Свободная народная Миссия

• Audio Проповеди
• Video Проповеди
• Литература
• Собрания
• LIVE
• Ewald Frank
• William Branham
• Линки
• Библия
• Podcasts
• Авторизоваться

Язык:

Tradiční křesťanství / Ewald Frank

Скачать PDF

19. Člověk Ježíš Kristus

„Hleďte, jaký člověk!" řekl Pilát (Jan.19:5). V Písmu svatém je Pán od Svého narození až do Své smrti popsán tak zřetelně jako člověk, že se s tím mnozí nemohou vyrovnat. ON se na tento svět narodil jako každý jiný člověk, byl zavinut do plenek a položen do jesliček (Luk.2:7). ON jedl a pil, unavil se a spal, plakal a modlil se. Když umíral, zvolal hlasitě tato slova: „Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel." (Luk.23:46) Protože musel zaujmout naše místo, a z toho důvodu zcela skutečně prožít naše odloučení od Boha, zvolal v zastoupení nás všech: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?" (Mat.27:46) My jsme byli těmi, které Bůh opustil. ON zaujal naše místo, naše vina anáš hřích byly naloženy na Něj. V tomto okamžiku od Něho Bůh, ten Duch, ustoupil.

Ovšem v dalším okamžiku, když kopí proniklo do jeho boku a tekla krev pro naše smíření, naplnilo se slovo: „Bůh byl v Kristu a smířil svět sám se sebou." (2.Kor.5:19) Obojí souhlasí: nejprve odloučenost, potom smíření.

To vše bylo zapotřebí kvůli hříšnému člověku: „Bůh odsoudil hřích v těle tím, že poslal svého Syna v podobenství hříšného těla a příčinou hříchu." (Řím.8:3) Jak toto poslání nastalo, je rovněž popsáno: „Alekdyž přišla plnost časů, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod zákonem, aby ty, kteříž pod zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali." (Gal.4:4-5)

Pán se stal služebníkem, „samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn. A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kříže" (Gal.2:7-8). Jako služebník je popsán v souvislosti s vykonáváním vůle Páně. U proroka Izaiáše je plán spasení velmi zřetelně ukázán v podrobnostech. Tam nalezneme také pojem „služebník": „Hle, služebník můj, kterého se podržím, vyvolený můj, v kterém srdce mé má zalíbení : Ducha svého jsem na něj vložil, ať právo k národům vynáší." (Iz.42:1) V Novém zákoně se toto místo opakuje v Mat.12:17-21. Tam je psáno: „Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka." A naplnilo se.

V Mat.3.kap. je popsáno, jak přišlo Boží zalíbení na člověka Ježíše Krista: „A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil ihned z vody; a hle, otevřena jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sestupujícího jako holubici, a přicházejícího na něj. A hle, hlas s nebe řkoucí: Tento jest ten můj milý Syn, v němž se mi dobře zalíbilo ." (v.16-17) Jeho tělo bylo smrtelné, proto na Něj musel sestoupit Duch, aby uplatnil právo proměny tohoto těla v nesmrtelnost. Současně se tak uskutečnilo dosazení do služby. Tak o tom svědčí Petr ve Sk.10:38.

V Mat.17:2-5 je nám ukázána proměna z lidství do božství a k tomu slovu „zalíbení" , které bylo vysloveno v kap.3:17, bylo přidáno „Jeho poslouchejte." Praví synové a dcery Boží Jej poslouchají, věří evangeliu Ježíše Krista, nechají se biblicky pokřtít a stejným způsobem jako ten Prvorozený obdrží Ducha svatého. Tím Bůh sám dosvědčuje, že také v nich má zalíbení.

Člověk stvořený k obrazu Božímu byl obdařen svobodnou vůlí, kterou však použil k špatnému rozhodnutí, a tak se dostal do zahynutí. Protože Bůh stvořil člověka takového, že mohl padnout — zhřešit, musel On sám převzít zodpovědnost za jeho záchranu. V novém stvoření, které povstalo skrze Krista, spočívá na všech synech a dcerách Božích Boží zalíbení stejným způsobem, jako to bylo u toho Prvorozeného. Oni byli z hříšného pádu vyzdviženi a přeneseni do božského stavu. Až bude dosaženo dokonalosti všech synů a dcer Božích, bude zjevné, že i oni měli svobodnou vůli ke svému rozhodnutí, aležese dobrovolně rozhodli pro vůli Boží podle příkladu toho Prvorozeného: „ne má vůle, ale tvá staň se." (Luk.22:42) a „Abych činil vůli tvou, Bože můj, libost mám." (Ž.40:9)

„Ano i vás, někdy odcizené a nepřátele v mysli, skrze skutky zlé, nyní již smířil, tělem svým skrze smrt, aby vás postavil svaté, a neposkvrněné, a bez úhony před obličejem svým." (Kol.1:21-22)

„Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, který má vladařství smrti, to jest ďábla, a vysvobodil ty, kteří bázní smrti po všechen čas života podrobeni byli v službu." (Žid.2:14-15) To je nádherná zvěst evangelia Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele.

