Mission Populaire Libre

Jésus-Christ est le même hier, aujourd'hui et éternellement" (Hèbreux 13:8)

Langue:




V Písmu svatém jsou mnohdy události popsány v obrazech a podobenstvích, aniž by sama podstata byla zviditelněna. Bůh to tak udělal, aby hlubší tajemství Jeho Slova a Jeho spasitelného rozhodnutí byla zjevena a přivedena na světlo pouze skrze Ducha. Teprve když porozumíme, v čem spočíval prvotní hřích, objasní se nám smysl a význam osvobození z tohoto pádu skrze dokonané spasení. Už pojem „pád do hříchu" dává tušit, co se stalo.

Člověk byl Bohem určen k tomu, aby vládl nad celou Zemí. Pádem do hříchu tuto vysokou pozici ztratil. Pouze to, že první lidé upadli do hříchu a dostali se tak pod moc satana, vysvětluje, proč kníže tohoto světa od onoho okamžiku může ovládat lidi i celou Zemi. Prostřednictvím hada vstoupil odpůrce do lidstva. Nikdo nemůže říci, jak dlouho Adam a Eva žili v nezkaleném, šťastném společenství sBohem. Neznali žádnou bolest, žádné utrpení, žádné slzy; neexistovala žádná nemoc, žádná smrt. Těšili se v bezpečí ráje a žili s Bohem Pánem v blažené harmonii. Ve večerním chládku je Bůh navštěvoval; bylo to nebe na Zemi. Tak tomu zase jednou bude, až všechno skončí: „Hle, stánek Boží s lidmi, a bydliti bude s nimi, a oni budou lid jeho, aon Bůh s nimi bude, jsa Bůh jejich." (Zj.21:3b)

Kníže andělů — Lucifer, který se v nebi povyšoval a pak byl svržen, pokračoval na Zemi ve svém díle zkázy jako vyslovený odpůrce Boží. Jeho cílem bylo, aby vyrval také Bohem stvořené lidi ze společenství sPánem a uvrhl je do záhuby a smrti. Podle Ez.28:12-17 byl v zahradě Eden již před pádem. Ve zmíněném textu oslovil Bůh skrze proroka přímo satana v králi tyrském. V Písmu svatém je nám dosvědčeno, žese satan může zmocnit jak lidí, tak i zvířat. Z mnohých lidí posedlých démony vymítil Pán zlé duchy (Mat.4:24). V Mar.5:9 je řečeno, žeten zlý z těchto posedlých osobně hovořil: „I otázal se ho: Jak ti říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, nebo je nás mnoho." Tento člověk nebyl ovládán pouze satanem, ale mnohými zlými duchy.

V zahradě Eden bylo mnoho stromů, také strom života a strom vědění , poznání , ale přesto při prvotním hříchu šlo skutečně o více než o jedení přírodního ovoce. Mimochodem o jedení jablka není v1.Moj.3.kap. řečeno vůbec nic, pouze o požití plodu ze stromu poznání. V 1.Moj.3:7 čteme: „Tedy otevřeny jsou oči obou dvou, a poznali, žejsou nazí; i navázali listí fíkového a nadělali sobě věníků." Stalo se něco strašného, po čem přikryli hanbu své nahoty. Nezavázali si oči anezakryli si ústa, oni si zakryli spodní část těla zástěrami, které si sami vyrobili.

Ve zprávě o události v zahradě Eden je řeč o „žádosti očí" a o „svedení". Každý muž a každá žena ví, v čem spočívá pokušení skrze smyslnou žádost očí a tělesnou žádost. Povšimněme si i výrazu „had mě svedl". Manželka Putifara, dvořenína faraonova, viděla, že byl Josef krásné postavy a tváře, „i stalo se potom, že vzhlédala žena pána jeho očima svýma na Josefa, a řekla: Spi se mnou" - (dle něm. Mengeho překl. Bible: „…na Josefa a chtěla jej svésti"). Později řekla, aby jej pomluvila: „Nebo přišel ke mně, aby ležel se mnou." (1.Moj.39:7+14) Jestliže děvče nebo chlapec byli svedeni, pak se určitě nejednalo o „jedení zmrzliny" nebo „pití mléčného koktejlu".

