Missão Popular Livre

Jesus Cristo é o mesmo, ontem, e hoje, e eternamente. Hb. 13:8

Idioma:




Zrovna tak jako Pavel bude každý pravý služebník Krista pečlivě dbát o to, aby zvěstoval evangelium tak, aby všichni pronikli k bohulibému životu: „K tomu abych byl služebníkem Ježíše Krista mezi pohany, slouže evangeliu Božímu, aby byla oběť pohanů vzácná, posvěcená jsouc skrze Ducha svatého." /dle něm. Mengeho překl. Bible: „Mám být služebníkem Krista Ježíše pro pohany a jako takový vykonávat kněžskou službu při spásné zvěsti Boží, aby se pohané stali bohulibou, skrze Ducha svatého posvěcenou obětí."/ (Řím.15:16)

I toto téma patří ke zvěstování plného evangelia. V Žid.12:14 je jasně řečeno: „Pokoje následujte se všemi a svatosti , bez níž žádný neuzří Pána." To je záležitost, kterou bychom měli brát vážně. Zde je věřícím, ospravedlněným, obnoveným a znovuzrozeným řečeno, že bez posvěcení Pána neuvidí, tedy nezúčastní se prvního vzkříšení, proměny, vytržení a svatby Beránka. Ale právě to je ten cíl, o který je třeba usilovat. Chtěli by Jej vidět, neboť pak budou proměněni v Jeho obraz (1.Jan.3:2-3). V tomto okamžiku se naplní to, co Pán řekl v kázání na hoře: „Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou." (Mat.5:8)

Spasení lidé jsou vyzýváni k očišťování a posvěcování skrze Slovo aDucha Božího, a sice na základě zaslíbení, která Bůh dal a kterým oni věří, aby je viděli uskutečněná. „Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujme se od všeliké poskvrny těla i ducha, konajíce posvěcení v bázni Boží." (2.Kor.7:1) V předchozích verších je ukázáno, jaká skupina zde byla oslovena. Jedná se o lidi, mezi kterými Bůh přebývá, které On označuje jako Svůj lid. Oni byli vyvoláni a odděleni ode všeho, co není božského původu. Dbají toho, co Pán řekl: „…a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí." (2.Kor.6:16-18)

V právě uvedeném verši jsou označeny dvě oblasti: poskvrnění těla, tedy hříšná přestoupení skrze tělo, a hříšné přestupky, které poskvrňují ducha a duši. Úplné posvěcení zahrnuje celého člověka. O Kristu, který církev vroucně miloval a který se za ni obětoval, je řečeno, za jakým účelem se to stalo: „Aby ji posvětil , očistiv obmytím vody skrze slovo, aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá , a bez úhony." (Ef.5:26-27)

Bez úhony, bez chyby a svatí uzří ti spasení svého Spasitele. U posvěcení se jedná o „obmytím vody skrze Slovo" (dle něm. Mengeho překl. Bible: „koupel ve Slově" ). I v tomto případě je použit dobře srozumitelný příklad: ne pokropení, ale celá koupel, ponoření do celé plnosti Slova, které je Duch a život. Celý člověk, duše, duch a tělo, bude stát v mezích Slova, to znamená, že žije ve vůli Boží radostně, bez nátlaku. Tato koupel ve Slově smývá každé nebiblické podání, každou zbytečnou tradici, všechny návyky, neřesti a vazby. Náš Pán říká: „Jižvy čisti jste pro řeč, kterou jsem mluvil vám." (Jan.15:3) Ze Slova člověk pozná, co není podle vůle Boží, a podle toho uspořádá svůj život.

Očištění a posvěcení skrze Slovo a Ducha může nastat pouze tam, kde člověk věří celému Slovu a kde je ochoten podle něho žít. Ježíš, náš Pán, nám není dán pouze ke spasení, ale také k ospravedlnění a posvěcení (1.Kor.1:30). Hned potom následuje zdůvodnění: „…aby, jako jest napsáno, kdo se chlubí, v Pánu se chlubil." Vlastní chlouba je zde zcela vyloučena, neboť neplatí to, co my jsme schopni učinit, ale pouze to, co On učinil v nás. Jemu samotnému patří sláva a čest. „Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, které Bůh připravil, abychom v nich chodili." (Ef.2:10) Bůh se o všechno postaral. ON dokonce i to, co my máme činit, to, co On od nás vyžaduje, už pro nás připravil. Stačí jen ještě v tom žít a zůstávat.

Ježíš nám ukazuje, co skutečné posvěcení znamená, jak probíhá aže On už se o ně postaral: Posvěť jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest… a já posvěcuji sebe samého za ně, aby i oni posvěceni byli vpravdě." (Jan.17:17+19) Posvěcení platné před Bohem je možné pouze ve Slově pravdy, které je svaté. Každé lidské snažení vede pouze kpokrytectví.

V Písmu svatém se označení „svatý" vztahuje především na Boha samotného, neboť jen On je svatý. Mimoto je svaté také všechno, copochází z Něj. On také posvěcuje to, co si On, jako ten Svatý, nárokuje. Tedy Jeho národ je svatým národem (2.Moj.19:6). Jeho kněží jsou skrze povolání a zasvěcení svatými (3.Moj.21). Na čelence velekněze bylo napsáno: „Svatý Pánu." (2.Moj.28:36) Pouze ve spojení s Ním mohou být věci a lidé svatými, které On oddělil a pro sebe postavil do služby.