Ve Starém zákoně je plán spasení nastíněn v různých obětech, vbohoslužbě a v symbolických vyobrazeních. Člověk odloučený od Boha nemohl vstoupit do Jeho přítomnosti. Potřeboval smírčí oběť, prostředníka, přímluvčího nebo velekněze. Nejprve to byli jednotlivci, jako například Abraham, který obětováním svého syna Izáka (1.Moj.22) poukázal na Mesiáše, který měl jako Syn Boží za nás zemřít. Izák nesl dřevo, na které byl později položen jako oběť. Kristus nesl Svůj kříž, na nějž byl pak přibit. Až do vyvedení z Egypta oslovoval Bůh Pán potomky Abrahamovy jako národ izraelský. Od okamžiku spasení a vysvobození (2.Moj.12:3) je Izrael označován jako církev. Mojžíš vystupoval vrůzných situacích jako prostředník a přímluvce. On to byl, který předával slova Boží přímo národu Božímu. „…toho Bůh kníže a vysvoboditele poslal, skrze ruku anděla, který se jemu ukázal v keři!" (Sk.7:35-38)

Mesiáš musel být prorokem, prostředníkem, přímluvcem, veleknězem atd. Mojžíš už jednal v Duchu Krista, když se modlil: „Nyní pak neb odpusť hřích jejich, a pakli nic, vymaž mne, prosím, z knihy své, kterou jsi psal" (2.Moj.32:32). Národ Boží mu ležel na srdci, proto se za něj přimlouval.

Jednou za rok vstupoval velekněz do svatyně svatých, aby vykonal pro sebe a pro národ smírčí jednání před tváří Boží. O Kristu je řečeno: „Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz budoucího dobrého, skrze větší adokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení …aleskrze svou vlastní krev, vešed jednou do (nebeské) svatyně, věčné vykoupení nalezl." Toto na věky platné vykoupení se stalo možným, protože Kristus „…skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému" (Žid.9:11-14).

Co se týče přímluvce, pak jej zřejmě Job popsal nejpřesněji. Přestože už předtím zvolal: „Vím, že vykupitel můj živ jest!" a byl přesvědčen o tom, že Boha uzří (Job19:23-27), zdůrazňuje nutnost přímluvce, případně prostředníka: „Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, který by za člověka oznámil pokání jeho: tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesestoupí do porušení, oblíbil jsem mzdu vyplacení. I omládne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své." (dle něm. Mengeho překl. Bible: „Jestliže pak je zde pro něj anděl, prostředník, jediný z tisíců, aby složil za člověka svědectví ojeho spravedlnosti, a onen se nad ním slituje a hovoří k Bohu: Propusť jej, ať nesestoupí do jámy! Nalezl jsem smíření (výkupné), ioplývá tělo jeho zase mládím, že navrátí se zpět ke dnům mladosti své.") (Job33:23-25) Zde není pouze řeč o prostředníkovi a o smíření, ale i o vykoupení — spasení celého člověka, k němuž patří duše, duch i tělo. Při prvním vzkříšení budou ti spasení skutečně navráceni do květu svého mládí. Budou v absolutně dokonalém stavu. Nic nedokonalého už nebude existovat, ani nemluvňata, ani starci, ale všichni budou navždy bez jakékoliv stopy hříchu, nemoci nebo stárnutí.

O člověku, který si je vědom toho, že se může na Boha obrátit, píše Job dále: „Kořiti se bude Bohu, a zamiluje si jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho." (podle něm. Mengeho překl. Bible: „Modlí se k Bohu, a ten jej milostivě přijme, že s jásotem smí Jeho tvář zřít, i vrátí člověku jeho spravedlnost.") To je ta dokonalá spravedlnost, kterou nám Bůh daroval v Kristu. O takovém člověku pak platí: „Který hledě na lidi, řekne: Zhřešil jsem byl, ato, co pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné. Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval." (podle něm. Mengeho překl. Bible: „Pěje před lidem a přiznává: Zhřešil jsem a to, co pravé bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to odplaceno. Bůh vykoupil mou duši, aby nešla do jámy, a život můj, aby se radoval při spatřování světla.") (Job33:26-28)