Ve 2.Moj.22:15 je nám výraz „svedl" blíže vysvětlen. „Jestliže by kdo svedl pannu, kteráž není zasnoubena, a spal by s ní…" Pavel věděl, cose v zahradě Eden stalo, jinak by býval nepsal z důvodu obav o církev: „Ale bojím se, aby snad, jak onen had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše od sprostnosti, která jest v Kristu." (2.Kor.11:3) V souvislosti s prvotním hříchem píše apoštol: „A Adam nebyl sveden, ale žena svedena jsouc, příčinou přestoupení byla." (1.Tim.2:14)

Po prvním pádu — pádu do hříchu — ihned po vykonaném činu řekl Bůh Pán Evě: „Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti…" (1.Moj.3:16) To zcela vyjadřuje, co se skutečně stalo. Eva neměla s bolestmi jíst, což by bylo logické, kdyby se byla prohřešila ústy. Dodnes se ještě žádné ženě nenarodilo dítě tím způsobem, že by jedla plody. Bůh Pán věděl přesně, co se stalo a jak musel trestat. Proto všechny ženy na celém světě rodí děti za normálních okolností s bolestmi na upomínku prvotního hříchu, jak to Pán řekl.

Kdo se pozastavuje nad slovy „had mne podvedl, i jedla jsem" (1.Moj.3:13), nechť si přečte Př. 30:20: „Taková jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a řekne: Nepáchala jsem nepravost."

Pán odsoudil hada a řekl: „Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého." (1.Moj.3:14) Aždo tohoto okamžiku chodil vzpřímeně, jinak by rozsudek „…po břiše svém plaziti se budeš…" neměl smysl. Velmi důležitý je další verš: „Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu." Podle svědectví Boha Pána je zde řeč o dvou semenech: jednou o semeni hada a po druhé o semeni ženy. Pojem „semeno" v celém Písmu svatém znamená potomstvo.

Ďábel sám není schopen ani stvořit, ani zplodit, on je bezpohlavní, padlou duchovní bytostí. Proto k tomu použil zvíře, které bylo lidem nejbližší a umělo také mluvit. Jak můžeme v 1.Moj.3.kap. číst, vedl had s Evou skutečný rozhovor. Obojí, otázka i odpověď, celá argumentace je tam popsána. Teprve až po zlořečení se z hada stal plaz a ztratil svou původní podobu.

Rozhovor v zahradě Eden začal známou otázkou: „Zdali Bůh opravdu řekl?" Ještě dnes používá ďábel tentýž způsob: rozsévá pochybnosti o Slově Božím do myšlenek lidí. Potom Evu zapletl do argumentů oSlově Božím a mistrně je převrátil. Nakonec následovala veliká lež: „Nikoli, nezemřete smrtí! Ale… otevrou se oči vaše; a budete jako bohové." To se dobře poslouchalo a Eva mu sedla na lep. Co jim pak bylo platné „otevření očí" a „poznání, co je dobré a co je zlé", když byli od Boha odloučeni a vydáni napospas smrti? Od té doby může každý člověk sám posoudit své činy a ví, co je dobré a co je zlé, co je lež a co je pravda atd. Proto jsou také lidé odpovědni sami za sebe a u posledního soudu budou souzeni podle svých činů.

V řeckém překladu Bible v 1.Moj.3:1 je o hadu napsáno: „…ho Ofis", což znamená „ten had". V anglickém překladu je řečeno: „…and he said unto the woman," ve francouzštině zrovna tak: „il did á la femme," arovněž i v ruštině: „i skazal zmjej ženě," to znamená: „a řekl on ženě." I v ostatních jazycích je popisován had v mužském rodě (v němčině je však had ženského rodu — die Schlange). Pečliví překladatelé vyjádřili správně mužský rod. Podle starohebrejské tradice se pojmem »prvotní hřích« rozuměl vždy jenom pohlavní styk. Jeden komentátor k tomu píše: „…anděl, hadí jezdec, vešel k Evě, i ona počala a porodila Kaina." (F.Braun: Blicke ins Wort/Pohledy do Slova/, str. 67)

