Freie Volksmission

• Audio Predigten
• Video Predigten
• Literatur
• Versammlungen
• LIVE
• Ewald Frank
• William Branham
• Links
• Bibeln
• Podcasts
• Anmelden

Sprache

Tradiční křesťanství / Ewald Frank

PDF herunterladen

17. Ježíš je Pán

Obzvláště na evangelizačních shromážděních charismatiků, kde je vytvářena emociální atmosféra, se stále znovu zdůrazňuje: „Ježíš je Pán." Tím ale není přesně řečeno, je-li pro tyto lidi Ježíš opravdu Pánem ve smyslu Písma svatého. Kdo říká „Ježíš je Pán", aniž by tím mínil Boha, ve skutečnosti Boha Pána ještě nepoznal. Je-li Ježíš popisován ve Svém člověčenství, pak Jej vidíme opravdu jako člověka vedle Boha, a sice jako Syna člověka a proroka, který sám od sebe není schopen nic učinit. „Amen, amen pravím vám: Nemůže Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, že Otec činí. …Nemohu já sám od sebe nic činiti. Jak slyším, tak soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, který mne poslal." (Jan.5:19+30) Zde nestojí uvnitř božství proti sobě jedna vědoucí a jedna nevědoucí, jedna všemocná a jedna bezmocná osoba, zde hovoří člověk Ježíš Kristus, který nečiní Svou vůli, ale vůli Boží.

Právě tak Jej stále znovu popisuje Písmo svaté jako Pána až k Jeho majestátnímu výroku: „Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi." (Mat.28:18) Ve Svém člověčenství je Ježíš vedle Boha ukazován opravdu jako člověk, jako prorok, jako přímluvce, jako prostředník, jako Syn člověka. Tak Jej viděl také Štěpán: „On… pohleděv do nebe, uzřel slávu Boží a Ježíše stojícího na pravici Boží. I řekl: Hle, vidím, nebesa otevřená a Syna člověka stojícího na pravici Boží." (Sk.7:55-56) Štěpán viděl nadpřirozenou slávu, „Šekinu". V této slávě Syn člověka opět přijde: „Když pak přijde Syn člověka v slávě své, a všichni svatí andělé s ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti své." (Mat.25:31)

V tomto popisu se jedná o přesné poznání a tomu odpovídající formulaci. Ježíš není jen lecjaký pán, On je Pán . Při Jeho narození bylo pastýřům řečeno: „…který jest Kristus Pán ." (Luk.2:11) Zrovna tak to myslí Pavel, když píše: „…a žádný nemůže říci: Ježíš jest Pán , jedině vDuchu svatém." (1.Kor.12:3b) Je to vždy tentýž Duch (v.4), tentýž Pán (v.5), tentýž Bůh až do poslední knihy Bible.

„Svatý, svatý, svatý Pán Bůh všemohoucí, který byl, a jest, a přijíti má." (Zj.4:8)

„Hoden jsi, Pane a Bože, přijmouti slávu, a čest, i moc." (Zj.4:11)

Přes rozličná označení a formulace, které jsou vždy používány vurčitých daných souvislostech, je to stále tentýž jednající Bůh aPán. „…i stali se hlasové velicí v nebi, řkoucí: Učiněna jsou království světa Pána našeho a Krista jeho, a kralovati bude na věky věků." (Zj.11:15)

12. kapitola Zjevení hovoří ve stejné souvislosti o Bohu a Jeho pomazaném: „I slyšel jsem hlas veliký, řkoucí na nebi: Nyní stalo se spasení, a moc, i království Boha našeho, a moc Krista jeho." (Zj.12:10)

Konečně se přesně dozvídáme, kdo je ten, jenž bude kralovat: „Díky činíme tobě, Pane Bože všemohoucí , který jsi, a který jsi byl, a který přijíti máš; nebo jsi přijal moc svou velikou, a království ujal." (Zj.11:17)