Prorok Izaiáš měl mocné prožití: Viděl Pána na trůnu a slyšel nebeské bytosti volat: „Svatý, svatý, svatý je Pán zástupů! Plná jest všecka země slávy jeho." (Iz.6:3) Apoštol Jan podává zprávu o něčem podobném, když viděl Pána na trůnu: „…a neměla odpočinutí dnem inocí, říkajíce: Svatý, svatý, svatý Pán Bůh všemohoucí, který byl, ajest, i přijíti má." (Zj.4:8) Svatý a dokonalý Bůh činí svatým a dokonalým. ON odděluje, vyvolává a jako zachránce dává zachráněným podíl na Sobě samém. „Nebo i ten, který posvěcuje, i ti, kteří posvěceni bývají, z jednoho (otce) jsou všichni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratry." (Žid.2:11)

Ježíš Kristus, Spasitel, je označován jako Svatý Boží , protože vyšel ze svatého Boha. Nový život, který člověk obdrží z Boha, je skutečně životem Ježíše Krista se všemi Jeho svatými ctnostmi a vlastnostmi. Tak probíhá posvěcení podle Slova Písma: „Svatí buďte, nebo já svatý jsem." (1.Petr.1:16)

Stále znovu zdraví Pavel věřící jako svaté a milované: „…zasíláme náš pozdrav církvi Boží, která jest v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým ." (1.Kor.1:2)

„Pavel apoštol Jezukristův, skrze vůli Boží, svatým , kteří jsou vEfezu, a věrným v Kristu Ježíši." (Ef.1:1)

„Pavel a Timoteus, služebníci Ježíše Krista, všem svatým v Kristu Ježíši, kteří jsou v městě Filippis, s biskupy a s jáhny." (Fil.1:1)

„Protož oblecte se jako vyvolení Boží, svatí , a milí v střeva milosrdenství, v dobrotivost, nízké o sobě smýšlení, krotkost, trpělivost." (Kol.3:12)

Bůh zná jenom dokonalé. Bůh vidí zástup vykoupený Ježíšem Kristem jako vyvolané, vymilované, očištěné a posvěcené, jako Své obzvláštní vlastnictví. Skrze Jeho svaté Slovo a Jeho svatou přítomnost jsme Jemu posvěcený lid. Apoštol Pavel hovoří o Duchem vypůsobeném posvěcení , které je skrze víru v pravdu způsobováno v těch, kteří byli vyvoleni ke spasení (2.Tes.2:13).

Kdo Ježíše Krista neprožil tak, jak Jej prožili věřící v raném křesťanství, se může uchýlit do ústraní a může si myslet, že se stane svatým tím, že se oddělí, odloučí od všeho, ba dokonce i tím, že bude činit kajícné skutky, strádat a odříkávat si to, co život nabízí. To je ale před Bohem nicotné a neplatné. Pouze ten, kterého On vyvolal, oddělil, omilostnil a skrze znovuzrození učinil Svým majetkem, může být Jím posvěcen. Jenom lidé, kteří se Pánu zcela zasvětili, budou v poslušnosti k Němu a Jeho Slovu proniknuti božskou pravdou a posvěceni. Obrácený člověk, který je mocí tohoto vysokého božského povolání určen k určitému božskému účelu, se už nemůže zúčastňovat světských radovánek, neboť psáno jest: „Svět pak hyne i žádost jeho, ale kdo činí vůli Boží, ten trvá na věky." (1.Jan.2:17) To se vztahuje na všechno, co Bůh přikázal a zakázal: deset přikázání, všechna ostatní nařízení (3.Moj.19-21), která se týkají osobního života, kázání na hoře, evangelia a listy. Bohem posvěcený člověk nosí Slovo v sobě, aby je skrze milost Boží plnil, a ne přestupoval.

Takovým píše Pavel: „Sám pak Bůh pokoje posvěť vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána našeho Jezukrista zachováno budiž. Věrný jest ten, který povolal vás, který také i učiní to." (1.Tes.5:23-24)

Písmo svaté nezná katolickou praxi prohlašování za blahoslavené asvaté. Nezná také žádné mrtvé, kteří by byli vzýváni jako svatí, nebo dokonce jako ochranní patroni. To je chlácholivé uvádění do bludu. Miliony lidí se obracejí k tak zvaným svatým, kteří vůbec neexistují. Nám bylo přikázáno, abychom se obraceli přímo k Bohu, a ne k lidem. Kdo o tom čte, zjistí, že konkrétně v náboženstvích Dálného východu hraje úcta k předkům velikou roli. Blahoslavit a posvětit může pouze blahoslavený a svatý Bůh. Kdo se za života nestal blahoslaveným asvatým, po smrti se už jím nestane. Tam také nepomohou ani modlitby pozůstalých.

Petr při pohledu na ten veliký den, který přijde, napomíná věřící: „Poněvadž tedy to všecko má se rozplynouti, jací pak vy býti máte v svatých obcováních a v pobožnostech, očekávajíce a chvátajíce ku příští dne Božího." (2.Petr.3:11-12)

Musí být zdůrazněno, že to není člověk, který dosáhne něčeho, nač by mohl být hrdý. Posvěcení je nám Bohem darovaný stav, se kterým souhlasíme, který přijímáme a ve kterém žijeme. Posvěcení, jakož ispasení bylo umožněno skrze obětování Ježíše Krista, neboť tak to chtěl Bůh: „…a na základě této vůle jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou provždy posvěceni ." (Žid.10:10)

Conteúdo 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32