Lidská povaha, charakter i lidské zvláštnosti jsou, jak známo, dědičné vlastnosti, které spočívají v chromozómech. Proces dědičnosti probíhá při oplození, při spojení obou buněk. Tak pronikla ta hříšná, Bohu odporující povaha hada, tedy satana, do lidstva. Satan sám, který uvrhl lidstvo skrze neposlušnost a přestoupení do smrti, měl moc nad smrtí, proto musel Spasitel přijít v těle, „…aby skrze smrt zahladil toho, který má vladařství smrti, to jest ďábla, a vysvobodil ty, kteří bázní smrti po všechen čas života podrobeni byli v službu" (Žid.2:14b-15) .Přemožením smrti získal vítězně zmrtvýchvstalý Pán obojí: klíče smrti i pekla (Zj.1:18).

Přikázání Boží bylo: „Ploďte se a rozmnožujte se!" (1.Moj.1:28) ONustanovil manželství a sloučil první pár. Tragédie spočívala vporušení prvního manželství, v tom smrtelně katastrofálním smíšení. Všechno se mělo sdružovat a pářit a rozmnožovat podle svého vlastního druhu . Zde však vznikla bytost, kříženec, za kterého nebyl zodpovědný Bůh, ale satan prostřednictvím hada; nebylo to tedy původní stvoření. On omámil a svedl Evu, a ta se pak poddala Adamovi. Bůh to tak nemohl nechat být, neboť to neodpovídalo Jeho původní vůli. Co nevznikne z Jeho vůle, to se také nemůže s Jeho vůlí ztotožnit a jí se podřídit.

Adam byl náhle postaven před skutečnost, že jeho milovaná, z něj vyňatá a jemu svěřená Eva už nebyla pannou. Poddala se hadu a pak měla první styk s Adamem. Tak se odehrával první pád. Z obou spojení, která se uskutečnila krátce po sobě, vzešlo vždy po jednom dítěti: Kain a Abel.

Dodnes se rodí „dvojčata", která pocházejí od dvou různých otců. Dva nejznámější případy se staly ve Švédsku a Francii. Ve Stockholmu porodila paní Bjoerlen ve stejném dni jednoho černouška a jedno světlovlasé, modrooké nemluvně. Její manžel se zdráhal platit výživné za dítě, které zjevně nebylo jeho. Při soudním jednání přiznala paní Bjoerlen poměr s mužem tmavé pleti.Ve stejný den měla pohlavní styk jak se svým manželem, tak i se svým milencem. V Marseille porodila paní Duvalle také jedno bílé a jedno černé dítě.

Kdo čte 1.Moj.3:15 pozorně, zjistí, že Bůh Pán ihned po pádu hovořil o semenu, tedy o potomstvu hada, a semenu ženy. Už od počátku byly nejenom dvě přirozené, ale i dvě duchovní linie.

Co se týče Kaina, není v rodokmenech Starého ani Nového zákona uveden jako Adamův syn. Zrovna tak ani Adam není nikdy označován jako Kainův otec. To je také důvod pro to, že sice Eva je nazvána „mátí" (1.Moj.3:20), ale nikoli Adam otcem „všech živých". Kdyby byl Kain Adamův prvorozený, byla by mu věnována zvláštní pozornost.

Jestliže v 1.Moj.4:1 je psáno, že Eva po porodu řekla: „Syna jsem přivedla do života s pomocí Pána," pak si musí každý představit, žetenkrát ještě neexistovaly porodní asistentky a lékaři. Bolesti byly silné; Adam nevěděl, jak by pomohl. Tedy volala ve svých porodních bolestech k Pánu. Hned v druhém verši pak čteme: „A opět porodila bratra jeho Abele."

