Missão Popular Livre

Jesus Cristo é o mesmo, ontem, e hoje, e eternamente. Hb. 13:8

Idioma:

Outros países




Podívejme se, co učinil Bůh na jedné straně a co učinili na druhé straně lidé z ctnostné Miriam, tak se totiž hebrejsky jmenovala ona dívka Marie. Byla tou pannou, při níž se vyplnilo zaslíbení, které dal Pán skrze proroka Izaiáše: „Aj, panna počne a porodí syna, a nazve jméno jeho Immanuel." (Iz.7:14)

Jestliže je v nových překladech Bible používán výraz mladá žena (něm. junge Frau) místo „panna" (něm. Jungfrau), jedná se o silné zkreslení smyslu. V době této božské události nebyla Marie „mladou ženou", tou byla později. Marie byla pannou, když ji Duch svatý zastínil. Znamení panny jsou čistota a neporušenost.

„Jezukristovo pak narození takto se stalo: Když matka jeho Maria zasnoubena byla Josefovi, prve než se sešli, nalezena jest těhotná zDucha svatého." (Mat.1:18)

Josef byl tak zklamán, že ji chtěl opustit. Můžeme se vžít do jeho situace a vycítit, co se v něm odehrávalo. „Ale Josef muž (dle něm. Mengeho překl. Bible: „…snoubenec…") její spravedlivý jsa, a nechtě jí v lehkost uvésti, chtěl ji tajně propustiti." Nechtěl žádný skandál, cítil se ale tak uražen, že se s ní chtěl rozejít. „Když pak on o tom přemýšlel, hle, anděl Páně ve snách ukázal se jemu, řka: Josefe synu Davidův, neboj se přijmout Marii snoubenku svou jako manželku ; nebo dítě, které očekává, z Ducha svatého jest." (v.20)

Zde nalézáme v Písmě svatém první zmínku o tom, že se snoubenka stala později jeho manželkou . Kdo čte dál, zjistí, že Josef jednal přesně podle pokynu, který mu byl dán: „…i učinil, jak mu byl anděl Páně přikázal: Vzal snoubenku svou k sobě, ale neobcoval s ní manželsky, až porodila syna, kterému dal jméno Ježíš." (v.24 — dle něm. Mengeho překl. Bible) To je dostatečně jasné. Teprve po narození Ježíše Krista měl s Marií manželský styk. Z tohoto manželství vzešli čtyři synové a několik dcer, jejichž počet není udán. „Zdali tento není syn tesařův? Zdali matka jeho neslove Maria a bratří jeho Jakub aJozes a Šimon a Judas? A sestry jeho zdali všecky u nás nejsou?" (Mat.13:55-56) To je biblická pravda, všechno ostatní jsou výmysly formulované k uctění Marie.

Již v Mat.1:16 je Josef v rodokmenu uveden jako manžel Marie. Chceme ale doložit dalšími svědky i tu skutečnost, že zde existovalo manželství, ze kterého vzešly děti. Evangelista Marek o tom podává zprávu v 6. kapitole ve 3. verši. Lukáš nás informuje o tom, že Ježíšova matka a Jeho bratři za Ním přišli. Oznámili Mu: „Matka tvá a bratří tvoji stojí vně, chtíce tebe viděti. A on odpověděv, řekl jim: Matka má abratří moji jsou ti, kteří slovo Boží slyší a plní je." (Luk.8:20-21)

Ježíš nepřišel, aby povýšil pozemský příbuzenský vztah, proto také nemohl brát zvláštní ohled na pozemskou matku a na její syny, které také porodila. Proto učinil příslušnou opravu, aby zdůraznil, kdo jsou pravé děti Boží, totiž ti, kteří jednají podle Slova Božího.

Chybná inspirace ale existovala už tehdy. Ani to nám není zatajeno: „I stalo se, když on to mluvil, že pozdvihla hlasu jedna žena z zástupu, řekla jemu: Blahoslavený život, který tebe nosil, a prsy, které tě kojily. On pak řekl: Blahoslavení, kteří slyší slovo Boží, a ostříhají jej." (Luk.11:27-28) Jaký zřejmý hlas typický pro uctívání se tam pozdvihl! Pán to však okamžitě opravil.

Aby mohl být kult Marie dobře podpořen, bylo místo u Luk.1:28 zfalšováno nebo špatně přeloženo: „I vešel k ní anděl, řka: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou!" V katolickém katechismu čteme: „Zdrávas Marie, milosti plná, Pán s tebou!" Je to ohromný rozdíl, jestli je někdo omilostněný, nebo jestli je někdo plný milosti.

Marie měla stejný život jako všechna děvčata. Než ji anděl Gabriel oslovil, byla již s Josefem zasnoubená a chtěla si ho vzít. K této zasnoubené Marii anděl zvolal: „Neboj se, Marie, nebo jsi nalezla milost u Boha!" (v.30) Samozřejmě že byla překvapená z nebeského posla azvěsti. Tento verš ještě jednou potvrzuje, že Marie nebyla plná milosti, ale jak je psáno: „nalezla milost u Boha." Proto řekla: „Hle, jsem služka Páně, staň se mi podle slova tvého. I odešel od ní anděl." (v.38)

V Písmu svatém neexistuje ani jedno jediné místo, podle kterého bychom byli závislí na milosti Marie, nebo dokonce na přízni Josefa. Naopak: Milost Boží se nám zjevila ve Slově, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi (Jan.1), a i dnes ji můžeme nalézt pouze u Spasitele: „Aplnosti jeho (ne z její) my všichni vzali jsme, a to milost za milost. Nebo zákon skrze Mojžíše dán jest, milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se." (Jan.1:16-17) I o tom je nám v Písmu svatém zanecháno jasné svědectví.