Zástup vítězů zapěje u křišťálového moře chvalozpěv Beránka se slovy: „Veliké a předivné jsou skutky tvoje, Pane Bože všemohoucí , spravedlivé a pravé jsou cesty tvé, ó Králi svatých." (Zj.15:3b)

V 16. kapitole zazní hlas od oltáře: „Jistě, Pane Bože všemohoucí , pravé jsou a spravedlivé soudy tvoje." (v.7b)

Toto tajemství největší ze všech prostě přesahuje náš rozum. Tak to také zůstane, neboť to není vůle Boží, abychom Jej zkoumali nebo bádali, vysvětlili nebo pochopili. ON chce, abychom si na věky zachovali Jemu náležející vážnost a uctivou bázeň.

Ježíš Kristus se narodil jako člověk a jako dítě byl v chrámě vJeruzalémě posvěcen Pánu — Jahve (Luk.2:22-24).

Simeon Jej vzal do náruče „i chválil Boha a řekl: Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podle slova svého, v pokoji." (Luk.2:28-29)

Podle Iz.9:6-7 je to dítě — ten Syn — „Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje". Hovoří-li Syn jako člověk, pak je Otec větší nežli On (Jan.14:28). Hovoří-li jako Pán, pak On a Otec jsou jedno (Jan.10:30). Otec je v nebi, Syn na Zemi; přesto by měli všichni dojít k poznání, „…že Otec ve mně jest, a já v něm" (Jan.10:38b). Ať vedle Otce, pod Ním nebo v Otci — všechno souhlasí včetně výroku: „…kdo vidí mne, vidí Otce" (Jan.14:9).

Když Petr popisoval službu Ježíše Krista, vyjádřil to následovně: „Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolesti smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci." (Sk.2:22-24) ON byl člověk; jako člověk ve Svém masitém těle zemřel a skrze vzkříšení přemohl smrt, abychom imy mohli být vykoupeni z tohoto smrtelného těla a přeměněni do těla vzkříšení.

Petr dále uvádí: „Řekl Pán (Jahve) Pánu (Ješua) mému: Seď na pravici mé, dokud nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých. Věz tedy jistotně všechen dům izraelský, že Bůh i Pánem ho učinil i Kristem, toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali." (Sk.2:34-36)

Apoštol Pavel, jak sám říká, zvěstuje „tu moudrost Boží v tajemství skrytou, kterou Bůh předuložil před věky k slávě naší" a popisuje ukřižovaného Spasitele jako Pána slávy, kterého nikdo z knížat světa nepoznal, „nebo kdyby byli poznali, nebyli by Pána slávy ukřižovali." (1.Kor.2:7-8)

V 6. kapitole ke Korintským uvádí dále: „Bůh pak i Pána vzkřísil, i nás také vzkřísí mocí svou." (v.14)

Kdo se obrátí ke Kristu, neobrací se k dítěti v jesličkách nebo knemluvňátku, které leží v náruči Marie, ale k ukřižovanému, zemřelému a vzkříšenému Pánu. Tento Pán je nám po Svém zmrtvýchvstání dokonce představen jako „Duch". Až do té doby jsme pouze četli vJan.4:24, že Bůh je Duch a ti, kteří se chtějí k Němu modlit, musí se modlit v Duchu a pravdě. Avšak zde je nám Pán představen takto: „Nebo Pán je Duch, a kde je Duch Páně, tu i svoboda." (2.Kor.3:17) Apoštol dále uvádí: „My pak všichni odkrytou tváří slávu Páně (Šekinu) jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy vslávu, jakožto od Ducha Páně." (2.Kor.3:18)

Co se jednomu naskýtá jako rozháraný obraz, to druhý vidí jako harmonický celek, který by už ani dokonalejší nemohl být. V 2.Kor. 4.kap. hovoří Pavel o slávě Krista, která je věrným obrazem Božím, apíše: „Neboť ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána.” Vrchol tvoří další verš: „Bůh zajisté, který rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, ten se osvítil v srdcích našich k osvícení známosti slávy Boží vtváři Ježíše Krista .” (v.5-6)