Apoštolu Janovi bylo zřejmě známo, co se stalo v zahradě Eden, neboť píše: „Kain, kterýž z toho zlostníka byl…" (1.Jan.3:12) Je nemožné, aby tímto „zlostníkem", jehož dítětem podle tohoto výroku byl Kain, byl míněn Adam. Jan píše věřícím: „…že jste zvítězili nad tím zlostníkem." (1.Jan.2:13b+14b) Tím je zase míněn satan, který je ve Zj.20:2 označen jako drak, starý had a ďábel. V Písmu svatém se můžeme dočíst, kdo ten zlostník je, totiž úplný opak Boha, který jediný je „dobrý". V modlitbě „Otče náš" je řečeno: „I neuvoď nás v pokušení, alezbav nás od zlého." (Mat.6:13) Satan, protivník Boží, je ten zlý, původce všech věcí zaměřených proti Bohu.

Kain byl plný závisti a žárlivosti; byl prvním vrahem. Satan je vrahem od samého počátku (Jan.8:44). On ale nevraždil v nebi, nýbrž na Zemi. Je vyloučeno, aby Kain pocházel z Adama, který byl stvořen kobrazu svatého Boha. Z Boha nemůže pocházet nic zlého. Protože satan přišel prostřednictvím hada přímo do lidského rodu a strhl jej do záhuby a smrti, proto bylo nutné, aby Bůh přišel v těle a zbavil nás moci satana. Až spasení lidé převezmou své dědictví, budou, jak to měl Bůh původně v úmyslu, vlastnit Zemi a budou navráceni do svého původního postavení.

Enoch byl sedmý potomek po Adamovi (Juda,v.14). Kain se nepočítá; Abel byl usmrcen, neměl tedy žádné potomky. Proto rodokmen pokračuje přes Seta, a tak je Slovo i v tomto bodě dokonalé: Adam, Set, Enos, Kainan, Mahalaleel, Járed, Enoch (1.Moj.5:5-18; Luk.3:37).

Jako mají porodní bolesti ženě, tak zase měla obřízka muži, připomínat původní, počáteční zlom a pád do hříchu. Když uzavřel Bůh sAbrahamem a jeho potomky smlouvu, vyžadoval obřízku a řekl: „Tato jest smlouva má mezi mnou a mezi vámi, i mezi semenem tvým po tobě, které ostříhati budete: Aby obřezán byl mezi vámi každý pohlaví mužského." (1.Moj.17:10) Obřízka byla prohlášena za věčné znamení smlouvy. Kdo se nenechal obřezat, měl být vyhlazen, protože ze své strany porušil smlouvu (v.13-14). Když Mojžíš zameškal nechat obřezat svého syna, chtěl jej Pán usmrtit: „Tedy vzala Zefora nůž ostrý, aobřezala předkožku syna svého, kteroužto vrhla k nohám jeho, řkouc: Zajisté ženich krví jsi mi." (2.Moj.4:25)

V Mat. 13. kap. hovořil Pán jasně a naprosto srozumitelně o dvou duchovních semenech. „Rozsévač dobrého semene jest Syn člověka. Apole jest tento svět, dobré pak símě jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka." (Mat.13:37-38) Zatvrzelým a satanem ovládaným lidem řekl Ježíš: „Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce svého chcete činiti. On byl vražedlník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži." (Jan.8:44)

Semeno hada bylo zrovna tak skutečností jako semeno ženy. Semeno hada byl Kain, semeno ženy byl Kristus. Pavel se chopil této myšlenky a píše v Gal.3. kap. o zaslíbeném semeni: „A semenu tvému, jenž jest Kristus." (v.16) ON je to semeno, kterému platí zaslíbení (v.19). Ve Starém zákoně čteme: „…aby položíc duši svou v oběť za hřích, viděl símě…" (Iz.53:10) Každé semeno plodí podle svého druhu, to je zákon Boží. Zde se také vysvětluje slovo nepřátelství: „…nepřátelství položím mezi… semenem tvým a semenem jejím…" (1.Moj.3:15) Satan přišel skrze hada do lidstva, aby porušil božský pořádek. Proto musel Bůh přijít do lidstva skrze zplození, aby toto nepřátelství zničil a zrušil (Ef.2:13-16). Ve Svém lidském těle přinesl Pán spasení, abymohl znovu přebývat v těch spasených. ON je vytrhl z moci satana a přesadil je do království Božího. Bůh porazil veškerou moc protivníka a zvítězil nad ním v Kristu (Kol.2:15).