Syn neleží ani na prsou Marie, ani v jejím náručí, jak to ukazují apředstavují nesčetná vyobrazení, ale jak je psáno, v lůnu Otce: „Boha žádný nikdy neviděl; jednorozený Syn, který jest v lůnu Otce, vyprávěl." (v.18) Všechny tak zvané milostné obrazy a symbolická vypodobnění matky s dítětem byly převzaty z pohanských kultů bohyní plodnosti. Toto oklamání svedlo mnohé z cesty služby Bohu na cestu modlářství! Ježíš přece není „záviděníhodný" plod Marie, jak se mylně vyučuje. Marie byla pouze nositelkou božské substance.

V následujících verších je poukázáno na lidské selhání Marie. Po slavnosti přesnic v Jeruzalémě se lidé vraceli domů; pouze dvanáctiletý Ježíš zůstal v chrámě, aniž by to rodina hned zjistila. „I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, on sedí mezi učenci…" (Luk.2:46) Pochopitelně si Marie dělala starosti a zřejmě proto si nebyla vědoma, co říká, když Mu vyčítala: „Synu, proč jsi nám to učinil? Hle, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe." (Luk.2:48)

Odpověď chlapce byla zřetelnou opravou: „Jak jen jste mě mohli hledat? Zdali jste nevěděli, že musím být v domě Otce svého ?" (Luk.2:49) Tím nemyslel tesařskou dílnu Josefa, ale odvolával se na Svého nebeského Otce, a tak opravil výrok Marie, která v tom okamžiku chybně označovala Josefa za Jeho otce.

Že i Marie potřebovala milost a spasení, vidíme z toho, že i ona se odebrala po nanebevstoupení Ježíše Krista do vrchní síně a náležela kté skupině 120-ti, kteří tam obdrželi Ducha svatého: „Ti všichni trvali jednomyslně na modlitbě a pokorné prosbě s ženami a s Marií, matkou Ježíšovou, i s bratry jeho." (Sk.1:14) O Jeho bratrech, kteří také byli ve vrchní síni, je řečeno, že v Něho nevěřili od samého počátku. (Jan.7:3-5)

Marie tenkrát nebyla uctívána; patřila k těm, kteří se sami modlili, aby prožili vylití Ducha svatého. Osobní obdržení Ducha svatého je nutné pro spásu každého Božího dítěte, a tedy i pro Marii.

Říká se: „Marii splní Syn každé přání." Kde je to napsáno? Tím se vlidech probouzí mylná naděje. Základem této myšlenky je domněnka, že Ježíš je Synem Božím a Mariiným. Takové vyjádření ale není ani jednou v Písmu svatém. On je Syn Boží, Marie byla pouze nádobou.

Když se na svatbě v Káně Galilejské nedostávalo vína, řekla Marie Ježíšovi: „Vína nemají!" Ježíš jí odpověděl: „Co se staráš o mé záležitosti, ženo? Ještě nepřišla hodina má." (Jan.2:3-4) To byla ostrá odpověď na jemné poukázání a měla vyjasnit, že žádný člověk Jej nemohl ovlivnit, ani Marie ne.

Dobrou radu, kterou dala sluhům, bychom si ovšem měli vzít k srdci: „Cokoli by vám řekl, učiňte!" (v.5) To je veliké poučení pro celé lidstvo.

O rodných bratrech Pána není zmínka jenom v evangeliích, Pavel onich hovoří také: „Zdali nemáme moci sestry ženy při sobě míti, jako i jiní apoštolové, i bratří Páně, i Petr?" (1.Kor.9:5)

Galatským píše apoštol: „Jiného pak z apoštolů žádného jsem neviděl než Jakuba, bratra Páně." (Gal.1:19)

Pozoruhodné je, že ode dne vzniku novozákonní církve o letnicích, tedy od Sk.2 až do poslední kapitoly Bible, už o Marii není žádná zmínka. biblicky věřícím křesťanům to je jasné. Ona svůj úkol splnila. Vprvotních křesťanech nepřebýval duch modlářství, ale Duch svatý. Oni neuctívali stvoření, ale Stvořitele.

„Od 7. století nastalo zcela nebiblické uctívání a zbožňování Marie. Od 12. století je užívána modlitba ,Ave Maria‘. K mariánským slavnostem přibyla kolem r. 1140 ,slavnost neposkvrněného početí‘. Ve 12. století se začalo také srůžencovou modlitbou. Ve znamení Marie chce katolické náboženství získat svět pro sebe. Proto kult Marie zesílil právě po druhé světové válce…" (O.Markmann: Irrtümer der katholischen Kirche/Omyly katolické církve/, str. 48-50)

Na základě toho, co se učí a praktikuje, je jednoduché rozlišit, zda působí Duch svatý nebo duch antikrista. Se vším důrazem se musí říci: biblická Marie, které bylo řečeno: „Blahoslavená, která uvěřila, neboť dokonány budou věci, které jsou pověděny jí ode Pána." (Luk.1:45) akterá oddaně řekla: „Hle, jsem služka Páně, staň se mi podle slova tvého." (Luk.1:38), je zcela jiná Marie než ta, která byla povýšena na bohyni a která byla na koncilu v Efezu v roce 431 po Kr. vyhlášena za „Bohorodičku".

Conteúdo 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32