Svobodná lidová misie

Ježíš Kristus včera, dnes a naveky tentýž jest. Žid.13.8

Jazyk:




V nekonečné věčnosti byl jen Bůh sám. Bůh je Duch. Bůh je světlo. Bůh je život. V této duchovní a světelné prvopočáteční plnosti byl nejprve sám. Nikdo Jej tak nikdy neviděl. Začneme tam, kde nám je dosvědčeno Boží jednání, tedy na prvopočátku: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi." (1.Moj.1:1) Z novozákonního hlediska je při zpětném pohledu potvrzeno: „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh." (Jan.1:1) Tímto veršem je popisován ten, který se zjevoval, který když vystoupil ze Své původní světelné plnosti, začal působit mimo ni, a sice Bůh jako Logos — Jahve , ten Jednající a Kráčející, který se později stal tělem a přijal postavu Syna. Jako Jahve (Pán) byl ukázán vedle Elohima (Boha), a sice vně duchovní a světelné plnosti. Proto je psáno: „To bylo na počátku u Boha" (v.2), ne ve věčnosti, neboť věčnost nemá počátek. Aby všichni věděli, že se zde jedná oJahve, o Stvořitele, je ve verši 3 vzhledem ke Slovu, Logos, dále řečeno: „Všecky věci skrze něj učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, cožučiněno jest." V této souvislosti také musíme vidět slovo z Kol.1:16: „Nebo skrze něho stvořeny jsou všecky věci, které jsou na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, buďto trůnové neb panstva, buďto knížata neb mocnosti; všecko skrze něho a pro něho stvořené jest."

Na počátku stvořitelského procesu byla Země pustá (tohu) a prázdná (bohu), neměla ještě žádnou podobu, ani žádný život. Tma byla nad propastí. V tom okamžiku, kdy Bůh začal tvořitelsky působit, vznášel se Duch Boží nad hlubinou. Slovo (Logos) a Duch Boží působili od počátku ve stvoření a ve spasení harmonicky společně. Vyslovením Slova přišla různá stvoření v bytí, začala existovat. Ale život mohl vzejít pouze skrze spolupůsobení Ducha. Bůh řekl, a stalo se. ON řekl: „Buď světlo!" (1.Moj.1:3) a bylo světlo. Vše, co Bůh vyslovil, se stalo. VJeho Slově je tvořitelská síla.

V prvopočátku vyšel Bůh, jak už bylo uvedeno, ze Své původní plnosti a viditelně se projevil v určité podobě jako Jahve: „I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej." (1.Moj.1:27) Obrazem Božím je postava muže: „…a nad podobenstvím trůnu na něm svrchu, na pohledění jako tvárnost muže." (Ez.1:26; Zj.4:2)

Bůh je osoba; v této podobě chodil po zahradě Eden a hovořil s prvními lidmi. V 1.Moj.18:1 je nám popsána Jeho návštěva u Abrahama: „Ukázal se pak jemu Pán v rovině Mamre; a on seděl u dveří stanu, když veliké horko na den bylo. A když pozdvihl očí svých, viděl, a aj, tři muži stáli naproti němu." Následující rozhovor se pak odehrával mezi Pánem a Abrahamem. Oba andělé, kteří Pána doprovázeli, šli později do Sodomy (1.Moj.19). V celém Starém zákoně se potvrzuje skutečnost, že se Bůh zjevoval v duchovním těle. Jákob s Ním zápasil, objal Jej adostal od Něho dokonce ránu pěstí do boku tak, že kulhal (1.Moj.32:22-32; Oz.12:4-6). Bůh Pán byl a je pro všechny, kterým se zjevuje a ke kterým hovoří, tou největší realitou, která vůbec existuje.

Druhý bod, který musíme kvůli popisu stvoření zdůraznit, je ten, žei andělé mají podobu muže, jak je i v Písmu svatém vícekrát dosvědčeno. Daniel píše: „…aj, postavil se podle mne na pohledění jako muž. Slyšel jsem také hlas lidský mezi Ulaiem, kterýžto zavolav, řekl: Gabrieli, vylož tomuto vidění to." (Dan.8:15-16) V kap. 9:21 svědčí: „Ještě, pravím, mluvil jsem při modlitbě, a ten muž Gabriel, kterého jsem viděl v tom vidění na počátku…"

Že Pán sám i andělé mají postavu muže, je důležité proto, že je tím dána neomylná odpověď na 1.Moj.1:26. Zde je psáno: „Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu…" Od samého počátku byl Bůh obklopen anděly, kteří měli stejnou postavu jako On. Jobovi řekl: „Kdes byl, když jsem zakládal zemi? …Na čem podstavce její upevněni jsou? …když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní a plesali všichni andělé?" (Job38:4-7) Zde je nám potvrzeno Slovem Božím, že když Bůh tvořil zemi, byly u toho přítomny i nebeské zástupy. Jim řekl: „Učiňme člověka …" Výklad, že zde hovořil k božským osobám, je nesprávný. Žádný prorok a žádný apoštol nevykládal toto místo v tomto smyslu. Když viděl prorok Izaiáš slávu Boží, viděl také Pána sedět na trůnu, obklopeného nebeskými zástupy. Pak uslyšel hlas Páně: „Koho já pošlu? Akdo nám půjde?" (kap.6:8)

Prorok Micheáš hovoří o podobném zážitku. Svědčí: „Viděl jsem Pána sedícího na trůně svém, a všecko vojsko nebeské stojící po pravici jeho i po levici jeho." (2.Par.18:18) Když chtěl Bůh Pán udělat konec stavbě věže v Babyloně, řekl: „Proto sestup me a zmať me tam jazyk jejich." (1.Moj.11:7) Pokaždé hovořil k andělům, kteří Jej obklopovali. Ta vyjádření v množném čísle nebyla ani ve Starém zákoně proroky, ani v Novém zákoně apoštoly vztahována na božství.

Veliké tajemství, které žádný člověk nemůže vysvětlit, spočívá vtom, že Bůh Pán přešel v Novém zákoně ze Svého duchovního těla do lidského těla, všeho se úplně vzdal a stal se člověkem. Adam byl nejprve stvořen v duchovním těle, a sice podle obrazu Božího (1.Moj.1:27). Ve 2. kapitole je řečeno, že Adam byl potom utvořen z hlíny. A tak Adamem na Zemi přišla bytost mající na rozdíl od ostatního stvoření duši. Když byl v duchovním těle, byla už Eva v něm. Byla z něho vyjmuta teprve po jeho stvoření v masitém těle. Stejným způsobem byla i církev už v Bohu, když byl v duchovním těle. Vyjmuta z Něho byla až tehdy, když se zjevil v masitém těle.

Člověk nebyl neposlušný a nepadl v duchovním těle, ale v masitém těle. Z tohoto padlého stavu musel být spasen a opět navrácen do nesmrtelnosti. Proto se Pán stal nám rovným, aby mohl ve Svém masitém těle zaplatit cenu za naše spasení, abychom se mohli zase stát syny a dcerami Božími. Nastal nový začátek, nové stvoření.

Obsah 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32