Protože satan pronikl do lidského těla a krve, musel Bůh v lidské postavě — v Synu přijmout tělo a krev. Šlo o náš život, o záchranu naší duše, proto je také smíření a spasení možné pouze skrze krev Beránka Božího. V našem Spasiteli neproudila židovská, ale božská, čistá a svatá krev, ve které byl božský život.

Neexistovala evoluce, jak to chce věda dokazovat na základě různých tvarů koster a lebek, ale existovaly různé čeledi — druhy, které se i zevnějškem silně odlišovaly. Dokonce i tělo bylo „tělo cizí" (Juda,7). V 1.Kor.15:39 píše Pavel: „Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné pak tělo hovadí…"

Zde je ten chybějící článek v lidských dějinách známý pod pojmem „the missing link" (mezičlánek), který věda ještě dnes hledá. Na základě různých tvarů koster a lebek víme, že existoval zvláštní druh. Aleučenci na to nemají žádnou odpověď a pořád ještě bádají. Taková tajemství skutečně nalezneme pouze v tajuplné knize — v Bibli.

Jeden rod pocházel ze spojení hada a Evy: to byla Kainova linie, který si vzal Adamovu dceru. Druzí byli potomky Adama a Evy — od Seta, který si vzal vlastní sestru, neboť Adam a Eva měli mnoho synů a dcer: „Po narození Seta žil Adam ještě 800 let a měl syny a dcery." (1.Moj.5:4-5) Později vznikl ještě další rod, a sice když se tyto dvě linie smísily. Kainovi potomci — v Bibli nazvaní „děti lidské" — měli ještě trochu krásy z Lucifera. Když pak muži z linie Seta — „synové Boží" — „viděli krásu dcer lidských, brali sobě za ženy ty, které se jim obzvlášť líbily" (1.Moj.6:2). Kvůli tomuto zkřížení se Bůh rozhodl ukončit lidské pokolení, neboť Mesiáš měl podle těla přijít z čisté linie. Od doby potopy proto existovala už pouze jedna linie, která pochází z Adama. Nynější lidské pokolení na Zemi pochází ze tří synů Noeho — Sema, Chama aJáfeta (1.Moj.9:18-19; Sk.17:26).

Obě duchovní linie však budou existovat ve všech národech až do konce. Posouzení o tom je však pouze na Bohu Pánu, neboť pouze On sám ví, kdo jakým je a čím každý je. Jedno se ale může každému jednotlivci k sebereflexi (sebezkoumání) doporučit: Kdo slyšel Slovo Boží z úst Páně, věří mu a podle něho činí, měl by být zplozen ze semene Slova a Ducha Božího. Kdo má ve svém nitru odmítavý postoj a vyslovuje se proti, zřejmě nemá s Pánem vůbec nic společného. V tom případě to pak vyplývá z jeho vlastního chování. Ještě je čas milosti a kdo by chtěl, může se k Pánu obrátit, Jemu věřit a Jeho následovat.

Satan ukázal našemu Pánu z velmi vysoké hory všechna království světa, včetně jejich slávy, a řekl mu: „Toto všecko tobě dám, jestliže padneš a budeš se mi klaněti." (Mat.4:8-9) Náš Spasitel věděl, že zde na Zemi prolije Svou krev ke spasení a že vykoupí ty, kteří jsou určeni kvěčnému životu. ON, jako původní majitel všeho, satana odmítl. Již žalmista přece řekl: „Povstaň, ó Bože, suď zemi; nebo ty dědičně vládneš všemi národy." (Ž.82:8) Apoštol Pavel to vyjadřuje takto: „A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však jestli spolu trpíme, abychom spolu i oslaveni byli." (Řím.8:17) Toto se naplní na konci tohoto časového období. Máme tu přednost, že smíme žít v době, kdy se odhalují všechna tajemství Písma. K tomu patří i to, co se stalo v zahradě Eden.

Résumé 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32