Jako věřící Nového zákona jsme i my potřebovali velekněze: „Nebo nemáme nejvyššího kněze , který by nemohl účasten býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu." (Žid.4:15)

Potřebovali jsme také prostředníka: „Jeden jest zajisté Bůh, jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk Kristus Ježíš , který dal sebe samého mzdu na vykoupení za všecky." (1.Tim.2:5-6)

„Nebo jako v Adamovi všichni umírají, tak i skrze Krista všichni obživeni budou." (1.Kor.15:22) „První člověk z země zemský, druhý člověk sám Pán s nebe . Jaký jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jaký ten nebeský, takoví budou i nebeští. A jako jsme nesli obraz zemského, tak poneseme obraz nebeského." (1.Kor.15:47-49). Zde je nám představen Kristus jako nebeský člověk, jako druhý Adam, do jehož obrazu budeme proměněni.

Pokaždé, když vidíme Ježíše Krista vedle Boha, je nám ukázán jako člověk plnící úlohu, která byla nutná k uskutečnění spasení lidstva. Vidíme Jej jako Syna Božího, jako Syna člověka, jako Syna Davidova, jako krále a proroka, jako velekněze, jako prostředníka, jako přímluvce, jako Beránka Božího, jako Slovo Boží, jako cestu Boží, jako chléb Boží atd. Tzv. učení „Jesus-Only" (Pouze Ježíš) není proroky a apoštoly potvrzeno, zrovna tak jako učení o trojici. Jde prostě o to, že Bůh chtěl uvést lidi do stavu Božích dětí, chtěl z nich totiž učinit syny a dcery Boží. Proto se stal Ježíš prvorozeným mezi mnohými bratry (Řím.8:29). Po Svém vzkříšení řekl Ježíš Marii Magdaléně: „Nedotýkej se mne; nebo jsem ještě nevstoupil k Otci svému. Ale jdi k bratřím mým , a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu." (Jan.20:17)

Tak, jako byl Syn Boží zplozen Bohem skrze Ducha, musíme i my zažít skrze duchovní zplození znovuzrození, které Pán Ježíš vyžadoval jako nezbytnost pro vstup do království Božího: „Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže viděti království Božího… Co se narodilo z těla, tělo jest, a co se narodilo z Ducha, duch jest." (Jan.3:3+6) „Všecko zajisté, co se narodilo z Boha, přemáhá svět; a to jest to vítězství, které přemáhá svět, víra naše." (1.Jan.5:4) Všechno náboženské konání je zbytečné — jednat musí Bůh, jinak se nestane nic. ON ale může působit pouze v těch, kteří poznají Jeho působení vSynu za účelem jejich spasení.

„Slušelo zajisté na toho, pro kterého jest všecko, a skrze kterého jest všecko, aby mnohé syny k slávě přiveda, vůdce spasení jejich skrze utrpení posvětil. Nebo i ten, který posvěcuje, i ti, kteří posvěceni bývají, zjednoho jsou všichni. Pro kterou příčinu nestydí se jich nazývati bratry, řka: zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, u prostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě." (Žid.2:10-12; Ž.22:23) Vzkříšeného Spasitele, který označuje učedníky za Své bratry, oslovuje Tomáš: „Pán můj a Bůh můj!" (Jan.20:28)

Až k dovršení dokonalosti synů a dcer Božích zůstává Ježíš Kristus jako přímluvce u Otce: „Synáčkové moji, toto vám píši, abyste nehřešili. Pakli by kdo zhřešil, přímluvce máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého. A on je oběť slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za veškerý svět." (1.Jan.2:1-2) Tentýž apoštol píše: „Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec, totiž abychom synové Boží sluli. Proto svět nezná nás, žejeho nezná. Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještě se neokázalo, co budeme. Víme pak, že když se ukáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jak je." (1.Jan.3:1-2)

O tomto dovršení hovoří apoštol Pavel: „Neboť musí on kralovati, dokud nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho. Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt. Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou, zjevné jest, že kromě toho, který jemu poddal všecko. A když poddáno jemu bude všecko, tehdy i sám Syn poddá se tomu, který jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech." (1.Kor.15:25-28) Jasněji to ani nemůže být řečeno. Jakmile bude úkol Syna splněn, budou všichni synové a dcery Boží proměněni v Jeho obraz, na věky dokonalí; až budou všichni nepřátelé zničeni asmrt zrušena, potom bude zase Bůh všechno ve všem. Ve věčnosti se nebude hovořit o Otci, Synu a Duchu svatém, zrovna tak jako se o tom ve věčnosti nehovořilo dříve, nýbrž potom to bude zase tak, jak to bylo před počátkem času: Bůh všechno ve všem. Amen.