednou provždy ospravedlněni.

Apoštol Jakub nám ukazuje, jak víra člověka, kterého Bůh ospravedlnil, v to, co Bůh řekl, skrze poslušnost Slova nabude dokonalosti ve skutcích: „Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho, a z skutků víra dokonalá byla? A tak naplněno jest písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest." (Jak.2:22-23)

Ne skutky ospravedlňují člověka. Ony jsou pouze součástí vírou ospravedlněného člověka. Kdo věří Bohu, jedná podle toho, co On přikázal. Abraham věřil, že Bůh jeho syna Izáka vzkřísí z mrtvých, a byl odhodlán jej obětovat, jak mu bylo přikázáno. Z tohoto hlediska víry mu nebylo zatěžko uposlechnout. Jakub se neodvolává na skutky, které činí lidé svévolně v domnění, že tím u Boha něčeho dosáhnou, ale na takové, které jsou vykonávány podle příkazu a Slova Božího. Kdo opravdu věří, ten činí to, co Bůh řekl. „Vy přátelé moji jste, učiníte-li to, co já přikazuji vám." (Jan.15:14) Tak víra „dýchá" a žije.

Člověk ospravedlněný skrze víru v Ježíše Krista stojí před Bohem tak, jakoby nikdy nehřešil. Byl navrácen do původního stavu, určen kvěčnému životu a čeká pouze na proměnu svého těla a na dokonání. Kdo opravdu věří, ten to také s poslušností radostně dokazuje svým životem a svými skutky tak, jak to činil Abraham. V epištole Židům 12. kap. jsou nám spasení ukázáni jako dokonalí spravedliví: „Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů, k veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteří zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, akduchům spravedlivých dokonalých ." (v.22-23)

Résumé 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32